Profesionální onemocnění hlášená v České republice v roce 2025

Overview

V roce 2025 bylo v České republice u 2909 osob (2131 žen a 778 mužů) hlášeno celkem 3396 profesionálních onemocnění, z toho bylo 3329 nemocí z povolání a 67 ohrožení nemocí z povolání. Nejvíce profesionálních onemocnění bylo hlášeno z Moravskoslezského kraje (699, tj. 20,6 % případů). Nejčastěji onemocněli pracovníci v sekci ekonomické činnosti Q „Zdravotní a sociální péče“ (CZ-NACE Q86-88 celkem 2495, tj. 73,5 % případů). V kategorii nemocí z povolání představoval nejčastěji zastoupenou diagnózu covid-19 (2505, tj. 75,3 % případů). Přitom 2503 (99,9 %) onemocnění covid-19 hlášených v roce 2025 vzniklo již v letech 2020–2024. U ohrožení nemocí z povolání dominoval syndrom karpálního tunelu (56, tj. 83,6 % případů).

Klíčová slova:

nemoci z povolání – ohrožení nemocí z povolání – trendy vývoje nemocí z povolání

ÚVOD

Autoři předkládají přehled vývoje situace v oblasti profesionálních onemocnění v České republice za rok 2025. Údaje o všech uznaných případech profesionálních onemocnění –⁠ tedy jak nemocí z povolání, tak i ohrožení nemocí z povolání –⁠ byly průběžně odesílány do Národního registru nemocí z povolání (NRNP) příslušnými středisky nemocí z povolání.

 

METODIKA

Byla analyzována data zaslaná do NRNP (zdroj: ÚZIS ČR) týkající se případů profesionálních onemocnění, které nabyly právní moci v období od 1. 1. do 31. 12. 2025. Podrobné informace o počtu a struktuře profesionálních onemocnění hlášených v tomto období budou k dispozici na internetových stránkách SZÚ (1).

 

VÝSLEDKY A DISKUZE

V roce 2025 bylo u  2909 pracovníků (2131 žen a  778 mužů) diagnostikováno celkem 3396 profesionálních onemocnění, z toho 3329 nemocí z povolání a 67 případů ohrožení nemocí z povolání (tab. 1). U 446 osob byla během sledovaného roku zaznamenána vícečetná profesionální onemocnění, nejčastěji v souvislosti s opakovaně prodělaným onemocněním covid-19, které u těchto pracovníků vzniklo již před rokem 2025. Mezi postiženými byla také jedna lékařka, která toto onemocnění prodělala celkem 4krát.

Ve srovnání s rokem 2024 (1, 4) klesl v roce 2025 počet hlášených profesionálních onemocnění o  1894 případů. Nejvýraznější pokles, celkem o 2104 případů, byl zaznamenán u onemocnění zařazených do kapitoly V Seznamu nemocí z povolání –⁠ Nemoci přenosné a parazitární (tab. 2).

Z hlediska regionálního rozložení bylo nejvíce profesionálních onemocnění hlášeno v Moravskoslezském kraji, kde bylo evidováno 699 případů, tj. 20,6 % všech hlášených onemocnění. V 31 případech vznikla profesionální onemocnění při plnění pracovních úkolů v zahraničí.

Při rozdělení profesionálních onemocnění podle sekcí klasifikace ekonomických činností CZNACE byl nejvyšší počet případů zaznamenán v sekci Q –⁠ „Zdravotní a sociální péče“, kde bylo uznáno celkem 2495 onemocnění (73,5 %). Následovala sekce C –⁠ „Zpracovatelský průmysl“ se 426 případy (12,5 %). V rámci sekce C se nejvíce profesionálních onemocnění vyskytlo v oddílu C29 „Výroba motorových vozidel, přívěsů a návěsů“, v němž bylo hlášeno celkem 105 případů.

