Ztělesněné vnímání krásy a stárnutí českých žen na základě jejich zkušeností s anti-aging estetickou chirurgií a paradoxy krásy

Overview

Dosavadní výzkumy se jen okrajově věnovaly vztahu mezi vnímáním krásy a stárnutí v kontextu rozvoje estetických zákroků proti stárnutí. Tento článek se proto zaměřuje na to, jak ženy konstruují a prožívají dimenze krásy a stárnutí na základě vlastní zkušenosti s anti-ageing estetickými zákroky. Studie představuje výsledky hloubkových rozhovorů s patnácti ženami ve věku 30–55 let, které se týkaly jejich vnímání a prožívání stárnutí těla a krásy. Kvalitativní část výzkumu je doplněna dotazníkovým šetřením realizovaným na vzorku 516 českých žen ve středním věku. Článek analyzuje, jak ženy prožívají stárnutí, jak definují krásu a jaký význam tyto kategorie nabývají v kontextu jejich každodenních životů. Prezentovaná zjištění přispívají k současným debatám o tom, jak se stárnoucí ženské tělo pohybuje v prostoru současných diskurzů krásy, genderu a estetické chirurgie a jak je v těchto diskurzech utvářeno a vnímáno.

Klíčová slova:

stárnutí – krása – anti-ageing – estetická chirurgie – úprava těl

Úvod

V době, kdy populace po celém světě stárnou, současná západní konzumní kultura klade důraz na věčné mladí a fyzicky atraktivní vzhled, především u žen.⁽¹⁾ Ženské tělo je ve společnosti problematizováno a konstruováno jako tvárná entita, kterou je možné formovat a „zdokonalovat“ prostřednictvím sebekontroly a disciplíny. Přesto však zůstává vždy určitým způsobem nedokonalé. V důsledku toho jsou ženy interpelovány do „nekonečného projektu“ tělesné transformace, jehož cílem je přibližování se hegemonním ideálům krásy, které současně marginalizují a znehodnocují stárnoucí tělo.

Krása a fyzický vzhled představují klíčové cíle estetické chirurgie. Estetická chirurgie je definována jako „chirurgické zákroky, které mění, upravují nebo modifikují povrch, funkci a vzhled těla čistě z estetických důvodů“⁽²⁾. Sociologický výzkum se v této oblasti dosud zaměřoval především na motivace žen, jejich postoje a faktory ovlivňující rozhodování o podstoupení zákroků,⁽³⁾na proces normalizace estetických intervencí,⁽⁴⁾ na rozvoj nechirurgických technologií krásy a těla,⁽⁵⁾ na (re)konfiguraci rasy, etnicity, genderu, identity a věku,⁽⁶⁾ či na vliv sociálních médií, celebrit a dalších kulturních, sociálních a osobních faktorů na rozhodování žen podstoupit zákrok.⁽⁷⁾ Dosavadní výzkumy ukazují, že motivace k podstoupení estetických zákroků proti stárnutí představuje multifaktoriální proces, v němž se prolínají kulturní, socioekonomické, demografické i osobní determinanty.

Proč ženy „chtějí“ vylepšit svůj fyzický vzhled na vědomé nebo podvědomé úrovni, se zdá být jasné. Ale co pro ženy znamená krása a krásné? Ačkoli se kráse a stárnutí dává ve výzkumech prostor, méně pozornosti se věnuje osobnímu vnímání stárnutí a kráse žen, které podstoupily estetickou operaci jako reakci na přiblížení se ideálu krásy a stárnutí. Proto se tato studie snaží odpovědět na výzkumné otázky: „Jak zkušenost s anti-ageing estetickou chirurgií formuje vnímání krásy a stárnutí u žen?“ a „Jak ženy chápou stárnutí a krásu ve světě, kde se stále více normalizují operace proti stárnutí?“

