Frailty syndrom a diabetes 2. typu – souvislosti a rizika
Authors:
Pavel Weber 1,3; Dana Weberová 4,2; Hana Meluzínová 3,2; Vlasta Polcarová 1; Katarína Bieláková 1
Authors‘ workplace:
Všeobecná interní klinika Lékařské fakulty Masarykovy univerzity a Fakultní nemocnice Brno
1; Klinika interní, geriatrie a praktického lékařství Lékařské fakulty Masarykovy univerzity a Fakultní nemocnice Brno
2; DIASTOP, diabetologická a interní ambulance, U Pošty 14, Brno
3; Interní gastroenterologická klinika Lékařské fakulty Masarykovy univerzity a Fakultní nemocnice Brno
4
Published in:
Geriatrie a Gerontologie 2026, 15, č. 2: 55-59
Category:
Original Article
doi:
https://doi.org/10.61568/geri/50-6739/20260506/143563
Overview
Úvod: V popředí frailty syndromu (FS) se stále uvádí dysregulace fyziologických systémů v širokém slova smyslu během stárnutí bez identifikace bezprostřední konkrétní příčiny vzniku. Diabetes mellitus 2. typu (DM) a FS jsou dvě hlavní geriatrické výzvy, které se u starších osob často překrývají a navzájem negativně ovlivňují. Cílem práce bylo poukázat na některé aspekty a vztahy FS a DM v průběhu let 1995–2022.
Metodika: Jde o retrospektivní studii nemocných ze dvou časových období: 1995–2010 a 2011–2022, kteří byli přijati na naši kliniku. Šlo celkem o 28 594 osob ve věku 65–105 let. Z tohoto počtu bylo 17 752 žen průměrného věku 81,7 ± 7,7 roku, zatímco mužů bylo jen 10 842 průměrného věku 79,0 ± 7,6 roku Ženy byly o téměř tři roky starší než muži (p < 0,01). Mužů s DM bylo 33,7 % a žen 33,0 %. Syndrom F a PF se vyskytoval u mužů ve 46,7 % a 33,6 %, zatímco u žen v 50,7 % a 36,3 %.
Výsledky: Výskyt FS a pre-frailty (PF) je ve všech časových obdobích u obou pohlaví vyšší o 1–1,5 % u DM. Podobně i věk výskytu FS a PF vyznívá nepříznivě pro DM. Je u nich nižší o 2–2,2 roku. Mortalita je u DM s FS a PF dřívější ve srovnání s nediabetiky o 1–1,5 roku. Naše výsledky ukazují na časovou trajektorii řady aspektů vztahů mezi DM a F (PF) ve dvou časových obdobích. V tomto mezidobí dochází k prodloužení střední délky života o 1,3–2,1 roku.
Závěr: Přítomnost FS jako nepříznivý prognostický faktor by měla zásadním způsobem modifikovat strategii aktuální diagnostiky a další léčby (včetně prevence). Křehkého diabetika vyššího věku evidentně ohrožují zejména: 1. polypragmazie, 2. poruchy kognice a 3. vyšší riziko pádů. Efektivní management FS a DM u seniorů spočívá v: a) nutriční podpoře: prevence podvýživy a sarkopenie, b) fyzické aktivitě, c) optimalizaci farmakoterapie, d) komplexním geriatrickém hodnocení (CGA): pravidelném vyšetření křehkosti, kognice, deprese a rizika pádů.