V sekci Q byla hlášena převážně přenosná a parazitární onemocnění, celkem 2478 případů. Dominantně převažoval covid-19 (2375 případů), méně často byl zaznamenán svrab (63krát) a dávivý kašel (19krát). Ostatní infekční nemoci se vyskytly sporadicky. Další profesionální onemocnění byla hlášena podstatně méně často. Profesionální dermatózy byly zaznamenány ve 12 případech, syndrom karpálního tunelu z přetěžování horních končetin ve třech případech a chronické onemocnění bederní páteře z dlouhodobé těžké fyzické zátěže ve dvou případech. Tato onemocnění byla diagnostikována u jedné sanitářky a jedné pečovatelky v sociálních službách.

U pracovníků v oddílu C29 „Výroba motorových vozidel, přívěsů a návěsů“ převažovala onemocnění vznikající v důsledku přetěžování končetin (60 případů) a onemocnění z vibrací (19 případů). Následovaly kontaktní alergické dermatitidy (12 případů) a plicní onemocnění, zejména asthma bronchiale (11 případů) a diizokyanátová plíce (1 případ). Jednotlivě byly hlášeny také horečka dengue, získaná při pobytu v Indii, a percepční kochleární porucha sluchu způsobená expozicí nadměrného hluku.

Z jednotlivých diagnóz bylo nejčastěji hlášeno onemocnění covid-19, a to celkem 2505krát, což představovalo 73,8 % všech případů. Sedmnáct těchto onemocnění vzniklo při práci v zahraničí. V sestupném pořadí následoval syndrom karpálního tunelu z přetěžování končetin nebo z expozice vibracím (329 případů), pneumokonióza uhlokopů (166 případů), kontaktní alergická dermatitida (70 případů), svrab (65 případů), artróza kloubů končetin z přetěžování nebo vibrací (40 případů), epikondylitida (21 případů), asthma bronchiale (21 případů) a černý kašel (20 případů). U ostatních diagnóz byl výskyt případů nižší nebo ojedinělý.

 

CHARAKTERISTIKA NEMOCÍ Z POVOLÁNÍ

 

Kapitola I –⁠ Nemoci z povolání způsobené chemickými látkami

V roce 2025 byly v rámci kapitoly I Seznamu nemocí z povolání hlášeny dva případy intoxikací. Šlo o akutní intoxikaci způsobenou kyselinou azidovodíkovou (položka 53) a chronickou intoxikaci vyvolanou léčivem mesalazinem (položka 58). V rámci položky 58 byl dále jako nemoc z povolání uznán také nádor plic u pracovníka exponovaného v letech 2009–2017 směsi kancerogenních látek, konkrétně šestimocného chromu a polycyklických aromatických uhlovodíků. Doba latence, počítaná od začátku expozice, činila 15 let.

 

Kapitola II –⁠ Nemoci z povolání způsobené fyzikálními faktory

Fyzikální faktory vyvolaly v roce 2025 celkem 383 nemocí z povolání. Přehled jednotlivých položek hlášených v rámci kapitoly II Seznamu nemocí z povolání a jejich srovnání s předchozím rokem uvádí tabulka 3. V rámci položky 1 (nemoc způsobená ionizujícím zářením) byl u bývalého pracovníka uranových dolů, který byl exponován ionizujícímu záření v letech 1969 –⁠ 1984, diagnostikován bazaliom kůže. Doba latence (uváděná od začátku expozice) tohoto onemocnění činila 56 let.

Percepční kochleární vada sluchu způsobená hlukem (položka 4) byla v roce 2025 uznána jako nemoc z povolání u deseti pracovníků, kteří byli dlouhodobě exponováni nadměrnému hluku na pracovištích v různých profesích a odvětvích ekonomické činnosti.

Práce s vibrujícími nástroji (položky 6 až 8) způsobila celkem 151 případů nemocí z povolání. Nejčastěji byli postiženi pracovníci ve výrobě kovových konstrukcí a kovodělných výrobků (CZ-NACE C25), kde bylo zaznamenáno 29 případů. Onemocněli zejména zámečníci –⁠ svářeči kovů (45 případů) a brusiči kovů (14 případů).

