Dysimunní myopatie (idiopatické zánětlivé myopatie)

Idiopatické myozitidy či dysimunní myopatie a kolagenózy (difuzní onemocnění pojiva) mají v klinicko-patologickém obraze mnohé styčné body. Vyvstává otázka, zda a do jaké míry může bioptické vyšetření přispět ke stanovení diagnózy a diferenciální diagnózy těchto onemocnění. Termín dysimunní myopatie zahrnuje několik forem polymyozitidy (PM), dermatomyozitidy (DM) a myozitidy s přítomností inkluzních tělísek (IBM). V současné době nahlížíme na PM jako na celulárně (T-buňkami) zprostředkovanou imunitní myositis, na DM jako na protilátkově zprostředkovanou imunitní cévní poruchu a na IBM jako na degenerativní (metabolickou? infekční?) lézi se sekundárním zánětem. Základním znakem histopatologického obrazu bývá celulární reakce v interstitiu, tedy nález zánětlivého infiltrátu. Kromě toho může být cennou diagnostickou pomůckou i přítomnost MAC komplexu ve stěně krevních cév, přítomnost amyloidu v inkluzních tělíscích nebo exprese HLA 1. třídy v sarkolematické lokalizaci, ta však není pro myozitidy specifická. Kosterní sval může být postižen dystrofickými změnami i zánětem také u onemocnění, u nichž není hlavním terčem ataky, tedy zejména u kolagenóz. Patologické změny svalu u některých z těchto onemocnění mohou být stěží odlišitelné od idiopatických myozitid. Diferenciální diagnostiku v těchto případech usnadní klinické, biochemické a imunologické parametry. Aby biopsie mohla účinně přispět k diagnostice této skupiny onemocnění, je třeba vyšetřit typicky postižený sval nebo kožní excizi z míst s typickou morfou.

Klíčová slova:
dysimunní myopatie, difuzní postižení pojiva, biopsie, imunohistochemie