Authors: L. Ungermann Authors‘ workplace: Radiodiagnostické oddělení, Pardubická nemocnice, Nemocnice Pardubického kraje, a. s. Published in: Rozhl. Chir., 2026, roč. 105, č. 5, s. 225-231. Category: Review doi: https://doi.org/10.48095/ccrvch2026225
Vyloučení přítomnosti volného plynu v dutině břišní (pneumoperitonea) je jedna z nejčastějších indikací k zobrazovacímu vyšetření u pacientů s klinickými příznaky akutní břišní bolesti. Z radiologických metod je k diagnostice pneumoperitonea využíván rentgenový snímek břicha a hrudníku vestoje, který má nejnižší udávanou senzitivitu pro detekci volného plynu v dutině břišní. Výpočetní tomografie nativní, případně postkontrastní, je v této diagnostice považována za zlatý standard, ale nejvyšší měrou zatěžuje pacienty ionizujícím zářením. Ultrasonografie je v diagnostice pneumoperitonea také užívána, ale je to metoda výrazně subjektivní, závisející na zkušenostech vyšetřujícího. V článku jsou prezentovány typické obrazy pneumoperitonea na zobrazovacích metodách, ale také nálezy méně časté a zavádějící.
skiagrafie – výpočetní tomografie – ultrazvuk – pneumoperitoneum
Pneumoperitoneum označuje volný plyn v dutině břišní, který do ní může proniknout z okolí při porušení stěny břišní poraněním nebo iatrogenně, při operaci nebo jiné intervenci (např. drenáži). Druhou možností je šíření plynu z orgánů gastrointestinálního traktu (GIT), které plyn přirozeně obsahují, při porušení jejich stěny. K němu může dojít z celé řady příčin, např. ischemie, poranění cizím tělesem, zánět, nádor, iatrogenně při endoskopii, při tupém traumatu břicha apod. Původ pneumoperitonea však může ležet i mimo dutinu břišní. Kromě ruptury jícnu v jeho hrudní části může být pneumoperitoneum i u pacientů s chronickou obstrukční chorobou plicní nebo u pacientů po resuscitaci či s pneumotoraxem. Další možný zdroj pneumoperitonea je v malé pánvi, např. po vaginálním vyšetření nebo po pohlavním styku. Mezi ostatní příčiny lze zařadit pneumoperitoneum při užíván drog, při potápění se se špatnou dekompresí apod. Jednoznačně nejčastějším zdrojem pneumoperitonea je však perforace GIT, konkrétně perforace u gastroduodenální vředové choroby [1].
Dle lokalizace a rozsahu volného plynu v dutině břišní můžeme pneumoperitoneum rozdělit na difuzní, kdy se vyskytuje ve více kvadrantech břicha, nebo ohraničené, kdy je volný plyn pouze na malém okrsku dutiny břišní, např. při tzv. kryté perforaci.
K detekci volného plynu v dutině břišní se ze zobrazovacích metod používá skiagrafie (nejčastěji rentgenový (RTG) snímek břicha vestoje) a výpočetní tomografie (CT), méně často ultrasonografie (UZ). CT je považováno za zlatý standard pro detekci volného plynu v dutině břišní. Jeho senzitivita je největší ze všech dostupných metod, oproti kterým má však pro pacienta řádově vyšší radiační zátěž a také vyšší cenu.
Detekce pneumoperitonea na zobrazovacích metodách spočívá zejména v přímém zobrazení plynu. Plyn vzhledem ke své nízké hustotě absorbuje méně RTG paprsků než okolní tkáně, a proto se na RTG snímku i na CT obrazech jeví jako tmavý nebo černý. Na RTG se tento obraz označuje jako projasnění, na CT jako hypodenzita s denzitou odpovídající plynu (kolem – 1 000 HU). Při UZ vyšetření použité ultrazvukové mechanické vlnění se šíří oblastí s plynem naopak hůře a na jeho rozhraní se ho většina odrazí zpět k sondě a nepokračuje dále, což způsobí akustický stín za oblastí s plynem.