Tento článek se zaměřuje na to, jak ženy interpretují proces stárnutí a význam krásy ve vztahu ke svému životnímu příběhu a tělesné zkušenosti. Cílem studie je dát hlas ženám středního věku a porozumět jejich zkušenostem se stárnutím v kontextu všudypřítomného společenského a medicínského tlaku na krásu a fyzickou přitažlivost. Výzkum se zaměřuje na personifikované dimenze procesu stárnutí a na tělesné úpravy prostřednictvím estetických zákroků proti stárnutí. Sleduje, jak ženy „pracují“ s krásou, proč pro ně představuje důležitou hodnotu a jakým způsobem se vyrovnávají se stárnutím. Zvláštní pozornost je věnována tomu, jak zkušenost s estetickou chirurgií (re)definuje jejich vnímání těchto dvou kategorií. Kombinace kvalitativního a kvantitativního přístupu umožňuje hlubší porozumění toho, jak ženy chápou krásu, jaký význam přisuzují fyzickému vzhledu a jak tyto významy rezonují v širším kontextu české společnosti.

 

Metody

Data a výzkumný rámec

Data prezentovaná v tomto článku jsou součástí širšího výzkumného projektu Anti-ageing estetická chirurgie jako sociální konstrukce (ne-)stárnutí a stáří žen: Fenomén estetické chirurgie. Hlavním cílem projektu bylo zkoumat vnímání krásy a stárnutí v kontextu estetické chirurgie a procesy, které vedou ženy k podstoupení estetických zákroků, z perspektivy žen i estetických chirurgů. Tento článek se konkrétně zaměřuje na ztělesněné vnímání krásy a stárnutí u žen, které podstoupily zákrok/y anti-ageing estetické chirurgie.

 

Design výzkumu a výběr vzorku

V rámci výzkumu byly použity dvě techniky sběru dat. V první fázi bylo realizováno patnáct hloubkových polostrukturovaných rozhovorů se ženami. Kritéria pro zařazení do studie zahrnovala: (1) ženy ve středním věku (30–55 let), (2) česká národnost a (3) zkušenost se zákrokem/y estetické chirurgie klasifikovaným/ými jako zákrok proti stárnutí. Potenciální participantky byly rekrutovány prostřednictvím sociální sítě Facebook a metodou sněhové koule. Celkem bylo do studie zařazeno patnáct žen (tab. 1), s nimiž byly realizovány rozhovory v období od prosince 2022 do května 2023 na místech zvolených účastnicemi, tak aby bylo zajištěno bezpečné a komfortní prostředí. Délka rozhovorů se pohybovala zpravidla mezi 60 a 90 minutami.

 

Zpracování a analýza kvalitativních dat

Všechny rozhovory byly se souhlasem účastnic nahrávány a následně doslovně přepsány. Přepisy byly anonymizovány a pseudonymy byly zvoleny náhodně z kalendáře jmen. Textová data byla následně importována do softwaru Atlas.ti a analyzována v několika krocích. V první fázi analýzy autorský tým postupoval podle zásad tematické analýzy.^(8,9) Byla identifikována zastřešující témata a klíčové významové vzorce, včetně rétorických strategií, které účastnice používaly při popisu krásy a stárnutí. Analýza se soustředila zejména na pasáže rozhovorů, v nichž ženy reflektovaly své pojetí fyzické atraktivity, význam krásy, osobní vztah k vlastnímu tělu a prožívání procesu stárnutí. Ve druhé fázi se výzkumný tým zaměřil na širší kontext narativů jednotlivých participantek s cílem zachytit rozdílné způsoby, jimiž ženy konstruují významy krásy a stárnutí. Pozornost byla věnována tomu, jak jsou tyto významy propojeny se zkušeností s estetickými zákroky, jak jsou postupně transformovány a jak se stávají součástí internalizovaných představ o těle, identitě a věku.

 

Kvantitativní část výzkumu

Zjištění z kvalitativní analýzy byla doplněna dotazníkovým šetřením zaměřeným na postoje českých žen k estetické chirurgii. Sběr dat byl realizován prostřednictvím českého národního online panelu respondentek společnosti European National Panels s.r.o., který zahrnuje více než 70 000 potenciálních účastnic. Výběr vzorku byl proveden metodou kvótního výběru tak, aby byl reprezentativní z hlediska věku, vzdělání, velikosti místa bydliště a regionu. Po očištění dat činil výsledný vzorek 516 respondentek. Sběr dat probíhal v období od 12. července do 23. července 2023.

