Co jsme psali

Co psal náš časopis před 25 lety, v roce 2000

Tláskal t, Vojtovič p, Janoušek J, Gebauer r, hučín B, Chaloupecký V, marek J, kostelka m, černá i, reich o, Škovránek J. norwoodova operace u syndromu hypoplastického levého srdce: návrh protokolu a prvé klinické Zkušenosti

(…) V období let 1998–1999 jsme operovali celkem 8 pacientů s HlHs ve věku od 3 do 36 dnů. Hmotnost se pohybovala v rozmezí od 2,8 do 4,7 kg. diagnóza byla stanovena na základě echokardiografického vyšetření. srdeční katetrizace s angiokardiografií byla provedena pouze u dvou pacientů. Všichni indikovaní pacienti splňovali výše uvedená kritéria norwoodovy operace. Z morfologického hlediska se u 4 pacientů jednalo o kombinaci aortální a mitrální stenózy, u 2 o kombinaci mitrální stenózy a aortální atrézie, u 1 mitrální atrézie a aortální stenózy a u 1 mitrální a aortální atrézie. dva pacienti měli také koarktaci aorty.

Všechny pacienty jsme operovali norwoodovou operací. Výkon jsme prováděli z přístupu ze střední sternotomie v mimotělním oběhu a hypotermii s kardioplegickou srdeční zástavou. rekonstrukce hypoplastické aorty zpravidla vyžadovala zástavu cirkulace v hluboké hypotermii. operace spočívala v excizi síňového septa, resekci dučeje, rekonstrukci ascendentní aorty a aortálního oblouku pomocí původní aorty, kmene plicnice a záplaty z pulmonálního homograftu nebo z perikardu a v zajištění plicního průtoku arteriální spojkou pomocí krátké cévní protézy z goretexu o průměru 3,5mm mezi brachiocefalickým trunkem a pravou větví plicnice. rozsah rekonstrukce hypoplastické ascendentní aorty a aortálního oblouku závisel na stupni jejich hypoplazie.

Z 8 operovaných pacientů zemřeli dva (25 %) v časném pooperačním období (do 30. pooperačního dne) za známek nízkého srdečního výdeje. ani u jednoho z nich sekce neprokázala technický chirurgický problém. i přežívající pacienti měli zpravidla komplikovaný pooperační průběh. u všech bylo nutné ponechat přechodně otevřený hrudník, všichni vyžadovali léčbu kombinací katecholaminů (…) a vazodilatancií (…). u všech dětí bylo časně po operaci využito inhalační léčby oxidem dusnatým k přechodnému snížení plicní arteriolární rezistence a zlepšení difuze plynů v plicích. (…)

Co psal náš časopis před 75 lety,  v roce 1950

Brachfeld  k,  Svatý  J.  neurologické  nálezy u Basilární meningitidy

Podklad neurologické symptomatologie u basilární meningitidy se dá nejlépe pochopiti po uvážení všech pathologicko-anatomických a pathologicko-fysiologických procesů, které toto onemocnění provázejí. podle riche jsou příčiny symptomů tyto:

1. Nehledě k toxickému účinku, dochází k mechanickému dráždění přítomností exsudátu a nezánětlivou buněčnou infiltrací meningů. podobně dochází k meningeální iritaci na př. u některých meduloblastomů infiltrací meningů tumorosními buňkami.
2. Hypersensitivita hraje rovněž důležitou roli. Burn a Finley zjistili, že injekce tuberkuloproteinu do cisterny normálního zvířete nevyvolalo žádných symptomů, ale hypersensitivní zvíře mělo rozmanité reakce, jako svalové třesy, opisthotonus, ztrátu kontroly svěračů a obrnu, často došlo i k smrti. austrian již dříve poukázal ve své práci na to, že intraspinální injekce tuberkulinu u zvířat s tuberkulosní meningitidou zhoršily symptomy a urychlily letální konec.
3. Vaskulární obstrukce mohou býti příčinou některých symptomů tuberkulosní meningitidy, zvláště uvědomíme-li si, jak jsou poměrně časté a značné změny na cévách meningeálních a cerebrálních. stěny meningeálních arterií a ven se infiltrují zánětlivými buňkami, při čemž může dojíti k částečné nebo úplné nekrose a kaseifikaci; některé z postižených krevních cév se trombosují a mohou způsobiti četné povrchní infarkty kory i větší malacie. tyto kortikální i subkortikální laese nutno rovněž bráti v úvahu při vzniku neurologických symptomů.
4. Pronikání chorobného procesu z obalů mozkomíšních do hloubky převážně podél cév. tento druh porušení mozkové tkáně jest jen zřídka kdy větší než povrchní.
5. Dále může dojíti k poruše rovnováhy mezi exsudátem a produkcí moku, a mezi ztíženou jeho resorpcí, hlavně pacchionskými granulacemi. tím dochází k hydrocefalu s typickou symptomatologií. (…)