Sonografie hluboké fascie dolní končetiny u dětí –⁠ protokol měření

Download PDF English version

Authors: A. Quittková ¹; T. Katolická ¹; K. Podlipná ¹; J. Katolický ¹; Z. Čech ¹; C. Pirri ²; C. Stecco ²; S. Machač ¹; M. Šafářová ¹
Authors‘ workplace: Klinika rehabilitace a tělovýchovného lékařství 2. LF UK a FNMH, Praha ¹; Department of Neurosciences, Institute of Human Anatomy, University of Padova, Italy ²
Published in: Rehabil. fyz. Lék., 33, 2026, No. 1, pp. 21-28.
Category: Review Article
doi: https://doi.org/10.48095/ccrhfl202621

Overview

Hluboká fascie se při sonografickém vyšetření zobrazuje jako hyperechogenní vrstva přiléhající ke svalové tkáni. V posledních letech roste zájem o sonografické hodnocení fasciálního systému, zejména v souvislosti s jeho úlohou v biomechanice pohybu a v patofyziologii muskuloskeletálních onemocnění. Cílem článku je popsat postup při sonografickém zobrazení hluboké fascie dolní končetiny u dětské populace a představit protokol pro standardizované hodnocení její tloušťky. Práce současně shrnuje základní anatomické a metodické aspekty důležité pro správnou interpretaci sonografických snímků hluboké fascie a pro dosažení reprodukovatelných výsledků měření. Článek vychází z poznatků současné literatury zaměřené na ultrazvukové hodnocení fascií a z již publikovaných sonografických protokolů používaných u dospělé populace. Pro potřeby vyšetření u dětí byl navržen modifikovaný protokol zahrnující osm definovaných lokalit na dolní končetině –⁠ čtyři na stehně a čtyři na bérci. Sonografické snímky jsou pořizovány ve standardizované poloze pacienta s důrazem na správnou orientaci sondy a minimalizaci komprese tkání. Měření tloušťky fascie se provádí v definované oblasti zájmu ex post z uložených snímků s využitím softwaru ImageJ. Sonografie představuje dostupnou, neinvazivní a spolehlivou metodu pro hodnocení hluboké fascie dolních končetin –⁠ fascia lata a fascia cruris. Standardizovaný protokol umožňuje systematické a reprodukovatelné vyšetření hluboké fascie u dětí a může přispět k rozšíření poznatků o její fyziologii, vývoji i patologických změnách.

Klíčová slova:

ultrasonografie – muskuloskeletální systém – pojivová tkáň – tloušťka fascie – fascia lata – fascia cruris – zobrazovací protokoly

Úvod

Fasciální systém je komplexní síť pojivové tkáně. Fascie obklopují všechny orgány, svaly, kosti a nervy, čímž zajišťují funkční integritu těla a podporují koordinovanou funkci jednotlivých tělesných systémů [1]. Fascie byly v minulosti často opomíjeny, avšak v poslední době se jim věnuje značná pozornost, neboť se předpokládá, že hrají zásadní roli v přenosu svalové síly, motorické koordinaci, propriocepci i nocicepci [2–6].

V recentních studiích fasciální tkáně je ultrazvukové vyšetření standardně využívanou možností výzkumu její fyziologické anatomie i patologie [7–10]. Sonografie je považována za validní, reliabilní a efektivní nástroj pro výzkum fascií, který je ekonomičtější než jiné zobrazovací metody [11–14]. Je však důležité zdůraznit, že reliabilita je vysoce závislá na znalostech fasciální anatomie a zkušenostech s prováděním muskuloskeletální sonografie [8,15].

