Published in: Čes-slov Pediat 2023; 78 (3): 139-140. Category:
Před několika měsíci uplynulo 75 let od udělení Nobelovy ceny za medicínu manželům Coriovým, pražským rodákům a absolventům medicíny na pražské Karlo-Ferdinandově univerzitě.
Carl Ferdinand Cori se narodil 5. prosince 1896 v rodině právníka, zoologa a univerzitního profesora v Praze v Salmovské ulici číslo 6, pár kroků od ústavů lékařské a přírodovědecké fakulty a od Všeobecné nemocnice. Když byly Carlovi dva roky, rodina se přestěhovala do Terstu, tehdy významného rakousko-uherského přístavu, hospodářského a kulturního centra. Jeho otec tam byl ředitelem zoologické výzkumné stanice. Carl tam navštěvoval gymnázium a maturoval. Do Prahy se rodina vrátila na prahu první světové války.
Gerty Theresa Radnitzová-Coriová, narozená 15. srpna 1896, byla nejstarší ze tří dcer pražské židovské rodiny chemika, prokuristy a později ředitele cukrovaru Otty Radnitze a jeho ženy Marthy rozené Neustadtl. Do 10 let měla domácí učitelku, pak navštěvovala pražské dívčí lyceum. Pro studium medicíny se rozhodla v 16 letech po vzoru svého strýce, který byl pediatrem. Rok strávila intenzivním samostudiem, aby si doplnila nedostatečné znalosti z lycea v matematice, fyzice, chemii a latině. Maturovala v roce 1914 na reálném gymnáziu v Děčíně.
Jejich životní osudy se protnuly při studiu na pražské německé lékařské fakultě Karlo-Ferdinandovy univerzity. Již při studiu spolupracovali na výzkumech a společně publikovali. Mezitím byl Carl v roce 1917 povolán do rakouské armády a rok sloužil v lyžařských vojenských oddílech a ve zdravotnickém sboru na italské frontě.
Oba promovali v roce 1920. Odjeli do Vídně, kde proti vůli svých rodičů téhož roku uzavřeli manželství. Gerty konvertovala k římskokatolické církvi.
Gerty pracovala ve Vídni jako dětská lékařka v Karolínině dětské nemocnici. Ve výzkumu se zaměřila mimo jiné na štítnou žlázu. Manžel Carl pracoval jako farmakolog na univerzitách ve Vídni a v Grazu. Po dvou letech pro nedobré existenční a pracovní podmínky v Rakousku a v celé poválečné Evropě přijali nabídku pracovního uplatnění v Americe.
Oba začali pracovat ve Státním ústavu pro výzkum zhoubných nemocí ve městě Buffalo – nejprve na oddělení patologie, poté biochemie. Intenzivně bádali a publikovali. Brzy získali státní občanství USA.
Gerty zkoumala příčiny rakoviny. To ji přivedlo k hlavnímu zaměření budoucích prací – metabolismu sacharidů. Vliv na to mělo i onemocnění cukrovkou u jejího otce, kterému podlehl.
V roce 1931 přešli do St. Louis, kde Gerty působila na Washington University School of Medicine jako profesorka farmakologie a biochemie. Zde oba manželé dosáhli svých vrcholných badatelských úspěchů – objevili průběh katalytické konverze glykogenu (cyklus Coriových) a přispěli k poznání jednotlivých poruch metabolismu glykogenu spojených s jeho střádáním („glykogenóz“), z nichž třetí v pořadí nese jejich jméno.
V roce 1936 se manželům narodil jejich jediný syn Thomas. Během těhotenství Gerty nadále pracovala a objevila sloučeninu známou jako glukóza-1-fosfát, která dále vysvětlila mechanismus cyklu Coriových.
V listopadu 1947 obdrželi za svoje objevy Nobelovu cenu za fyziologii a lékařství, spolu s fyziologem Bernardem Houssayem.
Gerty se stala třetí ženou v historii, která dostala Nobelovu cenu za exaktní vědy – po Marii Curie-Sklodowské a Iréne Curie. Byla první, která ji obdržela za medicínu.
Gerty byla v těch letech diagnostikována primární myelofibróza, která vede k útlumu kostní dřeně. Snad byla pozdním důsledkem jejích dávných experimentů spojených s expozicí rentgenovému záření. Gerty ale pokračovala ve výzkumu a stále učila. Zemřela doma o deset let později, 26. října 1957.
Carl byl vědecky aktivní po mnoho dalších let, v posledních dvou desetiletích života jako hostující profesor biochemie na Harvardově univerzitě. Dožil se téměř 88 let a zemřel 20. října 1984 v Cambridge ve státě Massachusetts.
O oživení památky manželů Coriových v pražském kontextu se zasloužil především prof. Michal Anděl, emeritní děkan 3. lékařské fakulty Univerzity Karlovy, vizionář v klinické medicíně, klinickém výzkumu i vzdělávání, jeden ze zakladatelů problémově orientovaného studia medicíny. Jeho zamyšlení nad naším vztahem k minulosti a vizí naší budoucnosti přinášíme na předešlých stranách.
Jan Lebl
Foto J. Lebl (obr. 2, 3, 5), převzato z veřejných webových stránek (obr. 4), Smithsonian Institution from United States (obr. 1).
Image 1. Manželé Coriovi ve výzkumné laboratoři v USA
Image 2. a, b: Pamětní deska na rodném domě Gerty Theresy Radnitzové-Coriové v Petrské ulici 29 na pražském Novém Městě. V době jejího narození byl tento dům vzdálen pár desítek metrů od hranice tehdejšího Královského hlavního města Prahy. Za ní se už rozkládalo samostatné město Karlín.
Image 3. a, b: Pamětní deska na rodném domě Carla Ferdinanda Coriho v Salmovské ulici 6 na pražském Novém Městě. Odhalení obou pamětních desek se 26. října roku 2000 osobně zúčastnil jejich syn Thomas.
Image 4. Deska upomínající studium medicíny manželů Coriových, umístěná ve vestibulu budovy dnešní 1. lékařské fakulty Univerzity Karlovy v Praze 2, U Nemocnice 5 – před „Síní Coriových“. Tato deska byla odhalena 23. září 2003.
Image 5. Ulice Coriových v lokalitě Na Krutci v pražských Vokovicích. Ulice získala pojmenování díky iniciativě profesora Michala Anděla, emeritního děkana 3. lékařské fakulty UK.
Don‘t have an account? Create new account
Enter the email address that you registered with. We will send you instructions on how to set a new password.
