Seminář pro znalce psychiatry

Dne 27. 3. 2025 se na Justiční akademii konal seminář pro znalce psychiatry, který pořádalo Nejvyšší státní zastupitelství. To zastupoval JUDr. Pleva, přičemž cílem semináře bylo diskutovat problémy v závěrech znaleckých posudků, zejména při vyslovení vymizelé rozpoznávací a/nebo ovládací schopnosti a přispět k vytvoření vzorových otázek.

Bylo zdůrazněno, že právní a medicínský jazyk se liší. Znalec by tedy měl v posudku svá stanoviska více vysvětlovat, než kdyby o nich diskutoval se svým kolegou. Je nutné jasně uvádět, z čeho znalec při svých závěrech vycházel.

Byl uveden příklad situace, kdy popis chování pachatele nevzbuzuje z laického pohledu podezření na duševní chorobu, ale přesto ji znalec diagnostikuje a je třeba vysvětlit, že to nemusí být v rozporu. Ani jeho zdánlivě racionální chování po činu nevylučuje psychózu a znalec by měl tento rozpor vysvětlit (byl zřejmě zmíněn případ, kdy Čechoameričan pod vlivem bludu v rámci první ataky psychózy vyvraždil svou rodinu na jižní Moravě a pak zdánlivě racionálně z místa činu uprchl a skrýval se).

Také skutečnost, že u pachatele byla v minulosti psychóza diagnostikována, neznamená, že jí v aktivní podobě trpěl i v době vyšetření a v době, kdy došlo k trestnému činu. Je třeba doložit další důkazy než jen předchozí diagnózu.

Dále bylo zmíněno, že znalec nemá získávat důkazy, takže je problematické, když je obviněn mentálně retardovaný pachatel a znalec získává anamnézu od jeho příbuzného. Správně by tato data měla dodat policie, protože z právního hlediska se jedná o výslech bez účasti obhájce, což je pochybení zejména u závažných deliktů. Pokud znalec sezdá, že policie některé důkazy nepředložila, tak má požádat o jejich doplnění (což se často neděje). Problém je to často u požití alkoholu, kde se spoléhá jen na výpověď pachatele, nikoli na objektivní data pozorování jiných osob, natož na výsledky laboratorních vyšetření. Pokud znalec tvrdí něco, co nemůže doložit, tak je to napadnutelné. Dr. Uhlíková podotkla, že z medicínského hlediska nelze získání těchto informací přenést na jinou osobu, na psychiatrického laika.

Filozoficky věrohodnost zdrojů nikdy není ideální. Ovšem to, že je zdroj nevěrohodný, ještě nemůže znamenat, že informace je nepravdivá.

Pokud někdo dělá posudek na žádost pachatele, měl by vždy žádat o přístup ke kompletním důkazům.

Pokud je znalcem diagnostikováno úplné vymizení rozpoznávací a/nebo ovládací schopnosti (nebo obou), pak jde takový posudek vždy na Nejvyšší státní zastupitelství. Je-li dostatečně jasný, tak je schválen a může být doplněno o jednání před soudem (což je asi nejčastější), ale také NSZ jej může zcela odmítnout pro neshody. O tom se původní znalec nedozví. Poté je potřeba zadat nový posudek jinému znalci (ten původní by byl zaujatý).

Pacient, který je nesvéprávný nebo měl v minulosti diagnostikovanou psychózu, může mít zachovalé rozpoznávací i ovládací schopnosti, ale znalec by vždy měl své závěry vysvětlit.

Znalec se nemusí nutit do diagnózy, někdy postačí syndromologická diagnóza.

Pokud je pachatel obviněný z více trestních činů, tak mohou být závěry různé. Například uživatel drog prodává drogy (zachovalá příčetnost) a v důsledku abúzu následně dojde k rozvoji toxické psychózy, při níž někoho fyzicky napadl (a tehdy nemusí být příčetný). Otázkou je, jestli si soustavným abúzem nezpůsobil psychózu vědomě (je/není závislý, už má/nemá zkušenost).

MUDr. Ivo Procházka, CSc.

Sexuologický ústav

1. LF UK a VFN v Praze

e-mail: ivo.prochazka@vfn.cz