Senzitivita prostého snímku v detekci pneumoperitonea se odvíjí od množství volného plynu v dutině břišní; v literatuře je udávána mezi 50 a 72 % se specificitou 74 – 84 % [2,3]. Standardním vyšetřením pro jeho detekci je nativní snímek břicha vestoje, při kterém může být doplněn i snímek hrudníku tak, abychom zobrazili dutinu břišní a malou pánev v celém rozsahu, od obou polovin bránice až po symfýzu, včetně. Senzitivita RTG snímku hrudníku jako takového je pro detekci pneumoperitonea dokonce udávána jako vyšší než u RTG snímku břicha, a to z důvodu jiných expozičních parametrů a jiné centrace snímku, což vede k menšímu zkreslení podbráničních prostor [4]. Díky fyzikálním vlastnostem plyn vzlíná, a v dutině břišní ohraničené peritoneem se proto hromadí v nejvyšších partiích. U snímku vestoje to jsou podbrániční prostory, kde se zobrazí typické srpkovité projasnění (obr. 1). Je nutné si však uvědomit, že plyn potřebuje čas, aby do těchto prostor mohl navzlínat. Proto u pacientů, kteří celý den leží na lůžku a jsou postaveni k RTG přístroji těsně před vyšetřením, může být snímek falešně negativní, jelikož plyn zůstal rozptýlen v dutině břišní. Před snímkováním je tak doporučováno, aby pacient byl ve vzpřímené poloze 5 – 10 min. U pacientů, kteří nejsou schopni stoje, lze provést RTG vyšetření vleže. Vyšší senzitivitu pro detekci pneumoperitonea a také případného ileózního stavu mají snímky vleže na levém boku, kdy je potřeba opět počkat, než plyn navzlíná pod stěnu břišní v oblasti jater, kde ho lze následně na RTG detekovat. V případě snímku na pravém boku se senzitivita vyšetření snižuje kvůli časté plynné náplni žaludku, která může volný plyn překrýt nebo za něj může být zaměněna, což naopak zvyšuje falešnou pozitivitu. U obou variant je ještě podmínkou použití tzv. horizontálního chodu RTG paprsku, který prochází rovnoběžně s podložkou, aby dopadl na břicho pacienta z frontální strany. Tento způsob akvizice snímku je důležitý, paprsek při něm dopadá kolmo na kolekci plynu, a tak ji umožňuje nejlépe zobrazit. V případě suspekce na ileózní stav umožní zobrazení hladinek, které se vytváří v dilatovaném střevě na rozhraní mezi tekutinou a plynem. Pokud pacient není schopen podstoupit ani RTG vyšetření na některém boku, lze provést RTG vyšetření vleže na zádech, opět s použitím horizontálního chodu paprsku, kdy plyn je nashromážděn pod přední stěnou břišní (obr. 2). Senzitivita tohoto vyšetření je nejnižší z uvedených. Také u těchto tří nestandardních RTG projekcí je nutné počítat s časem nutným k prostupu plynu dutinou břišní pod nejvýše položenou část břicha, a proto by pacient měl být v dané poloze 5 – 10 min před RTG snímkem. Pokud je proveden standardní RTG břicha vleže na zádech s vertikálním chodem paprsků, např. k vyloučení litiázy u renální koliky, je senzitivita pro detekci pneumoperitonea udávána jako výrazně nižší, klesá až na 56 %, s falešnou pozitivitou ve 13 % případů [2].
Image 1. / Fig. 1. RTG hrudníku vestoje. Vpravo podbráničně typický obraz pneumoperitonea se srpkovitým projasnění (šipka). Vlevo podbráničně projasnění žaludeční bubliny s hladinkou tekutiny (trojúhelníky) a oblými okraji v kombinaci s pneumoperitoneem, které je lokalizováno zevně (šipka). Chest X-ray. On the right side: a typical radiographic appearance of pneumoperitoneum with a crescent-shaped lucency (arrow). On the left side: a gastric bubble with a airfluid level (arrowheads) and rounded edges in combination with pneumoperitoneum localized externally (arrow).