Sekundární Raynaudův syndrom prstů rukou z vibrací (položka 6) byl diagnostikován 3krát. Poškození periferních nervů horních končetin z vibrací (položka 7) vzniklo 134krát, z toho syndrom karpálního tunelu byl zjištěn 127krát a poškození ulnárního nervu v oblasti lokte 7krát.

Nemoci kostí a kloubů rukou, zápěstí nebo loktů z vibrací (položka 8) byly hlášeny celkem 14krát. Jednalo se o rhizartrózu (9 případů), artrózu loketního kloubu (2 případy), artrózu zápěstí (2 případy) a artrózu drobných kloubů ruky (1 případ).

Nemoci z přetěžování končetin (položky 9 a  10) byly v roce 2025 hlášeny celkem 215krát. Nejčastěji byli postiženi pracovníci při výrobě motorových vozidel, přívěsů a návěsů (CZNACE C29 celkem 49 případů) a při výrobě kovových konstrukcí a kovodělných výrobků (CZNACE C25 celkem 27 případů). Mezi postiženými byli nejčastěji zastoupeni montážní dělníci (51 případů) a operátoři výroby (45 případů).

Nemocí šlach, šlachových pochev, tíhových váčků nebo úponů svalů nebo kloubů končetin z dlouhodobého nadměrného jednostranného přetěžování (položka 9) bylo v roce 2025 hlášeno celkem 66 případů. Artróza kloubů končetin byla zaznamenána celkem 21krát, z toho rhizartróza 10krát, artróza akromioklavikulárního skloubení nebo ramenního kloubu 4krát, artróza drobných kloubů ruky 4krát, artróza loketního kloubů 2krát a artróza zápěstního kloubu jednou. Epikondylitida kosti pažní byla hlášena celkem 21krát, z toho 16 případů tvořila epikondylitida radiální a pět případů epikondylitida ulnární. Skákavý prst byl diagnostikován 11krát, morbus de Quervain 6krát, burzitida v oblasti subakromiální 4krát, chronická tendinitida šlach 2krát a impingement syndrom jednou.

Případů nemocí periferních nervů končetin charakteru úžinového syndromu z dlouhodobého nadměrného jednostranného přetěžování (položka 10) bylo hlášeno celkem 149, z toho syndrom karpálního tunelu byl diagnostikován 146krát a profesionální léze ulnárního nervu v oblasti lokte 3krát.

Chronické onemocnění bederní páteře způsobené dlouhodobým přetěžováním těžkou fyzickou prací (položka 11) bylo v roce 2025 uznáno celkem 6krát. Toto onemocnění bylo diagnostikováno u sanitářky, pečovatelky v sociálních službách, montážní dělnice, dále také u horníka-raziče, doručovatele balíků a u vedoucího posunu na železnici.

 

Kapitola III –⁠ Nemoci z povolání týkající se dýchacích cest, plic, pohrudnice a pobřišnice

V rámci této kapitoly bylo v roce 2025 hlášeno celkem 212 nemocí z povolání. Přehled jednotlivých diagnóz a jejich srovnání s předchozím rokem uvádí tabulka 4.

Pneumokoniózy způsobené prachem s obsahem volného krystalického oxidu křemičitého (položka 1) byly v roce 2025 diagnostikovány celkem 172krát. Onemocněli zejména pracovníci v těžbě a dobývání nerostných surovin (CZNACE B05–08), kde bylo hlášeno 167 případů. Převažovaly pneumokoniózy uhlokopů s typickými RTG znaky prašných změn (evidenční kód III.1.6), které byly zaznamenány v 162 případech.

Azbestový prach byl v roce 2025 vyvolavatelem profesionálních onemocnění dýchacích cest, plic, pohrudnice nebo pobřišnice (položka 2) celkem 10krát. Hyalinóza pohrudnice s ventilační poruchou restrikčního typu (evidenční kód III.2b) byla diagnostikována u dvou pracovníků, kteří byli azbestu exponováni v letech 1973–1995. Mezoteliom pohrudnice (6 případů) a mezoteliom peritonea (1 případ) s evidenčním kódem III.2c byly zaznamenány u sedmi pracovníků s expozicí azbestu v letech 1965–2025. Doba latence se pohybovala v rozmezí 31–59 let, medián činil 43 let. Rakovina plic ve spojení s hyalinózou pleury (evidenční kód III.2d) byla diagnostikována u jednoho pracovníka, který pracoval v riziku expozice azbestu v letech 1987–1995; doba latence v tomto případě činila 38 let.