Tento článek se zaměřuje na zobrazení hluboké fascie dolních končetin u dětí. Hluboká fascie má velmi úzké propojení s přilehlým svalem. Jedná se o vícevrstevnou strukturu složenou ze 2–3 vrstev hustě uspořádaných kolagenních vláken, mezi nimiž se nacházejí vrstvy řídkého vaziva, které umožňuje vzájemnou posunlivost jednotlivých vrstev. Na základě vlastností a spojení s okolními strukturami lze hlubokou fascii rozdělit na aponeurotickou a epimysiální [9,11,16]. Aponeurotická fascie obaluje skupinu svalů nebo poskytuje místo pro úpon širokých svalů. Zatímco epimysiální fascie je pevně spojena s konkrétním přilehlým svalem a určuje jeho tvar i objem. Hluboká fascie je také propojena se superficiální fascií prostřednictvím retinacula cutis profundus [9,11,17].

Na sonografickém snímku představuje povrchová fascie hyperechogenní vrstvu v podkoží obklopenou hypoechogenními oblastmi povrchové a hluboké tukové tkáně. Hluboká fascie se nachází hlouběji, blíže ke svalu, a zobrazuje se jako hyperechogenní vrstva přiléhající ke svalu (obr. 1).

Image 1. Schematické znázornění fasciálních vrstev (a) podle autorů Pirri et al. [18]. Ultrazvukový snímek (b) ukazuje stejné fasciální vrstvy jako schéma. Povrchová fascie je označena modrou linií, hluboká fascie je označena zelenou linií. Tuková tkáň (povrchová i hluboká) je zobrazena žlutě (na ultrazvukovém snímku není barevně odlišena) a sval je znázorněn červeně. Fig. 1. Schematic diagram of the fascial layers (a) by Pirri et al. [18]. Ultrasound image (b) showing the same fascial layers as in the schematic diagram. The superficial fascia (SF) is indicated by a blue line, and deep fascia (DF) by a green line. The adipose tissue (both superficial and deep) is shown in yellow (no coloured layer in the ultrasound image), and the muscle is depicted in red.

Pro sonografické hodnocení hluboké fascie již byla definována a publikována následující konkrétní doporučení. Pro optimální zobrazení je nezbytné minimalizovat vyvíjený tlak sondy na kůži a použít adekvátní množství gelu. Dostatečná vrstva gelu je důležitá zejména u dětí, protože povrch sondy často plně nepřilne k povrchu těla kvůli menšímu objemu končetiny a většímu zakřivení obvodu končetiny ve srovnání s dospělými (obr. 2). Tato skutečnost je ale současně také přínosná, protože umožňuje vizualizaci více struktur na jednom snímku.

Image 2. Zobrazení hluboké fascie při použití dostatečné vrstvy sonogelu, konkrétně v lokalitě lateral na bérci. Fig. 2. Demonstration of the use of a sufficient layer of ultrasound gel to visualize the deep fascia on the lateral side of the lower leg, specifically at the lateral location.

Sonda by měla být na kůži umístěna co nejjemněji, aby nedocházelo ke kompresi tkáně, a zároveň kolmo na fasciální vrstvy, aby se zabránilo výskytu artefaktů způsobených anizotropií [10,13,15]. Při sonografickém zobrazení není vždy viditelný rozdíl mezi aponeurotickou a epimysiální fascií, protože se mezi nimi nachází pouze malé množství hypoechogenní vrstvy řídkého vaziva [9,11].

K provádění sonografie pro hodnocení fascií jsou nutným předpokladem znalosti anatomie fasciálního systému. Hodnotitel musí umět identifikovat nejen jednotlivé vrstvy podkoží, ale také např. retinacula cutis profundus, která probíhají mezi tukovými laloky v hluboké tukové tkáni a připojují se k povrchu hluboké fascie. Při sonografickém zobrazení mohou být chybně považovány za horní vrstvu hluboké fascie nebo za vrstvu superficiální fascie. Dále je potřeba rozpoznat oblasti intermuskulárních sept nebo oblasti, kde fascií probíhá céva či nerv. Protože zde se list fascie rozdělí a danou strukturu obalí, což má vliv na její vlastnosti –⁠ např. tloušťku.

