Chemoterapií navozená nauzea a zvracení − tentokrát z pohledu pacientů

Výzkum zaměřený na chemoterapií navozenou nauzeu a zvracení (CINV) studuje především objektivně měřitelné aspekty, jako je frekvence a intenzita zvracení. Subjektivní stránka věci nám ale zůstává často skryta. Rozpoznání nauzey a její objektivní zhodnocení je obtížné, protože se jedná o zcela subjektivní symptom, který nemá žádný objektivní korelát. Chceme-li znát její skutečnou intenzitu, jedinou možností je komunikace s pacienty. Ti totiž tyto obtíže obvykle prožívají doma.

Nedávno byl v šesti tichomořských zemích proveden výzkum, který se zaměřil právě na tyto příznaky. Účastnicemi byly pacientky s karcinomem prsu léčené chemoterapií (bez radioterapie), které za sebou měly alespoň jeden cyklus léčby, při němž prožívaly nauzeu nebo zvracení. Sběr dat probíhal formou rozhovoru. Výsledkem bylo velké množství osobních výpovědí, jež měly mnoho společného a byly velmi zajímavé.

Některé pacientky například popisovaly, jak je vysiluje samotná nauzea, i když nezvracejí. Nauzea se nejčastěji objevovala v první den chemoterapie, u některých pacientek nastoupila po cestě domů z nemocnice, u jiných až v noci nebo v následujících dnech. Opožděné symptomy obvykle trvaly 2 dny až 1 týden.

Některé pacientky uváděly velmi silnou nauzeu, která jim zabraňovala ve spánku a v denních aktivitách. Naproti tomu jiné snášely i zvracení velmi dobře, dokonce u nich po vyzvracení následovala úleva. To však nebylo zdaleka typické − většina pacientek popisovala epizodu zvracení jako „příšernou“ zkušenost.

Dny poznamenané nauzeou a zvracením měly značně negativní efekt na stravovací návyky léčených žen a také na jejich příjem tekutin. Navzdory pokusům něco sníst se jim to obvykle příliš nedařilo. Dráždily je vůně i chuť jídel, kovová pachuť v ústech. Relativně dobře byly tolerovány ovesná kaše, pečivo a polévky.

Pokud jde o dopad nauzey a zvracení na každodenní život, pacientky udávaly, že jim příznaky vadily a stresovaly je, protože nemohly vykonávat své obvyklé denní aktivity. Nicméně také uváděly, že od svých rodin dostávaly širokou podporu, což je dobrá zpráva.

Léčba CINV byla popisována následovně: Perorální antiemetika mělo k dispozici 79,6 % pacientek, ale svoji zkušenost popisovaly různě. Většina (61,5 %) vyjádřila spokojenost s antiemetickou terapií a označila ji za účinnou. Ostatní pacientky ji nepovažovaly vždy za plně efektivní, obzvláště když byla intenzita nauzey vyšší.

Pacientky se také snažily vyrovnat s nevolností i jinými způsoby − především změnou stravovacích návyků (nejedly smažená a těžká jídla, zvýšily příjem ovoce a tekutin apod.), ale také psychologickými strategiemi (rozptýlením) a aromatickými oleji.

(pez)

Zdroj: Salihah N., Mazlan N., Lua P. L. Chemotherapy-induced nausea and vomiting: exploring patients' subjective experience. J Multidiscip Healthc 2016 Apr 4; 9: 145−151; doi: 10.2147/JMDH.S97695.