Pneumokonióza ze svařování (položka 4) byla diagnostikována u pracovníka po 24 letech práce v riziku expozice svářečským dýmům.

V rámci položky 7 –⁠ rakovina dýchacích cest z koksárenských plynů byl hlášen spinocelulární karcinom hlasivky u pracovníka exponovaného této noxe v letech 1988–2022, přičemž doba latence činila 34 let.

Exogenní alergická alveolitida (položka 9) byla hlášena celkem 3krát. Ve dvou případech se jednalo o diizokyanátovou plíci, zatímco jedno onemocnění bylo vyvoláno expozicí prachu z peří drůbeže.

V rámci položky 10 –⁠ profesionální asthma bronchiale nebo alergické onemocnění horních cest dýchacích –⁠ bylo v roce 2025 hlášeno celkem 21 případů. Ve všech případech se jednalo o izolované astma (evidenční kód III.10.1). V 42,9 % případů bylo onemocnění způsobeno jediným alergenem; ve zbývajících případech se na jeho vzniku podílelo více nox, a to až čtyři současně.

Nejčastějšími vyvolavateli profesionálního astmatu byly diizokyanáty (12 případů) a různé druhy mouky (7 případů). Ostatní alergeny –⁠ například skelná vlákna, lepidla a tmely, zlepšující přípravky do pečiva, prach z pracoviště, umělá minerální vlákna či propylen –⁠ se vyskytovaly méně často nebo ojediněle.

Rakovina plic ve spojení s pneumokoniózou způsobenou prachem s obsahem volného krystalického oxidu křemičitého (položka 12) byla diagnostikována u čtyř pracovníků, kteří byli této noxe exponováni v letech 1963–2006. Doba latence se pohybovala v rozmezí 29–60 let, medián činil 57 let.

 

Kapitola IV –⁠ Nemoci z povolání kožní

Kožních nemocí z povolání bylo v roce 2025 hlášeno celkem 81 případů. Z toho kontaktní alergická dermatitida byla diagnostikována 70krát (v jednom případě se jednalo o proteinovou dermatitidu způsobenou alergeny z mouky) a iritační dermatitida byla hlášena 9krát. Z dalších alergických kožních onemocnění byla jako nemoc z povolání uznána profesní kopřivka po expozici antibiotikům (methoxyiminocefalosporinu) a chronická kopřivka po pětileté expozici dezinfekčním prostředkům.

Nejčastěji byli postiženi pracovníci ve výrobě kovových konstrukcí a kovodělných výrobků (CZNACE C25 –⁠ celkem 20 případů) a zdravotničtí a sociální pracovníci (CZNACE Q86–88 celkem 12 případů).

Nejčastějšími vyvolavateli kožních nemocí byly ropné výrobky a plastické hmoty (tab. 5). Z plastických hmot se nejčastěji uplatnily epoxidy –⁠ celkem 11 případů. Ostatní noxy se objevovaly méně často nebo ojediněle, například diizokyanáty 3krát, latex 2krát.

 

Kapitola V –⁠ Nemoci z povolání přenosné a parazitární

V roce 2025 bylo hlášeno celkem 2646 případů nemocí přenosných a parazitárních (tab. 6). Proti předchozímu roku to představuje pokles o 2104 případů.

Nemoci přenosné a parazitární s přenosem z člověka na člověka (položka 1) byly zaznamenány v 2595 případech. Z toho 2477 onemocnění (95,5 %) připadalo na pracovníky poskytující zdravotní nebo sociální péči (sekce CZNACE Q86–88). Onemocnění byla dále hlášena v dalších pěti sekcích ekonomické činnosti. Nejvíce případů bylo evidováno v sekci CZNACE P85 „Vzdělávání“, kde onemocnělo 91 pracovníků.