Dále je nezbytné dodržovat totožné nastavení přístroje a standardizovaný protokol. Zejména při opakovaném měření v rámci longitudinálního sledování jednoho pacienta nebo při srovnávání vzorků různých populací. Fokus by měl být umístěn na úroveň cílové fasciální vrstvy nebo mírně pod ní, takže se jeho umístění bude lišit pro superficiální a pro hlubokou fascii. Pro hodnotitele může být při pořízení snímku velmi užitečné sledovat superficiální fascii. Pokud je na snímku superficiální fascie jasně viditelná, je větší pravděpodobnost, že sonda je skutečně kolmá na fasciální vrstvy a zobrazení bude optimální. Bez pořízení přesného sonografického snímku není možné provést optimální a reliabilní postprocesní hodnocení sonografického snímku fascie.

Měření tloušťky fascie

Tloušťka hluboké fascie je jedním ze základních parametrů hodnocených ze statických sonografických snímků. Zatímco pro dětskou populaci dosud data publikována nebyla (pouze část věkového spektra starších dětí), pro dospělou populaci je již dostupná evidence o tloušťce hluboké fascie jednotlivých tělesných segmentů u zdravých jedinců, ale také o její alteraci u různých diagnóz.

Autoři studií s dospělými probandy doporučují provádět měření tloušťky s využitím softwaru ImageJ. Měření pomocí funkce kaliper při sonografickém vyšetření je pro fascii velmi nepřesné s ohledem na její velikost (aponeurotické fascie končetin mají průměrnou tloušťku 1 mm, v některých oblastech kolem 0,3 mm) [11,16,19].

Doporučovaný způsob měření tloušťky hluboké fascie zahrnuje volbu vhodné oblasti pro měření, kdy je nutné vyřadit okraje snímku, na nichž se vyskytují artefakty. Pro eliminaci vlivu možných variací tloušťky je vybraná oblast poté rozdělena na třetiny. V každé třetině jsou změřena a zprůměrována tři dobře zřetelná místa (obr. 3). Poté je vypočítán průměr z těchto tří oblastí, jenž reprezentuje tloušťku hluboké fascie dané lokality [7]. Tloušťka hluboké fascie je obvykle definována jako tloušťka aponeurotické a epimysiální fascie dohromady, protože není vždy možné tyto dvě vrstvy rozlišit. V některých lokalitách mohou být viditelné odděleně, proto je nutné vždy uvést, zda jsou měřeny společně jako jedna vrstva, nebo naopak odděleně. Dále je nutné z měření vynechat oblasti, kde je přítomno intermuskulární septum nebo kde uvnitř fascie probíhá céva či nerv. Naměřená hodnota v takovém případě neodpovídá skutečné tloušťce fascie.

Image 3. Zobrazení postupu měření tloušťky hluboké fascie na sonografickém snímku. Červené šipky znázorňují linie rozdělující oblast zájmu na třetiny. Žlutá šipka ukazuje na konkrétní místa měření tloušťky hluboké fascie. Fig. 3. Method for measuring fascial thickness in the ultrasound image. Red arrows represent lines dividing the area of interest into three parts. Yellow arrow is pointing to the measurement of thickness.

Protokol pro hodnocení dolní končetiny

Hodnocení tloušťky hluboké fascie na dolních končetinách je nezbytné provést ze všech směrů (anterior, lateralis, posterior a medialis), protože na jednotlivé oblasti působí rozdílná mechanická zátěž a hluboká fascie obklopuje celé stehno a bérec. Prvním krokem protokolu je zachování přesných pozic pacienta, které již byly definovány v protokolech publikovaných autory Pirri et al. [7,11]. V protokolech pro dospělé autoři hodnotili čtyři lokality na stehně a čtyři na bérci, každou ve třech úrovních. Z důvodu časové náročnosti takového vyšetření jsme na základě pilotních projektů redukovali počet míst na čtyři lokality na bérci a čtyři na stehně, vždy ve střední úrovni. Dané oblasti byly vybrány s ohledem na velikost a umístění sondy, aby byly u dětské populace snímky proveditelné. Dále s cílem zachování klinicky významných lokalit se současnou redukcí délky vyšetření, aby byla zlepšena tolerance dětí. Zároveň výběr míst umožňuje hodnocení hluboké fascie stehna i bérce v rámci jednoho protokolu.

