Užití cyklofosfamidu v intravenózní pulzníformě u systémových revmatickýchonemocnění, zvláště u systémového lupuserythematodes

Autor stručně shrnuje základní rysy léčebného působení alkylační látky, cyklofosfamidu, u autoimunitníchonemocnění. Na příkladu lupusové nefritidy pak sleduje postupný vývoj způsobupodávání této látky od perorální kontinuální formy až k intermitentnímu intravenóznímu v současnédobě a uvádí důvody, které postupně vedly k jejímu zavedení jako určitého standardu. Dále autorhodnotí všechny další pokusy o využití tohoto léčebného režimu nejen u systémového lupus erythematodes,ale též u dalších onemocnění z tohoto okruhu, jako je polymyozitida/dermatomyozitida,difuzní sklerodermie, některé formy systémových vaskulitid, choroby Behçetovy a nakonec ojedinělépokusy u primárních a sekundárních forem Sjögrenova syndromu. U všech těchto onemocněníse tento postup osvědčil zvláště při těžkých komplikacích v lokalizaci plicní či při postižení centrálníhonervového systému. Všechny uváděné zkušenosti jsou doloženy mezinárodními literárnímiprameny nejčastěji z období 1990–2001. Současně jsou vzpomenuty některé důležité podrobnostipři aplikaci včetně kontraindikací a nežádoucích toxických projevů.

Klíčová slova:
cyklofosfamid, intravenózní pulzní forma, lupusová nefritida, systémové revmatickéchoroby