Image 2. / Fig. 2. RTG břicha vleže na zádech s HCP. Obraz masivního pneumoperitonea pod stěnou břišní (šipky) na RTG snímku břicha vleže na zádech s použitím horizontálního chodu RTG paprsků. Přítomen Riglerův příznak s obrazem parietogramu a trojúhelníkový příznak u první šipky vlevo.Supine abdominal X-ray with HCP. Image of massive pneumoperitoneum beneath the abdominal wall (arrows) on a supine abdominal X-ray obtained with a horizontal X-ray beam. Rigler sign and triangle sign at the fi rst arrow on the left are present.
Na RTG snímku se plyn zobrazí podle jeho množství a lokalizace. Při snímku vestoje je to typické projasnění podbráničně, jak již bylo zmíněno. Na snímku vleže, pokud je volného plynu v dutině břišní větší množství, je popisován tzv. Riglerův příznak neboli příznak dvojité stěny, který vzniká vizualizací stěny střevní při přítomnosti plynu na obou jejích stranách (obr. 2). Trojúhelníkový příznak označuje situaci, kdy je volný plyn ohraničen stěnou tří kliček nebo peritoneem a stěnou dvou kliček (obr. 2). Pokud se plyn při svém prostupu dutinou břišní nahromadí u fixujících vazů a ligament (např. falciformní vaz, urachus apod.), které mu vytváří přirozenou překážku, dochází na RTG snímku břicha vestoje i vleže k jejich zvýraznění a jsou popisovány příznaky odpovídající jednotlivým strukturám, např. příznak falciformního vazu, příznak urachu, příznak ligamentum teres apod. [5]. Při objemném pneumoperitoneu se hovoří o tzv. příznaku fotbalového míče, kdy je dutina břišní lemována volným plynem, který vytváří ostré rozhraní mezi břišní stěnou a peritoneem. Při nevelkém množství volného plynu v dutině břišní se při snímku vleže nejčastěji, cca v polovině případů, plyn hromadí v pravém horním kvadrantu [6]. Pokud překryje většinu stínu jater, hovoříme o příznaku zvýšené transparence jater. Pokud je plynu menší množství, projeví se jako oválné projasnění ve stínu jater, který je za normálních okolností homogenní, a popisujeme přední horní oválný příznak [7].
Diagnostické potíže a časté falešně pozitivní nálezy mohou vytvářet situace nahromaděného plynu v částech GIT nebo změny plic bazálně. Žaludeční bublina vlevo v podbráničním prostoru je jednou z nejčastějších diagnostických pochybností. Na rozdíl od pneumoperitonea je často spojena s hladinkou obsahu a není uložena zcela podbráničně, jelikož kromě bránice hranici tvoří i žaludeční stěna. Okraje plynu v případě žaludeční bubliny jsou zaoblené, u pneumoperitonea ostré (obr. 1). Vpravo podbráničně může podobné diagnostické rozpaky vytvářet Chilaiditiho syndrom, kdy je klička tračníku vsunuta vpravo před játry. I zde však platí stejný způsob odlišení jako u žaludeční bubliny (obr. 3). V pravém podžebří se také může objevit plyn v subfrenickém či jaterním abscesu, který lze v určitých situacích zaměnit za pneumoperitoneum. Další potenciálně falešně pozitivní nálezy mohou být způsobeny změnami v hrudníku a v retroperitoneu. Pneumomediastinum se může na RTG propagovat až do oblasti epigastria a vytvářet falešný dojem pneumoperitonea. Ploténková atelaktáza v plicích bazálně může svým průběhem vytvářet vzhled brániční kopuly s projasněním pod ní jako obrazem pseudopneumoperitonea (obr. 4). Obdobného vzhledu může být i objemná plicní bula lokalizovaná bazálně v plicním parenchymu. Také přítomnost plynu v retroperitoneu, pneumoretroperitoneum, může být na RTG snímku zaměněno za pneumoperitoneum.