Klíčová slova:
mortalita – geriatrizace medicíny – diabetes mellitus – komorbidity – akutní hospitalizace seniorů – syndrom frailty
Úvod
Diabetes mellitus 2. typu (T2DM) a frailty syndrom (FS) představují dva hlavní geriatrické fenomény, které se u seniorů často překrývají a navzájem negativně ovlivňují.(1) Diabetes je považován za jeden z významných rizikových faktorů pro rozvoj frailty.(2) T2DM přispívá k rozvoji frailty prostřednictvím několika patofyziologických mechanismů, které vedou k dysregulaci fyziologických systémů, poklesu svalové hmoty a fyzické aktivity.(3,4,5)
FS je svou podstatou multidimenzionální pojem spojený s dysregulací fyziologických systémů v nejširším slova smyslu souvisejících s procesem stárnutí a de facto nelze identifikovat žádnou bezprostřední příčinu jeho vzniku.(6) Dokladuje to samotný fakt, že od prvních zmínek o FS jeho zakladateli, jako jsou L. Friedová, Rockwood a Morley, bylo v literatuře(7,8,9) publikováno přes 150 000 prací o FS. I přes tento fakt v sobě samotný pojem FS v naší každodenní klinické praxi skrývá mnoho otazníků.(10) Podle moderního pojetí lze FS vnímat jako postupně progredující ztrátu homeostatické rovnováhy.(11,12,13)
Pacienti a metodika
Retrospektivní studie byla zaměřena na provedení analýzy a srovnání shromážděných epidemiologických dat během 28 let. Sledovanými parametry byly věk, výskyt diabetu a dalších komorbidit. Šlo celkem o 28 594 osob ve věku 65–105 let. Z tohoto počtu bylo 17 752 žen věku 81,7 ± 7,7 roku a mužů 10 842 věku 79,0 ± 7,6 roku (p < 0,01). Mužů s DM bylo 33,7 % a žen 33,0 %.
Všichni námi hospitalizovaní pacienti byli přijati neselektivně ze spádové oblasti města Brna, kde žije asi 120 000 obyvatel. Přijímáni byli převážně na základě doporučení praktických lékařů, internistů, jiných ambulantních specialistů, cestou pohotovosti či rychlé zdravotnické pomoci, případně akutně přeloženi pro interní nemoci z jiných akutních oddělení fakultní nemocnice, případně jiných nemocnic města Brna podle interní spádovosti na naše pracoviště. Pro tento účel jsme měli k dispozici 63 akutních interně-geriatrických lůžek.
Všichni pacienti přijatí na geriatrické oddělení podstoupili základní klinické interní vyšetření, měli provedeny: EKG, rtg hrudníku, základní biochemické a hematologické rozbory a další různá vyšetření (CT, NMR, sono, SPECT, oční, neurologie atp.) podle svých konkrétních diagnóz a charakteru potřeby dalších diagnostických vyšetření. U všech byl vyhodnocen stav mobility, kontinence, mentálních funkcí a výživy za pomoci standardních geriatrických testů (MMSE, ADL, MNA, Norton atp.). Na základě tohoto komplexního hodnocení byli senioři rozděleni podle svého klinického fenotypu na frail, pre-frail a non-frail.
Identifikace fenotypu frailty byla v naší retrospektivní studii přizpůsobena našemu datovému souboru a době vzniku. Všechna uvedená data byla čerpána z registru kliniky a byla vyhodnocena standardními statistickými metodami.
U souboru těchto hospitalizovaných nemocných při jejich retrospektivní analýze jsme se zaměřili na vyhodnocení charakteristiky struktury souboru akutně hospitalizovaných mužů v letech 1995–2022 s ohledem na přítomnost frailty syndromu a diabetu ve dvou časových obdobích 1995–2010 a 2011–2022, jejich vzájemné porovnání s ohledem na přítomnost FS či pre-frailty (PF) nebo jejich absenci podle pohlaví – muži a ženy odděleně (tab. 1 a tab. 2). Vyhodnocena byla i mortalita a věk úmrtí – oba vyznívají v neprospěch diabetu.
Výsledky
Graf 1 ukazuje trendy vývoje průměrného věku hospitalizovaných mužů a žen v období 28 let. U hospitalizovaných mužů dochází k vzestupu průměrného věku, zatímco u žen dochází k mírnému poklesu. Hospitalizované ženy byly v průměru o téměř tři roky starší než muži.
Podle námi dříve publikovaných dat tohoto souboru můžeme konstatovat, že ischemická choroba srdeční i hypertenze se v letech 1995–2022 u obou pohlaví bez ohledu na F vyskytují přibližně u dvou třetin akutně hospitalizovaných. Podobně i fibrilace síní osciluje permanentně okolo jedné pětiny nemocných. Chronická renální insuficience ve výskytu kolísá mezi 15 až 27 % a malignity postihují pětinu až desetinu přijatých bez jakékoli zjevné převažující preference. Obezita s BMI nad 30 kolísá bez rozdílu ve FS u obou pohlaví mezi jednou čtvrtinou až jednou třetinou. Podvýživa s BMI pod 19 je v dvoj - až trojnásobku přítomna po celou dobu u obou pohlaví s FS a PF. Zcela zásadní je však diference v celkové mortalitě, kde u mužů i žen po všechna období v přítomnosti FS i PF dosahuje desetinásobku při srovnání se stavem, kdy absentuje.
