Uveitida a roztroušená skleróza mozkomíšní

Cíl:
Zhodnotit typ uveitidy, interval mezi prvními očními příznaky a stanovením diagnózy roztroušené sklerózy mozkomíšní (RS), efekt léčby, konečnou centrální zrakovou ostrost (CZO).

Metody:
V retrospektivní studii byly hodnoceny záznamy 41 pacientů (82 očí) z celkového množství 1267 pacientů s uveitidou, kteří byli léčeni v Centru pro diagnostiku a léčbu uveitid na Oční klinice VFN a 1. LF UK v letech 1986 až 2003. Soubor tvořilo 32 žen a 9 mužů průměrného věku 27 let (8-46 let). Průměrná sledovací doba byla 8 let (1-17 let).

Výsledky:
Soubor tvořilo 41 pacientů (82 očí), 32 žen a 9 mužů. Průměrný věk pacientů v době počátku uveitidy byl 27 let, v době diagnózy RS 29, 5 let. U 19 pacientů předcházel počátek uveitidy manifestaci systémové choroby. U 23 pacientů byla uveitida první manifestací RS. Nejčastějším typem uveitidy zastoupené u pacientů s RS byla intermediální uveitida (IMU) a vaskulitida sítnicových cév. U 82 % pacientů se nám během sledovací doby podařilo udržet nebo zlepšit CZO. Systémová imunosupresivní léčba byla nutná u 83 % pacientů.

Závěr:
RS byla druhou nejčastější systémovou chorobou, se kterou se uveitida pojila. Vzhledem k možnému rozvoji systémového onemocnění i několik let po manifestaci uveitidy je nutná dispenzarizace mladých pacientů s nejasnou etiologií IMU či vaskulitidy. Spolupráce neurologa a oftalmologa je velmi důležitá.

Klíčová slova:
roztroušená skleróza mozkomíšní, demyelinizace, uveitida, vaskulitida