Výchozí pozice pro vyšetření lokalizací anterior je vleže na zádech s volně položenými dolními končetinami. Pro vyšetření fascia lata mediálně je vyšetřovaná dolní končetina flektována v koleni a kyčli a uvedena do abdukce. Pro posterior je pozice vleže na břiše s chodidly přes okraj lehátka a pro vyšetření laterálních struktur je výchozí pozice vleže na boku nevyšetřované strany se spodní dolní končetinou ve flexi v koleni i kyčli k zajištění stabilní pozice a svrchní dolní končetinou v nulovém postavení v kyčli a koleni. Aby bylo vyšetření dolních končetin pro děti příjemnější, mohou v jeho průběhu využívat horní končetiny ke hře. Dolní končetiny přitom zůstávají co nejvíce relaxované, sono snímky pořizujeme v situaci relaxované dolní končetiny.

Fascia lata

Anterior: Sonda je umístěna axiálně na spina iliaca anterior superior a posunuta distálně po m. rectus femoris (RF) a m. sartorius, dokud se bříško m. sartorius nezačne vzdalovat od RF; m. vastus medialis a lateralis se zobrazují mediálně a laterálně od RF; m. vastus intermedius pod RF. Snímek je pořízen uprostřed bříška RF, ale u dětí lze obvykle na snímku zobrazit celé svalové bříško (obr. 4). Pokud se na povrch hluboké fascie shora nebo ze stran přikládají hyperechogenní linie, musí hodnotitel ozřejmit, o kterou strukturu se jedná. Zda se jedná o retinacula cutis profundus nebo části hluboké fascie rozdělené např. již zmíněným průchodem nervu nebo cévy.

Medial: Sonda je umístěna axiálně na proximální část mediální strany stehna nad adduktory. Poté je posunuta distálně po m. gracilis až do úrovně těsně nad jeho křížením s m. sartorius. Konečný snímek je centrován nad m. gracilis (obr. 5). Zároveň by měl být viditelný m. adductor magnus a m. adductor longus. U některých probandů je možné na snímku zobrazit také část m. sartorius a m. vastus medialis.

Image 5. Zobrazení fascia lata v lokalizaci medial na nativním sonografickém snímku (a) a na barevně zvýrazněném sonografickém snímku (b). Superficiální fascie je znázorněna modrou linií. Hluboká fascie je znázorněna zelenou linií, která přechází přes m. gracilis (červená). Retinacula cutis profundus jsou znázorněna světle modrou barvou. Fig. 5. Imaging of the fascia lata in the medial location in the original ultrasound image (a) and in a color-enhanced ultrasound image (b). The superficial fascia is represented by a blue line. The deep fascia is represented by a green line over the gracilis muscle (red). Retinacula cutis profundus are shown in light blue.

Posterior: Sonda je umístěna axiálně v úrovni sedacího hrbolu a nejprve je třeba identifikovat n. ischiadicus. Poté se sonda posune distálně následující n.  ischiadicus, který leží mezi mediálními a laterálními ischiokrurálními svaly [7]. Konečný snímek je pořízen v místě, kde se n. ischiadicus nachází přímo mezi m. biceps femoris a m. semitendinosus (obr.  6). Je také možné lokalizovat n. ischiadicus distálně v blízkosti podkolenní jamky a vést sondu podél něj proximálně. Kvůli přítomnosti intermuskulárního septa je vhodné specifikovat oblasti měření odděleně nad m. biceps femoris a m. semitendinosus zvlášť.

