Zemřel profesor Jan Petrášek, dlouholetý redaktor ČLČ

Ve věku 96 let zemřel 12. února 2026 prof. MUDr. Jan Petrášek, DrSc., emeritní profesor 1. LF UK a po dobu téměř 20 let vedoucí redaktor Časopisu lékařů českých.

Dlouhý profesní život profesora Petráška jsme podrobně popsali u příležitosti jeho životních výročí (1, 2) a referovali jsme i o jeho pamětech (3). Proto jen ve stručnosti připomínáme:

Narodil se 8. září 1929 ve Vrátě u Českých Budějovic, ale jeho srdce celý život patřilo Třeboni, kam se do pozdního věku rád vracel. Po absolvování Lékařské fakulty UK v roce 1953 nastoupil do nemocnice v Českém Krumlově. V roce 1956 uspěl v konkurzu na místo sekundárního lékaře Charvátovy kliniky Všeobecné nemocnice (tehdy Fakultní nemocnice II). „Třetí interně“ zůstal věrný téměř 70 (!) let a zapsal se do její historie především jako propagátor kardiologické péče o kriticky nemocné, ale také jako průkopník echokardiografické diagnostiky. Především díky jeho úsilí vznikla na klinice v roce 1970 jedna z prvních jednotek intenzívní péče v tehdejším Československu. Je jeho nespornou zásluhou, že 3. interní klinika získala nezpochybnitelnou pozici vedle endokrinologie a metabolismu také v kardiologii, zejména té neinvazívní.

V roce 1983 převzal po zesnulém docentu Oto Riedlovi Časopis lékařů českých a jako vedoucí redaktor ho řídil více než 18 let –⁠ a to při plném zatížení nejen pedagogickém, ale i jako zástupce přednosty kliniky profesora Vladimíra Pacovského. V té době to znamenalo bez jakékoli výpočetní techniky zredigovat a k tisku připravit každý týden číslo o zhruba 30 stranách –⁠ dnes jen těžko představitelné…

Kromě svých vlastních publikačních aktivit (autorství 3 monografií, 30 knižních kapitol, skript a více než stovky časopiseckých prací) byl neúnavným recenzentem –⁠ jeho poslední příspěvek jsme uveřejnili ještě začátkem minulého roku.

I když se zdraví pana profesora postupně horšilo a jeho stav vyžadoval opakované hospitalizace, ještě v průběhu loňského roku na kliniku občas přišel. Ze zkušenosti ve vlastní rodině vím, jak lidé, kteří se dožijí takto vysokého věku, trpí generační osamělostí –⁠ žádný jejich vrstevník tu už není a když k tomu ještě přijdou i o většinu rodiny…

S profesorem Petráškem odchází poslední z generace významných klinických odborníků, kteří vyrostli na Charvátově interní klinice, jako byli profesoři Jaroslav Páv, Josef Šobra a další.

Petr Sucharda