 

Nástroje měření

V dotazníkovém šetření byly využity standardizované škály. Konkrétně byla použita Škála přijetí estetické chirurgie (Acceptance of Cosmetic Surgery Scale –⁠ ACSS) vyvinutá Henderson-King a Henderson-King,⁽¹⁰⁾ která slouží k měření postojů k estetické chirurgii a pravděpodobnosti skutečného podstoupení zákroku. Škála obsahuje 15 položek rozdělených do tří podškál po pěti položkách. Respondentky vyjadřovaly míru souhlasu s jednotlivými tvrzeními na sedmibodové Likertově škále (1 = rozhodně nesouhlasím, 7 = rozhodně souhlasím). Škála byla přeložena z angličtiny do češtiny postupem zpětného překladu.

Druhým použitým nástrojem byl Multidimenzionální dotazník vztahů k vlastnímu tělu –⁠ škály vzhledu (MBSRQ-AS), konkrétně podškála hodnocení vzhledu (MBSRQ-AE) a podškála orientace na vzhled (MBSRQ-AO). Obě podškály využívají sedmibodovou Likertovu škálu (1 = rozhodně nesouhlasím, 7 = rozhodně souhlasím), přičemž vyšší průměrné skóre indikuje pozitivnější hodnocení vzhledu, respektive vyšší míru orientace na vzhled.

 

Analýza kvantitativních dat

Kvantitativní data byla shromážděna a očištěna v prostředí Microsoft Excel a následně analyzována pomocí statistického softwaru STATA. Deskriptivní analýza zahrnovala výpočet četností a procent pro kategorické proměnné a průměrů a směrodatných odchylek pro spojité proměnné. Vztahy mezi proměnnými byly zkoumány prostřednictvím porovnání průměrů a Pearsonovy korelace. Statistická významnost byla posuzována na základě p-hodnot korelací a p-hodnot jednofaktorové analýzy rozptylu (ANOVA).

 

Výzkum získal etické schválení od Komise pro etiku FHS.

 

Výsledky

Ve všech rozhovorech byly využity následující dvě otázky: „Co pro vás znamená slovo krása a jak ji osobně definujete?“ a „Co pro vás znamená (vlastní) stárnutí?“ Analýza rozhovorů odhalila dvě hlavní témata, z nichž každé bylo následně rozděleno do podtémat.

 

Vše, co ženy potřebují, je nestárnoucí krása

Tento článek zdůrazňuje sociokulturní význam managementu na globální úrovni, zejména pokud jde o dodržování společenských očekávání, vnímání jednotlivce na pracovním trhu a přitažlivost pro partnery.

 

Na kráse záleží

Všechny participantky našeho výzkumu se zaměřily na současný společenský tlak související s normami krásy a společenskou „mocí“ ideálu krásy a fyzické přitažlivosti. Ve svých vyprávěních akcentovaly důležitost a význam krásy a fyzické atraktivity na různých úrovních svého života –⁠ v rámci širších sociálních sítí a v osobním životě, v pracovním a kariérním prostředí, v péči o sebe sama a v situacích v online prostředí.

Na nejobecnější úrovni je sociální tlak založen na očekáváních a všudypřítomnosti ideálu krásy, mládí a fyzické atraktivity.

„Tlak na nás ženy je opravdu velký… stačí se podívat na internet a všechny ty dokonalé postavy žen na vás vyskočí.“ (paní Anna, 38 let) 

Ženy v našem vzorku byly znepokojené tímto všudypřítomným perfekcionismem a možnostmi, jak ho dosáhnout a/nebo se mu alespoň přiblížit. Participantky se snažily přizpůsobit společensky stanoveným ideálům krásy a přiblížit se ideálům za pomoci estetické chirurgie. Tímto procesem (symbolicky) přijímaly společensky přijímané modely a konstrukty ideálů krásy stanovené společností, a tím se snažily postavit vůči posuzování ze strany druhých na základě fyzického vzhledu. Všechny ženy sdílely zkušenosti s negativními komentáři ohledně svého vzhledu –⁠ šikana v dětství, komentáře ze strany jiných lidí, především jiných žen nebo intimních partnerů.

