Co psal náš časopis před 75 lety, v roce 1950

SVOZIL V. POJÍZDNÁ POUZDRA V HORSKÉM TERÉNU

tímto referátem chci vám podati naše zkušenosti z boje o snížení kojenecké úmrtnosti v horském terénu, kterým je politický okres valašskomeziříčský.

tento okres má rozlohu přes 47.000 ha, má 50 obcí s 50.000 obyvateli. Je tu 11 praktických lékařů, takže na 1 lékaře připadá 5000 obyvatel –⁠ z toho 8 lékařů je soustředěno ve 2 městech (Valašské Meziříčí a rožnov), jen 3 lékaři jsou na periferii. V okrese je pouze 5 odbor. lékařů: 1 pediatr, 1 interní, 1 plicní a 2 zubní, není tu nemocnice, je tu jen preventivní kojenecký ústav s kapacitou 31 lůžek. Vzdálenost z Valašského Meziříčí do okolních nemocnic je přes 20 km. sociální poměry většiny obyvatelstva pro málo rozvinutý průmysl a horský terén jsou špatné, častou odpovědí matky na výtku, „proč jste nešla včas do poradny nebo k lékaři“, je „neměla jsem do čeho obléci dítě nebo sebe“. Vzdálenost obydlí od ordinací a poraden je často několik hodin, v zimě cesty jsou neschůdné, takže často to trvá i týden, než může býti mrtvola snesena do vesnice. Z tohoto stručného nástinu snad vidíte, že o zdraví obyvatelstva není dobře postaráno, o hygieně je zbytečné se šířiti. Je to kraj endemické strumy, kretinismus a alkoholismus je u obyvatelstva dosti značně rozšířen, setkáváme se tu s nejrozmanitějšími pověrami a šarlatánstvím při ošetřování kojence.

Nemůžeme se tedy diviti vysoké kojenecké úmrtnosti v tomto kraji, která byla v roce 1933 13,8 %, v r. 1939 12,3 %, v r. 1947 9 %. Boje proti kojenecké úmrtnosti v tomto kraji ujal se ředitel ÚnZ Mudr J. kasan, jehož zásluhou byla uvedena v činnost poměrně rozsáhlá síť poraden.

Na 50 obcí v okrese máme 37 poraden, ordinuje se v nich většinou 1krát do měsíce, v jedné 4krát, v osmi 2krát za měsíc. pojízdnou poradnu tvoří opravený vrak osobního auta značky tatra, kterým jezdí šofér, lékař, soc. pracovnice a okrsková porodní asistentka. Šofér auta je nutný pro časté defekty na autě, neboť ministerstvo zdravotnictví kromě peněz nás dosud nijak v naší práci nepodpořilo. (…)

pediatrické listy 1950; 5(1): 48–50.