Image 3. / Fig. 3. Pseudopneumoperitoneum. A) RTG hrudníku vestoje s projasnění vpravo podbráničně jako obraz Chilaiditiho syndromu. B) Stejný pacient jako na snímku A, ověřeno nativním CT, axiální rovina. Před játra interponovaný tračník (šipka).Pseudopneumoperitoneum. A) Chest X-ray with right subphrenic radiolucency in Chilaiditi syndrome. B) Same patient as in image A, confi rmed by native CT, axial plane. The colon is interposed anterior to the liver (arrow).
Image 4. / Fig. 4. Pseudopneumoperitoneum. A) Vpravo v podbráničním prostoru na RTG snímku vleže srpkovité projasnění (trojúhelníky), imitující volný plyn. B) CT vyšetření vylučuje volný plyn v dutině břišní a jako příčinu projasnění určuje lamelární atelektázu pravého plicního křídla (šipka) a ascites v dutině břišní.Pseudopneumoperitoneum. A) On the supine chest X-ray, a crescent-shaped radiolucency is visible in the right sudiaphragmatic space (arrowheads), mimicking free intraperitoneal air. B) CT examination excludes free gas in the abdominal cavity and determines lamellar atelectasis (arrow) of the right lung and ascites in the abdominal cavity as the cause of the radiolucency.
Metodou považovanou za zlatý standard v diagnostice pneumoperitonea je CT, které je schopno detekovat i malé množství volného plynu v dutině břišní, který se na něm zobrazí jako oblast nízkých – záporných denzit. V literatuře udávaná senzitivita se pohybuje mezi 83 a 100 % [3,6,8]. Nevýhodou CT však i nadále zůstává vyšší radiační zátěž oproti ostatním dvěma metodám, která zvláště při opakovaných vyšetřeních pro pacienty nese rizika z působení ionizujícího záření. Hodnocení CT vyšetření se provádí v různém nastavení tzv. oken, kdy se mění rozsah a střed zobrazených denzit. Okno zaměřené na parenchymové orgány má nižší senzitivitu pro drobné pneumoperitoneum oproti oknu, které zvýrazňuje plyn a běžně se používá pro zobrazení plicního parenchymu (obr. 5). K vlastní diagnostice pneumoperitonea je dostatečné provedení nativního CT a často i ve variantě low dose neboli nízkodávkového vyšetření, které snižuje radiační zátěž pacientů. V indikovaných případech je naopak s výhodou provedení CT s podáním jodové kontrastní látky nitrožilně k odlišení jednotlivých příčin pneumoperitonea. Nejčastější příčinou pneumoperitonea je perforace GIT, kdy podání kontrastní látky není nezbytné. Naopak u situací, kde je volný plyn v dutině břišní následkem chorobného stavu (např. při sekundární perforaci stěny střevní při její nekróze na podkladě ischemie při cévním ileu) je podání kontrastní látky k další diagnostice nutné (obr. 6).
Image 5. / Fig. 5. Nastavení CT oken. Drobné pneumoperitoneum u 90leté pacientky při akutní komplikované divertikulitidě. Bublinka plynu označena šipkou při nastavení okna na parenchymové orgány (A) a při tzv. plicním okně (B).CT window settings. Minor pneumoperitoneum in a 90-year-old patient with acute complicated diverticulitis. Gas bubble indicated by arrow when setting the window to the parenchymal organs (A) and at the lung window (B).