Grafy 2 a 3 ukazují prevalenci T2DM a FS u hospitalizovaných mužů a žen v období 1995–2010 a 2011–2022. Výskyt FS je ve všech časových obdobích u obou pohlaví vyšší o 1–3 % u DM. Podobně i věk výskytu F a PF vyznívá nepříznivě pro DM. Je u nich nižší o 2–2,2 roku. Mortalita je u DM s FS a PF dřívější ve srovnání s nediabetiky o 1–1,5 roku a vyšší oproti nediabetikům o 1–1,5 % (tab. 1 a 2). Nicméně je třeba poznamenat, že při srovnání obou časových pásem došlo k prolongaci dožití u mužů s FS a DM o 2,7 roku a u žen s FS a DM o 0,7 roku. Naše výsledky ukazují na časovou trajektorii řady aspektů vztahů mezi DM a FS (včetně PF) ve dvou časových obdobích, kdy zjevně dochází v tomto mezidobí k prodloužení střední délky života o 1,3–2,1 roku.
Diskuse
Frailty syndrom obvykle bývá klinicky charakterizován jako typický geriatrický syndrom reprezentovaný neúmyslným úbytkem hmotnosti, nízkou fyzickou aktivitou, poklesem motorické výkonnosti, poklesem energetického výdeje a nízkou silou.(11,21)
Nedefinovaný latentní FS se demaskuje obvykle až ve stresové situaci progresí stavu, nepříznivým vývojem s rozvojem komplikací, nedostatečnou odpovědí na terapii a v krajním případě i úmrtím.(22,23)
Tak tomu bylo i u našich nemocných akutně přijatých k hospitalizaci pro somatické dekompenzace stavu, přičemž mortalita u nich byla desetinásobná oproti ostatním přijatým nemocným.(24) Přitom je třeba brát na vědomí, že i v případě zlepšení stavu zůstává jejich prognóza nepříznivá a nejistá. Vždy hrozí pokles fyzické aktivity a spontaneity, fyzická slabost a nevýkonnost, poruchy stoje, chůze i rovnováhy, ztráta soběstačnosti. Jakoukoli zátěží se zhoršují již tak redukované homeostatické rezervy a hrozí další řetězení komplikací, nárůst dalších orgánově-funkčních deficitů, jež se jen spirálovitě dále rozšiřují.(5,6,8) Každá hospitalizace je přitom u FS potenciálním stresorem.
Jako dominantní mezi involučními procesy se jeví dysregulace neuroendokrinního a muskuloskeletálního systému v interakci s metabolickými procesy a změnami zánětlivých markerů (např. ↑ leptin a cholecystokinin, inzulinová rezistence, ↑ kortizol, ↓ STH a IGF-1, ↓ testosteron, ↑ CRP, IL-6 a TNF-α, ↓ aerobní kapacita, maximální spotřeba kyslíku, bazální metabolismus a celkový energetický výdej).(6,10,19)
Ve svém důsledku FS zvyšuje vulnerabilitu jedince pro rozvoj zvýšené závislosti na potřebě dopomoci a rovněž riziko mortality.(25) Podstatné je, že při včasném odhalení frailty či pre-frailty jí lze potenciálně předcházet nebo zpomalit její progresi opatřeními, jako jsou vhodná nutrice, cvičení nebo redukce polypragmazie.(26,27,28) Podobně s vyšším rizikem FS je spojena podvýživa a obezita – zejména viscerální.(29,30) Jiní autoři poukazují na pozitivní efekt terapie u ischemické choroby srdeční a hypertenze spojený se zpomalením rozvoje komplikací.(31–34) Vyšší riziko mortality, podobně jako my u FS, potvrzují i další autoři.(35,36)
Aldafas(37) upozorňuje v metaanalýze na benefit užití inhibitorů SGLT2 u seniorů s FS, T2DM a srdečním selháním v poklesu celkové mortality. Podobně i Laurindo(38) poukazuje na použití GLP-1 agonistů v indikaci FS a T2DM.