Několik účastnic také popsalo vliv intimních partnerů v procesu rozhodování podstoupit estetickou operaci, zejména to, jak je partneři (ne)motivovali k podstoupení zákroku. Některé ženy přiznaly, že pro ně partner byl primární motivací k podstoupení zákroku. Role partnera a jeho síla pro motivaci podstoupit zákroky estetické chirurgie byly potvrzeny také v rámci kvantitativního výzkumu, kdy ženy věří, že partner byl primární motivací pro podstoupení zákroku. V těchto případech partneři věřili, že participantky potřebují konkrétní změny těla/vzhledu, aby zvýraznily svou krásu:

„No, on [manžel] pořád hledá nějaké nedokonalosti, na sobě i na mně… Je to nepříjemné, protože je to něco [zákrok], co já osobně považuji za zbytečné a nechci to, ale on věří, že mi to pomůže s mým vzhledem. Nemyslím si, že je to od něj hezké, a není to pro mě žádná podpora…“ (paní Jana, 32 let)

Na druhou stranu některé ženy uvedly, že se je jejich partneři snažili přesvědčit, aby zákrok estetické chirurgie nepodstoupily, jak uvedla například paní Michaela –⁠ „Jsi dost krásná a vůbec to nepotřebuješ!“ (paní Michaela, 55 let). Většina žen byla polichocena pozitivními komentáři svých partnerů, ale některé to naopak vnímaly jako projev nedostatečné podpory.

Všechny negativní komentáře mohou hraničit s hanobením těla. Většina žen v našem výzkumu přiznala, že tyto zkušenosti jsou pro ně stále silným negativním zážitkem. U některých žen se tato zkušenost projevuje v podobě neustálého strachu o vlastní vzhled, který v některých případech přerostl do poruch příjmu potravy. Možnost zlepšení fyzického vzhledu pomocí estetické chirurgie se proto pro většinu žen stala obranným mechanismem proti tomu, aby nebyly nebo se (znovu) nebály být ostatními souzeny ohledně svého vzhledu.

 

Identita

Estetické operace nejsou podstupovány pouze kvůli kráse a vylepšení fyzického vzhledu. Krása není výsledkem estetické operace, ale spíše součástí procesu a nástrojem, pomocí kterého lze utvářet novou identitu. To z estetické operace činí nemateriální „investici“ do budoucího života jedince.

Téma identity bylo silně podpořeno také v naší analýze. Téma identity bylo artikulováno v souvislosti s rekonstrukcí vlastní identity. Například paní Jana uvedla, že jednou z hlavních motivací, proč všechny estetické operace podstoupila, bylo to, aby nevypadala jako jiné členky její rodiny.

„…protože v mé rodině se moje babička, teta a máma nikdy dostatečně o sebe nestaraly. Navíc mě to vždycky hodně trápilo a štvalo mě to. Říkala jsem si, že takhle skončit nechci. A možná i s ohledem na svou váhu a proporce těla chci mít úplně jinou postavu a fyzický vzhled než moji předkové a členové rodiny…“ (paní Jana, 32 let)

Ženy jako paní Jana byly přesvědčeny, že chtějí vypadat lépe než jejich příbuzné, a chtěly se více starat o svůj vzhled. V těchto případech ženy vnímají podstoupení zákroku jako prevenci a přípravu na pozdější věk. Estetické chirurgické zákroky jsou ženami využívány k (re)konstrukci vlastní identity a k vytvoření „společensky žádoucího“ věku a vzhledu a jako podpora k posílení jejich „právoplatného postavení“ v sociální nebo profesní oblasti.

