Epidemiologické aspekty ženské močové inkontinence

Overview

Močová inkontinence je definována jako nechtěný únik moči, který způsobuje sociální a hygienický problém. Je symptomem, který má různé příčiny. Podle typických klinických projevů dělíme inkontinenci na stresovou, urgentní, reflexní a paradoxní. Stresová inkontinence se projevuje únikem zpravidla malého množství moči při fyzických aktivitách spojených s náhlým zvýšením intrabdominálního tlaku (při kašli, kýchnutí, nebo běhu). Urgentní inkontinence se projevuje náhlým neovladatelným nucením k mikci s únikem většího množství moči. U reflexní inkontinence se močový měchýř vyprazdňuje bez nutkání a reflexně. Paradoxní inkontinence je způsobená získanou slabostí svaloviny močového měchýře a projevuje se neúplným vyprazdňováním se zvětšujícím se močovým reziduem. Prevalence močové inkontinence stoupá s věkem. Významný nárůst symptomů inkontinence je v průběhu 5. a 6. dekády života. Močovou inkontinenci lze u žen v mladém a středním věku považovat více za dynamický než trvalý symptom, ale inkontinence v postmenopauze zpravidla spontánně neregreduje. Urgentní a smíšená inkontinence se ve srovnání se stresovou symptomatologií vyskytují v nižším procentu (kolem 10–15 %). Pouze 1,5–6 % inkontinentních žen v souborech hodnotících prevalenci a incidenci močové inkontinence hledá lékařskou pomoc. Pacientky s urgentní inkontinencí hledají pomoc obvykle častěji než ženy se stresovou inkontinencí, protože urgentní symptomatologie je zpravidla sociálně a hygienicky více omezující. 

Klíčová slova:
močová inkontinence, typy inkontinence, epidemiologie, prevalence, kvalita života.