Imunosupresivní terapie – redukce axonálního poškození u progresivní formy roztroušené sklerózy

Roztroušená skleróza (RS) je demyelinizační onemocnění CNS vznikající pravděpodobně na autoimunitním podkladě. V posledním desetiletí prokázaly četné randomizované kontrolované studie účinnost chorobu modifikující terapie (disease-modifying terapy – DMT) při léčbě relaps-remitující formy (RR-RS). DMT významně redukovala nejen počet relapsů a progresi postižení u pacientů s RR-RS, ale i zánětlivé a degenerativní projevy nemoci, detekovatelné vyšetřením magnetickou rezonancí. U pacientů s progresivní formou RS nebyla efektivita DMT v klinických studiích zjištěna, nicméně existují indicie, že progresivní forma RS (P-RS) může být ovlivněna aplikací mitoxantronu nebo monoklonální protilátky rituximabu.

Otázkou zůstává správné zhodnocení účinnosti léčby na patofyziologii RS. Jednou z možností je sledování biomarkerů v mozkomíšním moku, k nimž se řadí neurofilamentózní lehký protein (neurofilament light protein – NFL). Normalizace hladin NFL v likvoru pacientů s RR-RS po 6–12měsíčním podávání natalizumabu ukázala redukci axonálního poškození. Signifikantní redukce NFL byla nalezena i u pacientů se sekundárně progresivní RS léčených natalizumabem. Progrese choroby byla spjata s elevací hladiny gliového fibrilárního kyselého proteinu (glial fibrillary acidic protein – GFAP), který odráží stupeň astrogliózy. Dle některých autorů je v patogenezi P-RS klíčová role B lymfocytů, na jejichž aktivaci se podílí CXCL 13 regulátor. CXCL 13 může ovlivňovat tvorbu subpiálních lymfatických folikul, často nalézaných u P-RS.

Cílem studie švédských autorů bylo zjistit efekt léčby mitoxantronem nebo rituximabem na zmíněné biomarkery axonálního poškození, astrogliózy a regulace B buněk u pacientů s P-RS.

Likvor byl získán od 35 pacientů s P-RS před a po 12–24 měsících léčby mitoxantronem (n = 30) a rituximabem (n = 5) a od 14 zdravých kontrol. Ve vzorcích mozkomíšního moku byly stanoveny hladiny NFL, GFAP a CXCL 13 pomocí imunoeseje. Výsledky ve sledovaných obdobích prokázaly o 51 % sníženou hladinu NFL, redukci průměrné hladiny CXCL 13 o 55 % a nezměněnou hladinu GFAP.

Ze závěrů práce vyplývá, že 12–24měsíční podávání imunosupresivní terapie redukuje axonální poškození u pacientů s P-RS. Určení hladiny NFL je potenciální marker k určení účinnosti terapie RS.

(moa)

Zdroj: Axelsson M., Malmeström C., Gunnarsson M., et al. Immunosuppressive therapy reduces axonal damage in progressive multiple sclerosis. Mult Scler. 2013 May 23