Vladimír Hanuš: Modré tělo v krajině (2008)

Sbírka Galerie umění GAVU Cheb. Umění 20. a 21. století
Foto: Jiří Gordon

Vladimír Hanuš (*1961) patří k významným, i když ne všeobecně známým českým malířům. Kromě malby se zabývá také kresbou, nástěnnými asamblážemi, prostorovými objekty a fotografií. Vytvořil si svébytný symbolický jazyk, kterým vyjadřuje své spirituální pojetí světa. (Jak o něm napsal ředitel chebské galerie umění Marcel Fišer.)

I když jeho obrazy a kresby jsou abstraktní, vycházejí z konkrétní krajiny –⁠ z podhůří Orlických hor, kde malíř žije. V jeho díle převažuje propojení duchovní abstrakce s krajinomalbou.

Hanuš byl od dětství fascinován létáním na větroni, kterému se aktivně věnoval, jakmile mu to umožnil jeho věk. Protože se po gymnáziu nedostal na studia na pilota dopravních letadel, rozhodl se po nějaké době pro Akademii výtvarných umění, kam byl přijat až v roce 1988. Létání už od té doby neprovozoval, ale vnímání krajiny při pohledu z ptačí perspektivy mu uhranulo natolik, že je znovu prožíval při tvorbě a vtělil je svým osobitým viděním do svých maleb. Na Akademii studoval také u Karla Malicha a dá se říct, že je do jisté míry jeho pokračovatelem v zachycování nehmotných energií. V roce 1996 obdržel stipendium The Pollock-Krasner Foundation, Inc. v New Yorku. 

Dále se jeho výtvarný jazyk vyvíjel k více duchovnímu obsahu. Hanuš začal také vnášet do svých obrazů pohyb. Tak např. spirálovité a kruhové linie připomínají nízké kroužení na větroni, kdežto prohnuté křivky oddělující nebe od země vyvolávají závratný pocit z nesmírné výšky. Původně Hanuš používal tlumené barvy jen s lokálními akcenty, později dal přednost bohaté škále zářivých a sytých barev.

Různobarevné plošky jsou seskupeny do ornamentální souhry, která má až secesní povahu a je v současném umění ojedinělá. (Marcel Fišer) Vznikají tak velmi komplikované a působivé barevné kompozice. V jedné fázi se u něj také objevuje zasazení konkrétních motivů –⁠ zvířat i lidí, věcí a rostlin jako fragmentů reálného světa do abstraktní struktury obrazu.

Od obrazů připomínajících action painting dospěl Hanuš postupně k vytváření větších a velkých vodorovných ploch a linií, které zase odkazují ke krajině a horizontu.

Konečně pak Hanuš dospívá k jakýmsi světelným vizím v krajině. Oblé tvary oblaků a polí neoddělují tentokrát horizontální linie.

Obraz Modré tělo v krajině je typickým příkladem nefigurativního záznamu letu nad krajinou se dvěma křižujícími se oranžovými liniemi jako náznaky pohybu větroně.

Hanušova tvorba je výrazně subjektivní a lyrická a představuje nezaměnitelný přínos do současného českého umění.

Juliana Boublíková Jahnová