Image 6. / Fig. 6. Obraz drobného pneumoperitonea při ischemii střevní na CT (koronální rovina). CT vyšetření s kontrastní látkou podanou intravenózně u 69letého muže s náhlou akutní bolestí břicha. Zobrazuje se drobná perforace s bublinkou plynu v okolí (bílá šipka) u ischemicko-nekrotické kličky ilea, která má plyn ve stěně (černá šipka). Dále je patrné prosáknutí mezenteria (hvězdička). Potvrzeno operačně.CT image of small pneumoperitoneum in intestinal ischemia (coronal plane). CT scan with intravenous contrast in a 69-year-old man with sudden acute abdominal pain. A small perforation with a gas bubble in the area (whitearrow) is shown in an ischemic-necrotic loop of the ileum, which has gas in the wall (black arrow). Mesenteric edema is also evident (asterisk). Confi rmed surgically.
Přítomnost volného plynu v dutině břišní může být difuzní, kdy je plyn ve více kvadrantech dutiny břišní, nebo ohraničená, kdy je plyn lokalizován pouze v jedné oblasti dutiny břišní. V tomto případě můžeme vyslovit podezření na tzv. krytou perforaci, která je obklopena tkáněmi, strukturami, které nedovolí volné šíření plynu a zánětlivých změn v dutině břišní (obr. 7). Při difuzním rozprostření plynu v dutině břišní je obtížné a často nemožné stanovení místa zdroje pneumoperitonea. Dle literatury je však přesnost CT v lokalizaci perforace GIT udávána mezi 82 a 90 % [8,9] a jsou zmiňovány příznaky, které pomáhají lokalizaci provést: přímé zobrazení defektu stěny GIT u postižení žaludku, bulbu duodena a levého tračníku; drobné bublinky plynu extraluminárně u postižení duodena a pravého tračníku; segmentální ztluštění stěny u postižení tenkého střeva; obraz postižení okolního tuku či absces při stěně GIT [10,11]. Celik et al. [12] ve své práci určují místo perforace podle distribuce plynu. V případě lokalizace plynu periportálně, perihepaticky a perigastricky je velmi pravděpodobné postižení v oblasti gastroduodena. U volného plynu v mezenteriu je místo perforace s vysokou přesností v oblasti tenkého střeva nebo distálního tračníku, pro jehož postižení také svědčí volný plyn v malé pánvi. Nejprůkaznější je pak volný plyn v okolí appendixu při jeho postižení. Dle teoretické práce Drakopouluse et al. [13] lze místo zdroje volného plynu určit podle jeho množství a podle množství volné tekutiny v dutině břišní. Například pokud je volného plynu více než 185 ml a zároveň je ascitu více než 333 ml, měl by být zdroj v oblasti žaludku. Pokud je však ascitu méně při stejném objemu plynu, pak je příčina v oblasti sestupného nebo esovitého tračníku. Nebo naopak pokud je plynu méně než 185 ml a volné tekutiny více než 185 ml, je příčina na tenkém střevě, v případě menšího objemu ascitu je postižen vzestupný či příčný tračník. Vzhledem k náročnosti změření uvedených objemů však nelze předpokládat výraznější zavedení této metody do praxe.
Falešně pozitivní nález na CT je vzácností. Pneumoperitoneum může být zaměněno za plyn v žilních kaskádách při ischemii střevních kliček. Obtížné může být také posouzení, zdali je plyn ještě lokalizován v divertiklu, nebo se již jedná o bublinu volného plynu v dutině břišní. Důležitá v diagnostice pneumoperitonea na CT, ale i na ostatních metodách, je anamnéza, která radiologovi může pomoci zejména v diferenciální diagnostice příčin pneumoperitonea. Iatrogenní pneumoperitoneum může vzniknout pooperačně, kdy volný plyn přetrvává 10 – 24 dní od operace, anebo po jiném perkutánním výkonu nebo také u pacientů po peritoneální dialýze [14,15].
