Možnosti a meze chirurgie zadního segmentu oka v ambulantních podmínkách

Cílem práce bylo analyzovat možnosti vitreoretinální chirurgie v ambulantních podmínkách a stanovit její meze. Od 1. 1. do 30. 9. 2004 autofii provedli 95 výkonÛ u 78 očí 77 nemocných ve věku od 17 do 86 let. Mužů i žen byl prakticky stejný počet, průměrný věk byl 62,6 roku. Nejčastěji bylo operováno odchlípení sítnice. Tyto i jiné výkony zahrnovaly i extrémní chirurgii s relaxační retinektomií, extrakcí subretinálních pruhů a membrán, implantací či explantací silikonového oleje či kombinované výkony s chirurgií katarakty a implantací nitrooční čočky.

Operace byly prováděny téměř výhradně v místním znecitlivění v kombinaci s analgosedací podanou anesteziologem, který byl vždy přítomen a pacienta monitoroval. Při operaci byly použity A.V. I. kontaktní čočky a za použití Biomu asistoval lékaři, později výhradně sálová sestra. Operatér i po operaci nemocné dlouhodobě sledoval.

Složením výkonů se vitreoretinální výkony prováděné na pracovišti autorů nelišily od výkonů, které se realizují na klinických pracovištích. Při operaci odchlípení sítnice jsme častěji zvolili kryochirurgický postup než pars plana vitrektomii, což bezpochyby souviselo s časným záchytem počínajících odchlípení. Ambulantně lze provádět všechny vitreoretinální výkony. Limitujícím faktorem je pouze celkový stav pacienta a akutní oční onemocnění vyžadující urgentní výkon na pracovišti se stálou službou. Ambulantní vitreoretinální operace v lokální anestezii jsou pacienty dobře tolerovány a pooperační péče je v ambulantních podmínkách stejně hodnotná jako v lůžkových zařízeních.

Klíčová slova:
ambulantní chirurgie, vitreoretinální onemocnění, psychologická příprava