Přihlášení

Přihlášený uživatel: . Nejste to Vy? Přihlašte se pod svým e-mailem.

Zadejte prosím své heslo do proLékaře.cz, abychom ověřili, že jste to opravdu Vy.

 
Hojení ran: Kazuistiky
Standardy péče
Kongresy
Zajímavé odkazy
 

Metody vlhkého hojení ran – část první

Specializace: dětská chirurgie chirurgie všeobecná interní lékařství praktické lékařství pro dospělé
Téma: Hojení ran

Vydáno: 6.12.2009

Metody vlhkého hojení ran – část první

Vlhké hojení ran snižuje bolestivost při převazu, zlepšuje hojení a snižuje výskyt komplikací. Lékaři z Univerzity Johna Hopkinse v americkém Baltimoru shrnuli aktuální doporučení a postupy v souborném článku publikovaném v odborném periodiku Eplasty. V prvním díle se podíváme přímo na typy obvazu.

Odkaz starověku

Podle klínových tabulek se vlhké obklady na rány používaly už ve starověkém Sumeru před 4 000 lety. Egypťané pak tuto metodu zdokonalili tím, že obklady máčeli ve směsi rostlinných vláken, tuku a medu, což poskytovalo obvazu jak bariérovou ochranu a antimikrobiální aktivitu, tak i savost. Ze zápisků římského lékaře Galena pak vyplývá, že zranění gladiátorů se nejlépe hojí ve vlhkém prostředí.

Poté vlhké hojení na několik století upadlo v zapomnění a oživeno bylo až v nedávné době díky novým poznatkům fyziologie člověka a objevům nových materiálů. Vlhké obvazy jsou sice dražší než normální klasické, díky účinné antimikrobiální prevenci jsou ale ve výsledku celkové náklady na léčbu nižší.

Hojení chronických ran

Jako chronická rána je definována rána, u níž trvá porušení kůže déle než šest týdnů. Její mokré hojení je pak daleko účinnější než suché, protože to může zpomalit tvorbu krycích buněk. V současné době se v oblasti hojení ran používají následující prostředky:

Neprodyšné obvazy, které stimulují tvorbu kolagenu a urychlují tak hojení rány. Díky tomu, že zabraňují přilnutí rány k nemocničním lůžkovinám, snižují i bolest pacienta.

Pěny jsou naopak nejlepším prostředkem pro rány s malou až střední tvorbou tkáňového moku, a navíc poskytují tepelnou izolaci. Díky alkoholovým přísadám pak působí i antimikrobiálně, a to i proti velmi odolným bakteriím, na které běžná antibiotika nezabírají. Kromě toho poskytují oproti suché gáze i větší úlevu od bolesti. Pěny by měly být měněny každé tři dny a neměly by se používat do kompresních obvazů, protože jejich dlouhodobá expozice na kůži může vyvolat její krabatění.

Algináty a hydrofibrily jsou nejlepší volbou u ran se střední až těžkou tvorbou tkáňového moku. Zastavují krvácení a skládají se ze směsi různých kyselin. Vhodná doba pro výměnu je opět tři dny.

Hydrogely a celulóza ránu zvlhčují, proto jsou vhodné pro suché a bolestivé rány. Hydrogely pak snižují vnímání bolesti, vynikající výsledky prokázaly například v léčbě diabetické nohy. Obměňovat by se měly každý den a je vhodné k udržení vlhkého prostředí je krýt gázou.

Filmy a hydrokoloidy udržují v ráně neustále vlhké prostředí a chrání pokožku před vlivem tření a střižných sil. Mohou se měnit až po sedmi dnech.

(kam)

Zdroj: Lee J. C. et al.: Beyond Wet-to-Dry: A Rational Approach to Treating Chronic rounds, Eplasty. 2009; 9: e14.

 

Hodnocení článku

Ohodnoťte článek:     0/5, hodnoceno 0x
 
 

Sdílení a tisk

Doporučit článek e-mailem

Vytisknout
 
 

Čtěte dále

Nekrotizující fasciitida

Nekrotizující fasciitida je bakteriální infekční onemocnění postihující fascii a dermis, málokdy ale zasahuje i svalovou vrstvu. Protože je v počátcích poměrně těžce odhalitelná, může velmi rychle progredovat a náhle přejít v šokový stav, který stojí za vysokou mortalitou tohoto onemocnění.

Vliv vysoké vlhkosti na hojení ran

Při šití malých ranek se většinou ihned po sutuře kůže používá sterilní krytí a dbá se na to, aby se prvních několik dní do rány nedostaly žádné nečistoty a voda. Nový výzkum australských lékařů ale ukázal, že krytí automaticky nesnižuje riziko vzniku infekce.

Pseudomonas aeruginosa a Staphylococcus aureus v chronických ranách

Mikroflóra chronických ran zahrnuje mnoho různých bakteriálních druhů. Například v bércovém vředu bývá zjištěn S. aureus (v 93,5 % všech vředů), Enterococcus faecalis (71,7 %), P. aeruginosa (52,2 %), koagulázanegativní stafylokoky (45,7 %), Proteus (41,3 %) a anaerobní bakterie (39,1 %).



Všechny novinky