 

Krása jako nejmocnější zbraň žen

Ženy si byly vědomy propojení dosažení úspěchu a uznání ze strany společnosti v souvislosti s krásou a fyzickou atraktivitou. Zvýšení fyzické krásy prostřednictvím zákroků estetické chirurgie se také stalo zdrojem potěšení partnera, udržení si partnera v případech, kdy byly ženy podváděny, nebo jako šance získat partnera nového.

Naše zjištění dále naznačují, že některé ženy z vyšších socioekonomických vrstev vědomě a aktivně využívají estetickou chirurgii jako prostředek k dosažení úspěchu ve své sociální třídě. Některé ženy otevřeně prezentovaly svou uměle „získanou“ krásu jako znak příslušnosti k určité sociální skupině. Zatímco pro některé účastnice znamenal zákrok obrovskou finanční zátěž –⁠ a přesto do něj šly, pro jiné ženy byly zákroky cenově dostupné a „symbolem“ jejich postavení v sociální skupině. Tyto ženy podstupují zákroky estetické chirurgie jako projev okázalé spotřeby a vnímají tuto činnost jako „symbol“ svého sociálního statusu a „výherní tiket“ k udržení se v sociální skupině. Některé sociální bubliny dokonce zásahy a péči o vzhled vyžadují:

„Tady, v [název města], žijí lidé z určité sociální skupiny… A oni z toho hned udělají velkou vědu [když participantka vyšla před dům rozcuchaná a bez make-upu]. Jako by se mnou bylo něco v nepořádku… Mysleli si, že jsem nemocná nebo tak něco…“ (paní Viktorie, 40 let)

Pro ženy, jako je paní Viktorie, je každodenní krásný a upravený vzhled standardem nebo jakousi nezbytností, bez níž by ve své společenské bublině nemohly přežít.

Některé účastnice otevřeně přiznaly, že fyzicky atraktivní vzhled je důležitý na pracovním trhu. Vnímaná důležitost krásy a fyzického vzhledu byla založena nejen na vidině možného kariérního postupu, ale také na udržení si současné pracovní pozice, zejména pokud ženy pracovaly v převážně mužských týmech nebo s mladšími kolegyněmi. Například paní Valerie hovořila o kráse a fyzické atraktivitě jako o klíčových faktorech, které určují, zda bude na trhu práce úspěšná:

„Motivace [podstoupit estetické zákroky] byla také dána mou prací, tj. touhou být co nejkrásnější, protože ano [v práci], dochází ke srovnávání s mladšími kolegyněmi. A to se mi moc nelíbí… ale vím, že jsem v tom taky, a chci si udržet místo.“ (paní Valerie, 43 let)

Participantky věří, že krása a fyzická atraktivita má na pracovním trhu významnou hodnotu. Pokud ženy mají finanční možnosti, ochotně a opakovaně investují do zlepšení svého vzhledu, aby získaly konkurenční výhodu. Tyto „nemateriální“ investice do vzhledu participantky vnímaly jako nástroj, jenž přináší značné výhody pro jejich úspěch ve společnosti.

 

Stárnutí jako nepřítel krásy

Věk a proces stárnutí participantek také hrály významnou roli v kontextu jejich vnímání krásy a fyzické atraktivity. Ženy zdůrazňovaly, že se cítí konfrontovány s normalizujícími a moralizujícími diskurzy, které naznačují, že stárnutí není nevyhnutelné. „Ztráta“ mládí, a tedy i krásy (jak je konstruována v západním kontextu), není vnímána jako přirozená součást života, ale spíše jako nedostatek disciplíny a vůle pečovat o své tělo, morální selhání jednotlivce. Z výpovědí vyplynulo, že těla participantek jsou neustálým bojištěm ve válce proti stárnutí a přirozenému průběhu života. Ať už ženy chtěly uspět na trhu práce, v osobním životě, nebo se chtěly vyhnout komentářům souvisejícím s jejich fyzickým vzhledem, vždy to bylo v kontrastu se stárnutím a jeho viditelnými projevy. Většina žen při popisu svého těla ve spojitosti se stárnutím využívá pejorativní výrazy jako „ošklivost“, „neatraktivita“ a „katastrofa“. Tuto realitu ilustruje výrok paní Olgy, která odpověděla na otázku: „Jak prožíváte své stárnutí?“

