Likvor a roztroušená skleróza: daleko víc než jen oligoklonální pásy

Likvor je cennou pomůckou v diagnostice roztroušené sklerózy. Jeho výpovědní hodnota je s postupujícím poznáním stále větší. Nabízíme vám stručný přehled všech aktuálních analytů, jež mají co do činění s touto nemocí.

Biomarkery aktivity onemocnění

Během exacerbací RS se zvyšuje hladina prozánětlivých cytokinů a chemokinů.

• TNF-α byl popsán jako cytokin, jehož hladina je asociována s aktivitou RS, ale z dalších studií tato vazba patrná není.
• Některé výzkumy ukázaly mírnou elevaci hladiny IL-6 během exacerbace.
• Chemokinový ligand 13 (CXCL13) je chemoatraktant B lymfocytů, který se podílí na tvorbě lymfoidních folikulů, důležitých pro patofyziologii roztroušené sklerózy. Jeho hladina je zvýšená při některých formách RS a zdá se, že koreluje s aktivitou nemoci.

Fetuin A (alfa-2-HS-glykoprotein) je spojený se zvýšeným rizikem přechodu klinicky izolovaného syndromu do relabující-remitentní formy RS. Má zvýšenou hladinu u pacientů se sekundárně progresivní a aktivní relabující-remitentní formou roztroušené sklerózy. Je potenciálně využitelný jako marker aktivity RS.

Neurofilamenta se ve významném množství uvolňují při axonálním poškození nebo neuronové degeneraci. U RS se likvorové hladiny zvyšují po relapsu, vrcholu dosahují zhruba 2 týdny po začátku symptomů a zůstávají zvýšené alespoň 15 týdnů. Likvorové hladiny neurofilament jsou asociovány s přítomnosti demyelinizačních ložisek sytících se gadoliniem. Jsou proto potenciálním biomarkerem klinické aktivity RS.

Biomarkery klinické progrese

Přítomnost lymfoidních folikulů v meningách hraje velmi důležitou roli v klinické progresi roztroušené sklerózy. Podle výsledků jedné studie se hladina chemokinového ligandu 13 kontinuálně zvyšuje u progresivní RS, což naznačuje, že koreluje s klinickou progresí.

Lehká neurofilamenta: Likvorové hladiny těchto látek odrážejí neuronové poškození a potenciálně korelují s axonální degenerací. Podle některých studií také ukazují rychlost progrese nebo konverzi z relabující-remitentní do sekundárně progresivní formy. Jsou považovány za potenciální biomarkery neuronového poškození.

Gliový fibrilární kyselý protein je komponenta astrocytových filament a jeho zvýšená hladina může odrážet poškození astrocytů. Nemocní s RS se zhoršenou chůzí nebo těžší invaliditou mají v likvoru vyšší hladiny než méně postižení pacienti a zdravé kontroly, což naznačuje možné využití k odhadu klinické progrese a prognózy.

Myelinový bazický protein je komponenta myelinu centrální nervové soustavy. Jeho hladiny v likvoru se zvyšují při akutní demyelinizaci, ale nezvyšují se při progresi choroby. Může tedy fungovat jako ukazatel akutní demyelinizace.

Biomarkery terapeutické odpovědi

Některá léčiva snižují hladiny neurofilament, jejich zvýšená hladina při léčbě může naopak ukazovat na špatnou terapeutickou odpověď. 

Hladina fetuinu A se při některých typech léčby také snižuje, jeho možná role je však zatím nejasná.

Dalším adeptem je osteopontin, matrixový protein, který funguje jako prozánětlivý cytokin. I jeho hladiny se snižovaly při některých typech léčby, ale není známo, jestli mohou predikovat odpověď na léčbu.

Chemokinový ligand 13 je dobrý kandidát ke zhodnocení účinnosti léčby, která je cílená na B lymfocyty.

Závěr

Máme tedy několik slibných kandidátů, kteří by mohli doplnit naše diagnostické možnosti. Teprve další výzkum ale ukáže, zda je některý z nich skutečně využitelný v praxi.

(pez)

Zdroj: Domingues R. B., Fernandes G. B. P., Leite F. B. V. M. et al. The cerebrospinal fluid in multiple sclerosis: far beyond the bands. Einstein (Sao Paulo) 2017 Jan-Mar; 15 (1): 100–104, doi: 10.1590/S1679-45082017RW3706.