Image 6. Zobrazení fascia lata v lokalizaci posterior na nativním sonografickém snímku (a) a na barevně zvýrazněném sonografickém snímku (b). Superficiální fascie je znázorněna modrou linií. Hluboká fascie (zelená linie) přechází přes m. biceps femoris a m. semitendinosus, mezi nimiž se nachází intermuskulární septum. Fig. 6. Imaging of the fascia lata in the posterior location in the original ultrasound image (a) and in a color-enhanced ultrasound image (b). The superficial fascia is represented by a blue line. The deep fascia is represented by a green line over the biceps femoris and semitendinosus muscles with intermuscular septa located between them.

Lateral: Sonda je umístěna axiálně na velký trochanter a je posouvána distálně až do úrovně infragluteální rýhy. Na výsledném snímku by mělo být jasně patrné spojení hluboké fascie přes m. vastus lateralis a femur. M. tensor fasciae latae by měl být na výsledném snímku zobrazen laterálně (obr. 7). Konkrétně v této oblasti lze často zobrazit odděleně epimysiální fascii vastus lateralis a aponeurotickou fascia lata.

Image 7. Zobrazení fascia lata v lokalizaci lateral na nativním sonografickém snímku (a) a na barevně zvýrazněném sonografickém snímku (b). Superficiální fascie je znázorněna modrou linií. Hluboká fascie (zelená linie) přechází přes VL. Fig. 7. Imaging of the fascia lata in the ateral location in the original ultrasound image (a) and in a color-enhanced ultrasound image (b). The superficial fascia is represented by a blue line. The deep fascia is represented by a green line over the VL.

Fascia cruris

Anterior: Sonda je umístěna proximálně nad m. tibialis anterior (TA). Nejprve je třeba zobrazit hranu tibie, aby bylo vidět spojení hluboké fascie s kostí. Poté je sonda posunuta distálně po TA až na úroveň diagonální hyperechogenní linie, která se zobrazuje v bříšku TA (obr. 8).

Lateral: Sonda je umístěna axiálně těsně pod hlavičku fibuly a je posouvána distálně po fibule až do úrovně, kde je patrný m. peroneus longus a m. peroneus brevis ležící pod ním (obr. 9). Fibula a peroneální svaly by měly být uprostřed snímku, a pokud je to možné, měly by být částečně viditelné přilehlé svaly, aby byla patrná kontinuita hluboké fascie.

Image 9. Zobrazení fascia cruris v lokalizaci lateral na nativním sonografickém snímku (a) a na barevně zvýrazněném sonografickém snímku (b). Superficiální fascie je znázorněna modrou linií. Hluboká fascie (zelená linie) přechází přes peroneální svaly. Fig. 9. Imaging of the crural fascia in the lateral location in the original ultrasound image (a) and in a color-enhanced ultrasound image (b). The superficial fascia is represented by a blue line. The deep fascia is represented by a green line over the peroneal muscles.

Posterior 1: Sonda je umístěna axiálně pod popliteální rýhu a posunuta mediálně nad mediální bříško m. gastrocnemius (GM) a m. soleus ležící pod ním (obr. 10) při zachování zobrazení n. suralis ve středu snímku. Zobrazení mediálního okraje bříška GM je nezbytné pro postprocesní měření hluboké fascie ze statického sonografického snímku.

Image 10. Zobrazení fascia cruris v lokalizaci posterior 1 na nativním sonografickém snímku (a) a na barevně zvýrazněném sonografickém snímku (b). Superficiální fascie je znázorněna modrou linií. Hluboká fascie (zelená linie) přechází přes GM. Fig. 10. Imaging of the crural fascia in the posterior 1 location in the original ultrasound image (a) and in a color-enhanced ultrasound image (b). The superficial fascia is represented by a blue line. The deep fascia is represented by a green line over the medial belly of the GM.

Posterior 2: Sonda je umístěna proximálně nad mm. gastrocnemii těsně pod popliteální rýhou a poté je posunuta laterálně nad m. gastrocnemius lateralis (GL), pod nímž se nachází m. soleus. Na výsledném snímku musí být zobrazena hlavička fibuly a bříško GL s jeho laterálním okrajem (obr. 11). Hodnotitel si také musí být vědom přítomnosti vena saphena parva probíhající mezi musculi gastrocnemii. Někdy se může v crurální fascii nad GL nacházet n. suralis a v takovém případě je nutné tuto oblast z měření vynechat.