V roce 2025 bylo onemocnění covid-19 uznáno jako nemoc z povolání v rámci položky 1 celkem 2488krát. Z těchto případů 296 osob prodělalo onemocnění 2krát, 26 osob 3krát a jedna osoba dokonce 4krát v období od března 2020 do června 2025. Případy vzniklé přímo v roce 2025 byly hlášeny pouze 2krát. Většina ostatních covidových onemocnění evidovaných v roce 2025 pocházela z předchozích 5 let. Konkrétně 5,5 % případů vzniklo v roce 2024, 7,4 % v roce 2023, 41,6 % v roce 2022, 20,5 % v roce 2021 a 24,8 % v roce 2020. Tyto údaje ukazují, že 99,9 % onemocnění uznaných v roce 2025 představovala zpětně hlášené případy z pandemických let, často s vícečetným výskytem u stejné osoby.

Nejvíce postiženými byli pracovníci v sekci CZNACE Q86–88 –⁠ Zdravotní a sociální péče, kde bylo zaznamenáno celkem 2374 případů, což představuje 95,4 % všech uznaných onemocnění covid-19. V dalších třech sekcích ekonomické činnosti onemocnělo covid-19 celkem 114 pracovníků. Z těchto ostatních sekcí byla nejvíce zastoupena sekce CZNACE P85 „Vzdělávání“ s  91 případy. Nejčastěji šlo o pracovníky mateřských škol, zejména učitele a ojediněle i ředitele (celkem 46 případů). Dále byli postiženi učitelé základních škol (16 případů), speciální pedagogové (10 případů), asistenti pedagoga (9 případů) a vychovatelé (5 případů). Po jednom případě byli zaznamenáni také učitel hudby, učitel odborných předmětů, uklízečka, účetní a chůva pro děti do 1 roku.

V sekci ekonomické činnosti CZNACE O84 „Veřejná správa a obrana; povinné sociální zabezpečení“ bylo v roce 2025 zaznamenáno 22 případů onemocnění covid-19. Mezi nemocnými byl jeden vojenský lékař, jeden voják z povolání, dále 14 vězeňských pracovníků –⁠ z toho šest zdravotních sester, tři lékaři, tři dozorci, jeden vychovatel a jeden referent majetkové správy. Onemocněli také čtyři strážníci městské policie, jeden policejní komisař a jedna sociální terénní pracovnice.

V sekci ekonomické činnosti CZ-NACE S, v odvětví S96 „Poskytování ostatních osobních služeb“, onemocněla covidem-19 jedna zdravotní sestra.

Ve zdravotnictví a sociálních službách byl covid-19 v roce 2025 zaznamenán nejčastěji u zdravotních sester, které tvořily 47,8 % všech případů. Následovali sanitáři a ošetřovatelé s 15,1 %, pracovníci sociálních služeb a pracovníci přímé obslužné péče v sociálních zařízeních s 12,7 %, lékaři s 8,6 %, dále záchranáři a řidiči zdravotnické záchranné služby (celkem 2,7 %) a pracovníci úklidu (2,4 %).

Kromě těchto hlavních profesních skupin bylo onemocnění zaznamenáno také v dalších 35 profesích, u nichž se počet nemocných pohyboval od jednoho do 44 zaměstnanců. V sestupném pořadí podle četnosti případů šlo zejména o fyzioterapeuty, ergoterapeuty a maséry, RTG asistenty, zdravotní laboranty, porodní asistentky, administrativní, dokumentační a další technicko-hospodářské pracovníky, řidiče dopravní zdravotní služby, dělníky ve zdravotnictví (např. údržbáře, pracovníky prádelny, kuchaře, elektrikáře, strojníky, závozníky), vychovatele, zubní lékaře, vojáky působící jako výpomoc ve zdravotnických nebo sociálních zařízeních a nutriční terapeuty.

