Je tamoxifen porfyrinogenní?

Východisko.
Na základě referencí o možné porfyrinogenitě tamoxifenu jsme se rozhodli provést klinickou a laboratorní studii, v níž jsme vyšetřili skupinu tímto lékem dlouhodobě léčených žen s karcinomem mammy, které po úvodní operaci, případně aktinoterapii neměly žádnou celkovou antineoplastickou medikamentózní terapii. Výsledky získané u nemocných této skupiny jsme porovnali s výsledky u stejně četné skupiny nemocných s diagnózou nádoru prsu tamoxifenem neléčených. 

Metody a výsledky.
Vyšetřili jsme 20 nemocných (10 s tamoxifenem a 10 bez něj), s histologicky potvrzenou diagnózou nádoru. Laboratorně jsme zjišťovali močovou exkreci uroporfyrinu a koproporfyrinu, krevní koncentraci ferritinu, siderémii, protilátky proti viru hepatitidy C, hodnoty krevního obrazu a diferenciálního rozpočtu; jaterní funkční testy (ALT a AST), glykémii a cholesterolémii. Vyšetřování jsme opakovali s odstupem tří měsíců. Ve studii skupiny dlouhodobě léčných pacientek s karcinomem mammy jsme nepotvrdili nálezy autorů uvádějících do souvislosti manifestaci pozdní kožní porfyrie a terapeutické podávání tamoxifenu. 

Závěry.
Tyto případy jsou ojedinělé a mohou nesporně vznikat působením různých hepatotoxicky působících faktorů. Vliv obvyklých porfyrinogenně se uplatňujících příčin vzniku choroby (tj. alkoholu, infekce virem HCV nebo přetížení železem při mutaci genu hereditární hemochromatózy) jsme u našich nemocných nezjistili. 

Klíčová slova:
tamoxifen, pozdní kožní porfyrie, PCT, estrogeny, cytostatika, karcinom prsu.