Příprava vojenských anesteziologů na hromadný výskyt raněných v letech 1960–1980

Overview

Díky úspěšnému poválečnému úsilí československých průkopníků anesteziologie v čele s L. Spinadelem se podařilo dosáhnout uznání anesteziologie jako nástavbového oboru ve vyhlášce č. 248/1952 Ú. l., o odborné výchově lékařů. Z toho vyplynulo, že podání anestezie je lékařským výkonem, který do té doby chirurgové svěřovali převážně zdravotním sestrám, popř. i zaškoleným zřízenců. Vojenská zdravotnická služba byla postavena před úkol připravit pro případ válečného konfliktu dostatek lékařů schopných podávat anestezie v polních podmínkách. Od poloviny 50. let byly pro lékaře vybraných oborů (pediatrie, stomatologie aj.) pořádány ve všech vojenských nemocnicích na anesteziologických odděleních kurzy v rámci dvouměsíčních cvičení pro důstojníky zdravotnické služby v záloze. Byli vyškoleni na „lékaře s anesteziologickou erudicí“ a označeni samostatným číslem vojenské odbornosti. Tím se lišili od odborných anesteziologů a mohli být úměrně připravenosti přidělováni k polním zdravotnickým útvarům.Vojenská správa tak řešila tehdy existující velký nepoměr mezi počtem odborných anesteziologů a potřebou zajistit poskytování chirurgické pomoci raněným při hromadném výskytu na úrovni odpovídající úrovni zdravotnictví. Díky tomuto opatření byla v civilním zdravotnictví utvořena skupina několika set lékařů, kteří se na vojenském cvičení seznámili nejen se základy celkové anestezie, ale nacvičili významné život zachraňující výkony jako endotracheální intubaci, umělou plicní ventilaci, venepunkci, infuzní terapii. Díky tomu byl nezanedbatelný počet lékařů významně lépe připraven na poskytnutí lékařské první pomoci u stavů bezprostředního ohrožení života z jakékoliv příčiny než většina ostatních lékařů.

Klíčová slova:
hromadný výskyt raněných –⁠ „lékař s anesteziologickou erudicí“ –⁠ licence pro lékaře ZZS