Frailty u seniorů podle literatury i našich výsledků má přitom zásadní vliv na management diabetu. V terapeutické intervenci se dostává do popředí: a) riziko hypoglykemie, b) individuální cíle hodnot glykovaného hemoglobinu HbA1c budou liberálnější – tolerance (např. 58–69 mmol/mol). U frail diabetiků bude vyšší míra polyfarmakoterapie vzhledem k větší multimorbiditě, vyšší riziko pádů a četnější poruchy kognice.(39)
Závěr
Cílem terapie seniorů s FS obecně je snaha o optimalizaci reziduálních funkcí při poklesu celkových funkčních kapacit. Frailty syndrom představuje jeden z nejvýznamnějších rizikových faktorů mortality obecně,(22,25) a to zejména u osob vysokého věku (85 a 90+), kde může významně přispívat k obtížnější kurabilitě a zvyšovat mortalitu.
Sources
1. Bourdel-Marchasson I, Berrut G. Caring the elderly diabetic patient with respect to concepts of successful aging and frailty. Diabetes Metab 2005; Spec No 2 : 5S13–5S19.
2. Evans JK, Usoh ChO, Simpson FR, et al. Long-term impact of a 10-year intensive lifestyle intervention on a deficit accumulation frailty index: Action for Health in Diabetes Trial. J Gerontol A Biol Sci Med Sci 2023; 78(11): 2119–2126.
3. Leitner MK, Kautzky-Willer A. Gender-specific differences in age-associated endocrinology. Z Gerontol Geriatr 2013; 46(6): 505–510.
4. Ceccarelli D, Solerte SB. Unravelling shared pathways linking metabolic syndrome, mild cognitive impairment, dementia, and sarcopenia. Metabolites 2025; 15(3): 159.
5. Fried LP, Ferrucci L, Darer J, et al. Untangling the concepts of disability, frailty, and comorbidity: implications for improved targeting and care. J Gerontol A Biol Sci Med Sci 2004; 59(3): 255–263.
6. Ghachem A, Fried LP, Legault V, et al. Evidence from two cohorts for the frailty syndrome as an emergent state of parallel dysregulation in multiple physiological systems. Biogerontology 2021; 22(1): 63–79.
7. Fried LP, Tangen CM, Walston J, et al. Frailty in older adults: evidence for a phenotype. J Gerontol A Biol Sci Med Sci 2001; 56(3): M146–M156.
8. Morley JE, Vellas B, van Kan GA, et al. Frailty consensus: a call to action. J Am Med Dir Assoc 2013; 14(6): 392–397.
9. Rockwood K, Song X, MacKnight C, et al. A global clinical measure of fitness and frailty in elderly people. CMAJ 2005; 173(5): 489–495.
10. Walston J, Hadley EC, Ferrucci L, et al. Research agenda for frailty in older adults: summary from the American Geriatrics Society/National Institute on Aging Research Conference. J Am Geriatr Soc 2006; 54(6): 991–1001.
11. Nakazato Y, Sugiyama T, Ohno R, et al. Estimation of homeostatic dysregulation and frailty using bio-
marker variability. Sci Rep 2020; 10(1): 10314.
12. Fried LP, Cohen AA, Xue QL, et al. The physical frailty syndrome as a transition from homeostatic symphony to cacophony. Nat Aging 2021; 1(1): 36–46.
13. Krajčík Š, et al. Geriatria. 2. vydání. Bratislava: Herba; 2022.
14. Nooijen CFJ, Blom V, Ekblom O, et al. Effectiveness of multi-component interventions targeting physical activity or sedentary behaviour. BMC Public Health 2020; 20(1): 1329.
15. Hudáková A, Majerníková L, Obročníková A, et al. Evaluácia syndrómu frailty u seniorov. Rehabil Fyz Lék 2020; 27(3): 156–163.
16. Kastner M, Cardoso R, Lai Y, et al. Effectiveness of interventions for managing multiple chronic diseases in older adults. CMAJ 2018; 190(34): E1004–E1012.
17. Comer A, Fettig L, Torke AM. Identifying goals of care. Med Clin North Am 2020; 104(5): 767–775.
18. Rodríguez-Romero R, Herranz-Rodríguez C, Kostov B, et al. Intervention to reduce perceived loneliness in older people. Scand J Caring Sci 2021; 35(2): 366–374.
19. Sobhani A, Fadayevatan R, Sharifi F, et al. The conceptual and practical definitions of frailty in older adults. J Diabetes Metab Disord 2021; 20(2): 1975–2013.