V počtu do dvou případů onemocněly také lázeňské pracovnice, manažeři kvality, biomedicínští inženýři, asistenti pedagoga a speciální pedagogové, psychologové a etopedi. Po jednom případu byli zastoupeni biomedicínský technik, logoped, ekonom, hygienik, ředitelka sociálního zařízení, lékárník, technik informačních a komunikačních technologií a bioanalytik.

Ve většině případů probíhal covid-19 pod obrazem lehké virózy s chřipkovými příznaky, případně jako zánět horních dýchacích cest nebo s dyspeptickými obtížemi. Virová pneumonie byla zaznamenána celkem v 70 případech, z toho v šesti případech byla provázena respiračním selháním a v jednom případě také selháním ledvin. K dalším závažnějším komplikacím patřily těžké bronchitidy (11 případů), následný rozvoj asthma bronchiale (5 případů), žilní trombózy (4 případy), plicní embolizace a myokarditidy (po 3případech), tromboflebitidy (2 případy) a po jednom případě infarkt myokardu a paréza lícního nervu.

Svrab byl v roce 2025 uznán za nemoc z povolání celkem 63krát v sekci ekonomické činnosti CZNACE Q86 –⁠ 88 „Zdravotní a sociální péče“ a  2krát v sekci CZNACE P85 „Vzdělávání“, kde onemocněla asistentka pedagoga a vychovatelka v dětské ozdravovně. Ve zdravotnictví a sociálních službách onemocněli svrabem nejčastěji pracovníci domovů sociálních služeb a domovů pro seniory, kde bylo hlášeno 19 případů. Nejvíce byly postiženy zdravotní sestry (22 případů), dále sanitáři/ ošetřovatelé (21 případů), pracovnice přímé obslužné péče v sociálních zařízeních (12 případů), sociální pracovnice (4 případy), lékaři (2 případy) a po jednom případu fyzioterapeutka a pěstounka.

Černý kašel byl v roce 2025 diagnostikován celkem 20krát. Z toho 16 případů se týkalo zdravotnických pracovníků, dva případy byly hlášeny u pečovatelek v sociálním zařízení a po jednom případě onemocněla vychovatelka v dětském ústavu a řidič autobusu.

Tuberkulóza plic byla uznána celkem 5krát a tuberkulóza krčních uzlin jednou. Onemocnění vzniklo u tří zdravotních sester (po jednom případě na kožním, chirurgickém a gastroenterologickém oddělení), dále u dvou sanitářů (jeden případ souvisel s prací na chirurgickém oddělení, u druhého nebylo konkrétní oddělení na hlášence uvedeno) a také u jednoho lékaře pracujícího na plicním oddělení. Jiná infekční onemocnění byla zaznamenána jen sporadicky. Chřipka typu A se například vyskytla pouze 2krát.

Antropozoonózy (položka 2) byly v roce 2025 hlášeny celkem v 20 případech. Nejčastěji se vyskytla lymeská borelióza, a to 11krát; ve dvou případech byla postižena kloubní tkáň a v jednom případě bylo onemocnění komplikováno srdečním postižením. Dále byly zaznamenány tři případy virové encefalitidy přenášené klíšťaty, tři případy trichofycie, dva případy tularémie a jeden případ humánní granulocytární anaplazmózy.

V rámci položky 3 –⁠ nemoci přenosné a parazitární vzniklé v zahraničí –⁠ bylo v hodnoceném období uznáno celkem 31 nemocí z povolání, které vznikly při výkonu práce v jedenácti různých státech. V 25 případech šlo o vojáky z povolání, kteří onemocněli během zahraničních misí. V Mali bylo diagnostikováno sedm případů covid-19, dále sedm případů malárie a jeden případ salmonelózy. Na Slovensku vzniklo šest případů covid-19, v Litvě dva případy covid-19, v Lotyšsku jeden případ covid-19 a v Nigérii jeden případ lambliózy. Enterokolitidou způsobenou Blastocystis hominis onemocněl 2krát reportérfotograf, jednou při práci v Indonésii a podruhé v Kambodži.

