Změna tvaru dolního zubního oblouku ortodontickou léčbou fixním aparátem

Overview

Cíl:
Postihnout tvarové změny dolního zubního oblouku po terapii fixním aparátem u extrakční a neextrakční léčby.

Soubor:
Modely dolního zubního oblouku -⁠ 122 pacientů léčených fixními aparáty straight-wire, rozdělených do 3 skupin podle způsobu léčení: neextrakční léčba v dolní čelisti doplněná event. strippingem; neextrakční léčba se sagitální expanzí více než 2 mm a plánovanou změnou tvaru oblouku (převislý skus); extrakce dvou dolních premolárů.

Metoda:
Na scanneru zhotoveny okluzogramy dolního zubního oblouku před nasazením a po sejmutí aparátu. Na zobrazeních digitalizovány dobře identifikovatelné anatomické body na zevní křivce perimetru (12 bodů, po extrakcích 10 bodů). Ke statistice tvarových změn použita metoda EDMA (Euclidean Distance Matrix Analysis). Doplněno lineárními parametry zubního oblouku v mm a vizualizací tvaru postižením perimetru křivkou.

Výsledky:
U všech skupin došlo ke statisticky významné (p < 0,05) změně tvaru ve smyslu zúžení („zašpičaťění“) křivky perimetru. Největší průměrné významné změny tvaru jsou lokalizovány v krajině řezáků. Původní průměrná mezišpičáková šířka se u všech skupin nevýrazně zmenšila.

Závěr:
1. Společným efektem terapie fixním aparátem straight-wire byla u sledovaného souboru změna tvaru dolního zubního oblouku ve smyslu zužování křivky perimetru při současném prodlužování a prohlubování anteriorního segmentu perimetru. 2. Změny tvaru se realizovaly převážně v krajině řezáků (relace řezáků k ostatním zubům). 3. Relativní zúžení křivky bylo u neextrakční terapie podmíněno sagitálním prodloužením a v menší míře transverzálním zúžením křivky. 4. U extrakční terapie se křivka zúžila prohloubením anteriorního perimetru (anteriorní sagitální délky oblouku), přičemž průměrná mezišpičáková šířka se klinicky významně nezměnila.

Klíčová slova:
tvar zubního oblouku –⁠ geometrická morfometrie –⁠ ortodontická léčba