20. Velazquez-Diaz D, Arco JE, Ortiz A, et al. Use of artificial intelligence in the identification and diagnosis of frailty syndrome. J Med Internet Res 2023; 25: e47346.
21. Gao Q, Hu K, Yan C, et al. Associated factors of sarcopenia in older adults. Nutrients 2021; 13(12): 4291.
22. Ida S, Kaneko R, Imataka K, et al. Relationship between frailty and mortality in diabetes. Cardiovasc Diabetol 2019; 18(1): 81.
23. Xue QL, Bandeen-Roche K, Tian J, et al. Progression of physical frailty and risk of mortality. J Am Geriatr Soc 2021; 69(4): 908–915.
24. Weber P, Weberová D, Polcarová V, Bieláková K. Frailty – vztah k vybraným komorbiditám u hospitalizovaných seniorů. Geri a Gero 2024; 13(2): 72–78.
25. Ritt M, Ritt JI, Sieber CC, et al. Comparing frailty, comorbidity, and disability for mortality prediction. Clin Interv Aging 2017; 12 : 293–304.
26. Lorenzo-López L, Maseda A, de Labra C, et al. Nutritional determinants of frailty. BMC Geriatr 2017; 17(1): 108.
27. Nascimento CM, Ingles M, Salvador-Pascual A, et al. Sarcopenia and frailty prevention by exercise. Free Radic Biol Med 2019; 132 : 42–49.
28. Ni Lochlainn M, Cox NJ, Wilson T. Nutrition and frailty. Nutrients 2021; 13(7): 2349.
29. Li B, Li Y, Zhang Y. Visceral fat obesity correlates with frailty. Diabetes Metab Syndr Obes 2022; 15 : 2877–2884.
30. Yuan L, Chang M, Wang J. Abdominal obesity and frailty risk. Age Ageing 2021; 50(4): 1118–1128.
31. Wang Z, Du X, Hua C, et al. Effect of frailty on intensive blood pressure control. Circulation 2023; 148(7): 565–574.
32. Wang Z, Wang Q, Pei J, et al. Frailty and cognitive impairment in hypertension. J Am Heart Assoc 2023; 12(7): e028736.
33. Evans JK, Usoh ChO, Simpson FR, et al. Long-term impact of lifestyle intervention on frailty index. J Gerontol A Biol Sci Med Sci 2023; 78(11): 2119–2126.
34. Mondal A, Li A, Edusa S, et al. Statin use in frail patients: meta-analysis. Curr Probl Cardiol 2024; 49(1 Pt A): 102038.
35. Romero-Ortuno R, Wallis SJ, Biram RW, et al. Clinical frailty and mortality prediction. Eur J Intern Med 2016; 35 : 24–34.
36. Shakya S, Bajracharya R, Ledbetter L, et al. Cardiometabolic risk factors and frailty. Innov Aging 2022; 6(5): igac032.
37. Aldafas R, Crabtree T, Alkharaiji M, et al. SGLT2 inhibitors in frail older adults. Age Ageing 2024; 53(1): afad254.
38. Laurindo LF, Barbalho SM, Guiguer EL, et al. GLP-1: going beyond traditional use. Int J Mol Sci 2022; 23(2): 739.
39. Ghosh K, Sinclair AJ. Diabetes in older people. Aging Health 2006; 2(2): 171–174.
Labels
Geriatrics General practitioner for adults Orthopaedic prostheticsArticle was published in
Geriatrics and Gerontology
2026 Issue 2
-
All articles in this issue
- Frailty syndrome and type 2 diabetes – relationships and risks
- „Invisible ethics“ in palliative care for people with dementia
- Sarcopenic obesity in older adults as a clinical and public health concern
- Left bundle branch block in the elderly – a banality?
- Embodied perceptions of beauty and ageing in Czech women based on their experiences with anti-ageing aesthetic surgery and the paradoxes of beauty
- When acute care is not enough: Care planning as an overlooked dimension of hospitalization in a frail older patient
- Editorial
- Geriatrics and Gerontology
- Journal archive
- Current issue
- Online only
- About the journal
Most read in this issue
- Sarcopenic obesity in older adults as a clinical and public health concern
- Left bundle branch block in the elderly – a banality?
- Editorial
- Frailty syndrome and type 2 diabetes – relationships and risks