BENIGNÍ STENÓZY VELKÝCH DECHOVÝCH CEST

Východisko.
Benigní stenózy velkých dechových cest vznikají nejčastěji u osob s předchozí intubací nebotracheostomií. Jejich incidence není známá, jsou často pozdě diagnostikované a na jejich léčbu existují ve světěrůzné názory. S cílem přispět ke zlepšení našich vědomostí o této závažné poruše jsme prospektivně od března 1998sledovali všechny nemocné, kteří s touto diagnózou prošli oddělením.Metody a výsledky. V souboru 31 nemocných s benigními stenózami nenádorového původu, které jsme diagnostikovalia léčili na oddělení TRN FN Motol v letech 1998–2000, bylo 24 mužů a 7 žen, medián věku byl 52let. Příčinou stenózy byla u 27 osob intubace, u 4 nemocných byly jiné příčiny stenózy. Po přijetí jsme u 30nemocných prováděli elektrokauterizaci a dilataci stenózy, jeden nemocný byl odeslán na operaci přímo. Kromědvou jsme vždy dosáhli dostatečného zprůchodnění stenózy a zvažovali jsme možnost operace. Na ni jsme odeslali15 nemocných, 10 nemocných jsme trvale vyléčili metodami intervenční bronchoskopie včetně zavedení stentů 6nemocným. Ze zbylých 6 osob jsou 2 připravováni k resekci stenózy, 4 nemocní jsou inoperabilní z různých důvodů.2 nemocní zemřeli bez souvislosti se stenózou.Závěry. Na základě zkušeností soudíme, že optimálním postupem u těchto nemocných je po dilataci či odstraněnístenózy vždy zvážit resekci trachey. V případě inoperability lze uplatnit metody intervenční bronchoskopie. Autořidoporučují, aby všichni nemocní po intubaci delší než 2 dny byli s odstupem 2 měsíců odesláni na bronchoskopickoukontrolu.

Klíčová slova:
jizevnaté stenózy dýchacích cest, intervenční bronchologie, trachea.