Image 11. Zobrazení fascia cruris v lokalizaci posterior 2 na nativním sonografickém snímku (a) a na barevně zvýrazněném sonografickém snímku (b). Superficiální fascie je znázorněna modrou linií. Hluboká fascie (zelená linie) přechází přes GL. Retinacula cutis profundus jsou znázorněna světle modrou barvou. Fig. 11. Imaging of the crural fascia in the posterior 2 location in the original ultrasound image (a) and in a color-enhanced ultrasound image (b). The superficial fascia is represented by a blue line. The deep fascia is represented by a green line over the lateral belly of the GL. Retinacula cutis profundus are shown in light blue.

Závěr

Hluboká fascie dolních končetin je důležitou, často opomíjenou součástí pohybového aparátu, která se podílí zejména na přenosu sil, propriocepci a nocicepci. V recentní době se zájem o fasciální systém dostává do popředí nejen ve výzkumu, ale také v klinické praxi. Sonografie je spolehlivým a dostupným nástrojem pro zobrazení hluboké fascie, přesnost vyšetření závisí na používání standardizovaných zobrazovacích postupů a zkušenostech a znalostech vyšetřujícího. Tento článek představuje nově upravený protokol pro zobrazení hluboké fascie, který je specificky zaměřen na hodnocení hluboké fascie u dětské populace.

Korespondenční autor:

Mgr. Adéla Quittková

Klinika rehabilitace

a tělovýchovného lékařství

2. LF UK a FN Motol a Homolka

V Úvalu 84

150 00 Praha 5

e-mail: adela.quittkova@gmail.com

Konflikt zájmů: Autoři deklarují, že text článku odpovídá etickým standardům, byla dodržena anonymita pacientů a prohlašují, že v souvislosti s předmětem článku nemají finanční, poradenské ani jiné komerční zájmy.

Publikační etika: Příspěvek nebyl dosud publikován ani není v současnosti zaslán do jiného časopisu pro posouzení. Autoři souhlasí s uveřejněním svého jména a e-mailového kontaktu v publikovaném textu.

Dedikace: Tato práce byla podpořena Grantovou agenturou Univerzity Karlovy projektem číslo 211123 a projektem číslo 480225.

Redakční rada potvrzuje, že rukopis práce splnil ICMJE kritéria pro publikace zasílané do biomedicínských časopisů.

Conflict of Interest: The authors declare that the article/manuscript complies with ethical standards, patient anonymity has been respected, and they state that they have no financial, advisory or other commercial interests in relation to the subject matter.

Publication Ethics: This article/manuscript has not been published or is currently being submitted for another review. The authors agree to publish their names and e-mails in the published article/manuscript.

Dedication: This work was supported by the Grant Agency of Charles University under project numbers 211123 and 480225.

The Editorial Board declares that the manuscript met the ICMJE “uniform requirements” for biomedical papers.

Sources

1. Stecco C, Pratt R, Nemetz LD et al. Towards a comprehensive definition of the human fascial system. J Anat 2025; 246(6): 1084–1098. doi: 10.1111/joa.14212.

2. Pirri C, Fede C, Petrelli L et al. Elastic fibres in the subcutaneous tissue: Is there a difference between superficial and muscular fascia? A cadaver study. Skin Res Technol 2022; 28(1): 21–27. doi: 10.1111/srt.13084.

3. Kondrup F, Gaudreault N, Venne G. The deep fascia and its role in chronic pain and pathological conditions: A review. Clin Anat 2022; 35(5): 649–659. doi: 10.1002/ca.23882.

4. Weiss K, Kalichman L. Deep fascia as a potential source of pain: A narrative review.
J Bodyw Mov Ther 2021; 28 : 82–86. doi: 10.1016/j.jbmt.2021.07.007.