Malárie byla dále diagnostikována u leteckého mechanika v Kamerunu a u  servisního technika v Konžské demokratické republice. Jedno onemocnění covidem19 bylo registrováno u lékaře pracujícího v Dánsku a jeden případ horečky dengue u vývojového manažera během pracovní cesty v Indii.

 

VI –⁠ Nemoci způsobené ostatními faktory a činiteli

V roce 2025 byla profesionální poškození hlasivek z nadměrného zatěžování hlasového aparátu diagnostikována celkem 4krát. U pokladní v železniční dopravě byla zjištěna těžká fonastenie a u učitele základní umělecké školy hyperkinetická dysfonie. Nedomykavost hlasivek byla diagnostikována ve dvou případech –⁠ u učitele hudby a u učitelky mateřské školy.

 

OHROŽENÍ NEMOCÍ Z POVOLÁNÍ

V roce 2025 bylo ohrožení nemocí z povolání diagnostikováno celkem 67krát, a to u 39 mužů a 28 žen. Přehled těchto případů podle jednotlivých evidenčních kódů uvádí tabulka 7.

Ohrožení nemocí z povolání bylo nejčastěji hlášeno v Moravskoslezském kraji, kde bylo zaznamenáno 28 případů, což představuje 41,8 % všech hlášených případů. V Jihočeském, Libereckém a Pardubickém kraji nebylo v roce 2025 hlášeno žádné ohrožení nemocí z povolání. V ostatních deseti krajích se počet hlášených případů pohyboval v rozmezí 1 až 10.

Pracovníci s ohrožením nemocí z povolání byli zaměstnáni ve 23 odvětvích ekonomické činnosti, přičemž počet případů v jednotlivých odvětvích činil 1 až 14. Nejvíce postižených bylo ve výrobě kovových konstrukcí a kovodělných výrobků (CZNACE C25). Nejčastěji byla zaznamenána ohrožení způsobená poškozením periferních nervů při práci spojené s přetěžováním končetin a při práci s vibrujícími nástroji (evidenční kódy II.10 a II.7), a to celkem 40 a 16 případů. Ve všech těchto případech se jednalo o lehký syndrom karpálního tunelu.

 

ZÁVĚR

V roce 2025 byl v České republice zaznamenán meziroční pokles hlášených nemocí z povolání o 35,8 %. Dominujícím onemocněním zůstala i v tomto roce infekce covid-19, která byla hlášena v celkovém počtu 2505 případů. Pouze dva z nich představovaly nově vzniklá onemocnění z roku 2025; všechny ostatní případy hlášené v tomto roce pocházely z předchozích 5 let.

Významná část onemocnění covid-19 vzniklých v letech 2020–2025 se dosud nachází v procesu odborného posuzování na příslušných střediscích nemocí z povolání. Je proto očekáváno, že tyto případy budou hlášeny nejdříve v roce 2026. Lze předpokládat, že po zpřísnění klinických kritérií pro uznávání covid-19 jako nemoci z povolání, provedeném Metodickým návodem Ministerstva zdravotnictví zveřejněným ve Věstníku MZ ČR, částka 19/2025, dojde v následujících letech k významnému poklesu počtu uznaných případů. Tento metodický návod nabyl účinnosti dne 8. listopadu 2025 (2, 3). K uznání onemocnění covid-19 jako nemoci z povolání se již bude vyžadovat, aby onemocnění dosahovalo alespoň střední tíže, případně proběhlo s jednou z komplikací uvedených v příkladném výčtu obsaženém v metodickém návodu.

Na rozdíl od roku 2024, kdy bylo uznáno jediné onemocnění bederní páteře z přetěžování, došlo již ke zvýšení na šest případů. Určitým překvapením je vzestup počtu pneumokonióz z černého uhlí, což může souviset s větším počtem vyšetření horníků, kteří v této profesi končí, neboť začátkem roku 2026 byl uzavřen poslední černouhelný důl v České republice.

 

Podpořeno MZ ČR –⁠ RVO (Státní zdravotní ústav –⁠ SZÚ, IČ 75010330).

Konflikt zájmů: žádný.