Tepová frekvence: opomíjená, přesto zásadní informace
V posledních letech jsme se soustředili na sledování konvenčních rizikových faktorů kardiovaskulárních chorob, jako je kouření, obezita a diabetes. Výzkumy ovšem ukazují, že bychom se měli vrátit i k některým tradičním parametrům. Jedním z nich je tepová frekvence.
Tepovou frekvenci bychom měli vnímat především jako údaj, který pomáhá detekovat zvýšenou aktivitu sympatiku. Ta se uplatňuje u osob, které jsou pod vlivem nadměrného a chronického stresu, což má za následek řetězec patologií, který začíná hypertenzí a končí náhlou kardiální smrtí nebo ischemickou chorobou srdeční.
Vliv sympatiku na rozvoj hypertenze i další komplikace
Experimentální zvířecí modely ukazují, že sympatická inervace hraje při rozvoji hypertenze naprosto zásadní roli. Vliv sympatiku je zřetelný už ve stadiu prehypertenze a hraniční hypertenze, ale i dále u mírné, středně těžké a těžké hypertenze, hypertenze mladých lidí či osob středního věku, u systolicko-diastolické i izolované systolické hypertenze u starších osob a také u těhotenské hypertenze. Stupeň aktivace sympatiku přitom poměrně přesně odráží závažnost hypertenze − relativně nízký je u mírné, značně vysoký u těžké a nejvyšší u farmakorezistentní hypertenze.
Nález patologických změn srdce a ledvin, zejména hypertrofie nebo diastolické dysfunkce levé komory a renální insuficience, je asociován s výraznou adrenergní aktivací, což ukazuje na to, že sympatikus participuje nejen na zvýšení krevního tlaku, ale také na orgánovém poškození. Mezi zapojené mechanismy patří změny reflexní kontroly kardiovaskulárního systému zprostředkované baroreceptory, kardiopulmonálními receptory, chemoreceptory, aktivace eferentních renálních nervů, inzulinová rezistence a systém renin-angiotenzin.
U případů, kde je přítomná hypertenze a současně další onemocnění, které je rovněž spojeno se zvýšením tonu sympatiku (obezita, metabolický syndrom, renální selhání nebo městnavé srdeční selhání), je úroveň adrenergní aktivace ještě vyšší než u osob s izolovanou hypertenzí nebo jinou klinickou jednotkou.
Možné a snadné řešení
Zvýšenou aktivitu sympatiku a s ní spojenou hypertenzi lze ovlivnit vhodně zvolenou terapeutickou intervencí založenou na úpravě životního stylu nebo preskripci antihypertenziv, která inhibují zvýšenou aktivitu sympatiku, tj. beta-blokátorů. Otázkou pro budoucí výzkum zůstává, jaká míra aktivity sympatiku je spojena s lepšími klinickými výsledky.
(pez)
Zdroj: Grassi G. Sympathomodulatory effects of antihypertensive drug treatment. Am J Hypertens 2016 Jun; 29 (6): 665−675, doi: 10.1093/ajh/hpw012.
Líbil se Vám článek? Rádi byste se k němu vyjádřili? Napište nám − Vaše názory a postřehy nás zajímají. Zveřejňovat je nebudeme, ale rádi Vám na ně odpovíme.