5. Albertin G, Astolfi L, Fede C et al. Detection of lymphatic vessels in the superficial fascia of the abdomen. Life (Basel) 2023; 13(3): 836. doi: 10.3390/life13030836.

6. Fede C, Petrelli L, Pirri C et al. Detection of mast cells in human superficial fascia. Int J Mol Sci 2023; 24(14): 11599. doi: 10.3390/ijms241411599.

7. Pirri C, Fede C, Stecco A et al. Ultrasound imaging of crural fascia and epimysial fascia thicknesses in basketball players with previous ankle sprains versus healthy subjects. Diagnostics (Basel) 2021; 11(2): 177. doi: 10.3390/diagnostics11020177.

8. Pirri C, Guidolin D, Fede C et al. Ultrasound imaging of brachial and antebrachial fasciae. Diagnostics (Basel) 2021; 11(12): 2261. doi: 10.3390/diagnostics11122261.

9. Pirri C, Stecco C, Fede C et al. Ultrasound imaging of the fascial layers: you see (only) what you know. J Ultrasound Med 2020; 39(4): 827–828. doi: 10.1002/jum.15148.

10. Pirri C, Pirri N, Macchi V et al. Ultrasonography of the fasciae and common pathologies: the game changer. Diagnostics (Basel) 2025; 15(9): 1180. doi: 10.3390/diagnostics15091180.

11. Pirri C, Fede C, Petrelli L et al. An anatomical comparison of the fasciae of the thigh: A macroscopic, microscopic and ultrasound imaging study. J Anat 2021; 238(4): 999–1009. doi: 10.1111/joa.13360.

12. Fede C, Gaudreault N, Fan C et al. Morphometric and dynamic measurements of muscular fascia in healthy individuals using ultrasound imaging: a summary of the discrepancies and gaps in the current literature. Surg Radiol Anat 2018; 40(12): 1329–1341. doi: 10.1007/s00276-018-2086-1.

13. Wilke J, Macchi V, De Caro R et al. Fascia thickness, aging and flexibility: is there an association? J Anat 2019; 234(1): 43–49. doi: 10.1111/joa.12902.

14. Mechelli F, Arendt-Nielsen L, Stokes M et al. Validity of ultrasound imaging versus magnetic resonance imaging for measuring anterior thigh muscle, subcutaneous fat, and fascia thickness. Methods Protoc 2019; 2(3): 58. doi: 10.3390/mps2030058.

15. Ricci V, Ricci C, Cocco G et al. From histology to sonography in skin and superficial tissue disorders: EURO-MUSCULUS/USPRM* approach. Pathol Res Pract 2022; 237 : 154003. doi: 10.1016/j.prp.2022.154003.

16. Fede C, Pirri C, Fan C et al. A closer look at the cellular and molecular components of the deep/muscular fasciae. Int J Mol Sci 2021; 22(3): 1411. doi: 10.3390/ijms22031411.

17. Pavan PG, Stecco A, Stern R et al. Painful connections: densification versus fibrosis of fascia. Curr Pain Headache Rep 2014; 18(8): 441. doi: 10.1007/s11916-014-0441-4.

18. Pirri C, Fede C, Pirri N et al. Diabetic foot: the role of fasciae, a narrative review. Biology (Basel) 2021; 10(8): 759. doi: 10.3390/biology10080759.

19. Otsuka S, Shan X, Kurumisawa K et al. Investigation of the association between human fascia lata thickness and its neighboring tissues’ morphology and function using B-mode ultrasonography. J Anat 2021; 239(5): 1114–1122. doi: 10.1111/joa.13505.

Labels

Physiotherapist, university degree Rehabilitation Sports medicine

Guidelines for authors and reviewers

Echographic synovialgram as a stress indicator after abrasive knee arthroscopy

ParkinsonCare in the Czech Republic: a new era in Parkinson’s disease physiotherapy

Application of the Philippi scale for monitoring infants with infantile postural asymmetry during targeted physiotherapy: a case series

Article was published in

Rehabilitation & Physical Medicine

2026 Issue 1