„Strašně! Takže je to jako… jako, já osobně to považuji za opravdu těžké [stárnutí]. Bude mi 40. A ten zlomový bod právě nastal… Nevím. Bylo to před pár lety. Takže někdy kolem třicítky jsem si najednou uvědomila, že s tím musím něco udělat, jinak budu opravdu stará. Jo, ošklivá, neatraktivní, jo, to je prostě tak…“  (paní Olga, 39 let)

Ženy si internalizují společenskou glorifikaci krásy a mládí, ve které je stárnoucí ženské tělo dehumanizováno. Ženy popíraly, že viditelně stárnoucí tělo může být považováno za atraktivní a žádoucí, a vyjadřovaly nespokojenost s postupnou ztrátou svého fyzického já. Tuto ztrátu fyzického já lze popsat jako rozpor mezi vnímáním vnějšího a vnitřního já.

Naopak některé participantky vnímaly proces stárnutí jako přirozenou součást života. V této souvislosti jsme identifikovaly paradoxní situaci pozitivního vnímání procesu stárnutí a stáří a aktivního boje proti jeho viditelným účinkům na tělo. Ačkoli tak docházelo k definování stárnutí jako očekávaného a nevyhnutelného průběhu života, není pro participantky zcela snadné se s procesem stárnutí smířit.

Ačkoli se výpovědi participantek ve vnímání vlastního stárnutí lišily a každá se s tímto procesem vyrovnávala po svém, všechny sdílely touhu oddálit a zpomalit ho prostřednictvím zákroků, které podstoupily. Téměř všechny participantky vnímaly viditelné stárnutí jako neslučitelné s krásou a fyzickou atraktivitou a stárnutí neodpovídalo jejich (chápaným společenským) ideálům, které vnímaly jako standard, kterého by ženy měly chtít dosáhnout. Některé ženy také vnímaly svou „neschopnost“ přijmout stárnutí jako důsledek kulturního kontextu, v němž žily, se silným důrazem na vzhled, ostatní naopak věřily, že snaha o krásu je osobní instinkt.

 

Závěr

Cílem této studie bylo porozumět ztělesněnému prožívání krásy a stárnutí u českých žen, které podstoupily anti-ageing estetické zákroky. Výzkum ukázal, že rozhodnutí podstoupit estetický zákrok není pouze individuální volbou, ale výsledkem komplexního působení sociokulturních tlaků a internalizovaných norem patriarchátu.

Pro participantky a české ženy představuje krása a fyzická atraktivita klíčovou hodnotu, která zásadně ovlivňuje jejich postavení v profesním i osobním životě. Krása je vnímána jako „nemateriální investice“, která ženám umožňuje získat konkurenční výhodu na trhu práce nebo upevnit svou pozici v rámci sociální skupiny. V profesním kontextu ženy vnímají tlak na mladistvý vzhled jako nezbytný standard pro udržení pracovní pozice.

Proces stárnutí byl participantkami identifikován jako přímý protiklad krásy a „nepřítel“, proti kterému je třeba aktivně bojovat. Viditelné projevy stárnutí jsou vnímány jako symbol selhání disciplíny a péče o sebe sama, což vede k dehumanizaci stárnoucího ženského těla v rámci současného západního diskurzu. Estetická chirurgie pak může sloužit jako obranný mechanismus proti negativnímu společenskému hodnocení a jako prostředek k vyrovnání rozporu mezi vnitřním pocitem mládí a vnějším stárnoucím vzhledem.

Ačkoliv estetické zákroky poskytují ženám pocit kontroly nad vlastním tělem, zároveň upevňují hegemonní ideály krásy, které marginalizují přirozený proces stárnutí. Výsledky studie naznačují potřebu dalšího zkoumání toho, jak se v české společnosti normalizují tyto invazivní úpravy těl a jakým způsobem formují identitu žen ve středním a vyšším věku.