Na jezu (1906)

SBÍRKA GALERIE VÝTVARNÉHO UMĚNÍ (GAVU) CHEB. Umění 20. a 21. století. Foto: Jiří Gordon

Miloš Jiránek (1875–1911) byl za svého krátkého života nedoceněným malířem, který se věnoval i výtvarné kritice, literatuře a překladatelství. Studoval současně na Akademii výtvarných umění figurální malbu a dějiny umění na Filozofické fakultě. Malířské vzdělání si doplnil v Mnichově a v Paříži. Výtvarné kritiky publikoval v časopise Volné směry, který redigoval, a jako člen Spolku výtvarných umělců Mánes se podílel na přípravách pro české moderní umění velice důležitých výstav Augusta Rodina a Edvarda Muncha v Praze.

Jeho výtvarný projev se pohyboval v hranicích impresionismu, ale pokud jde o malířské žánry, byl Jiránek mnohostranný. Maloval nejen různé figurální náměty, které u něj převažovaly, ale i venkovské krajiny či městská zákoutí a  zátiší. Ze svého bytu na Hradčanech, kde jeden čas bydlel, maloval nezvyklé pohledy na Pražský hrad. Z figurálních témat ho snad nejvíc zajímala témata sportovní a také pracovně-sociální. On sám byl vášnivým fotbalistou a jeho bratr byl známý atlet. K Jiránkovým nejznámějším obrazům patří Sprchy v pražském Sokole s mužskými akty, Pískaři nebo Balkon. K jeho dalším zájmům patřil život venkovanů, jezdil na Moravu a Slovensko, kde sbíral podklady pro zbojnický cyklus.

Na obraze Na jezu zachytil Jiránek svého bratra na zdi vorové propusti Šítkovského jezu mezi Slovanským a Dětským ostrovem v Praze. Zdá se, že sportovně vyhlížející tělo bratra Ladislava nad zdí lehce levituje. Jeho postava i prudce tekoucí voda mají vyjádřit vitalitu mladého života i vitalismus charakteristický pro novou dobu. Zajímavé je, že pro tento námět použil Jiránek zadní stranu obrazu Zbojnická cesta. Ten měl být součástí zamýšleného, ale nikdy nedokončeného Zbojnického cyklu.

Juliana Boublíková Jahnová