Image 7. / Fig. 7. Obraz kryté perforace na CT (koronální rovina). CT vyšetření s kontrastní látkou podanou intravenózně u 65letého muže s akutní bolestí břicha. Je zobrazena krytá perforace pylorického vředu (šipka). Potvrzeno operačně. CT image of a contained perforation (coronal plane). CT scan with intravenous contrast in a 65-year-old man with acute abdominal pain. A contained perforation of a pyloric ulcer is shown (arrow). Confi rmed surgically.
UZ má nesporné výhody – je levnou metodou bez radiační zátěže. Má však také nevýhody, kterými jsou značná subjektivnost a limitace vyšetření např. u pacientů s vysokým body mass indexem.
Při UZ se pneumoperitoneum pod stěnou břišní zobrazuje jako lineární oblast se zvýšenou echogenitou s distálním zeslabením tzv. špinavým stínem, který je způsoben neúplným, ale většinovým odrazem vlnění od rozhraní. Při větším rozsahu bublin volného plynu dochází k jevu, který je označován jako tzv. reverberační artefakt, jenž vzniká naopak opětovným odrazem mezi oblastí s plynem a sondou, jehož speciální typ se označuje jako příznak ocasu komety vznikající zejména na okraji bubliny pneumoperitonea (obr. 8). Po volném plynu na UZ pátráme v pravém horním kvadrantu, v okolí jater při poloze pacienta na zádech. Pro lepší vizualizaci plynu v tomto kvadrantu je doporučováno položení pacienta na levý bok a použití lineární sondy, která má lepší rozlišení v blízkém poli vzhledem k vyšší nosné frekvenci, než je u standardní břišní konvexní sondy [16]. Senzitivitu vyšetření zvyšuje právě polohování pacienta a dynamické sledování změny polohy suspektního volného plynu v dutině břišní. Dalším způsobem zvyšování přesnosti vyšetření je komprese sondou. Volný plyn, na rozdíl od plynu v kličce střevní, je při kompresi roztlačován do stran, a volně tak mění polohu v dutině břišní, díky čemuž se zobrazují orgány, které byly skryté za akustickým stínem, např. játra. UZ má v některých pracích udávanou dokonce vyšší senzitivitu pro detekci pneumoperitonea než RTG snímek. Avšak, jak již bylo zmíněno, UZ je metoda významně dependentní na vyšetřujícím [17]. V metaanalýze autorů z Hongkongu [18] z roku 2019 byla senzitiva tzv. point-of-care UZ (POCUS) 91 % a 98 % specificita u pacientů s akutní bolestí břicha. Kromě zobrazení pneumoperitonea UZ zobrazuje i další známky postižení orgánů dutiny břišní, které mohou být zvláště u pacientů s akutní bolestí břicha rozhodující ve stanovení diagnózy, jako je postižení stěny GIT vč. appendixu, volná tekutina, dilatace kliček a porucha peristaltiky.
Image 8. / Fig. 8. Obraz pneumoperitonea na ultrazvuku. Vyšetření u 46letého muže s divertikulitidou. Pacient na levém boku, pneumoperitoneum nad játry – echogenní lineární formace s obrazem špinavého stínu (šipka) a reverberačním artefaktem ve formě příznaku komety na kraji bubliny plynu (hvezdička). Potvrzeno operačně.Ultrasound image of pneumoperitoneum. Examination of a 46-year-old man with diverticulitis. Patient on the left side, pneumoperitoneum above the liver – echogenic linear formation with a dirty shadow image (arrow) and a reverberation artifact in the form of a comet sign at the edge of the gas bubble (asterisk). Confi rmed surgically.
Z radiologických metod je k diagnostice pneumoperitonea využíván RTG snímek břicha a hrudníku vestoje, který má nejnižší udávanou senzitivitu pro detekci volného plynu v dutině břišní. Za zlatý standard v této diagnostice je považováno nativní, případně postkontrastní CT vyšetření, které však nejvyšší měrou zatěžuje pacienty ionizujícím zářením. UZ je v diagnostice pneumoperitonea také užíván, a i když senzitivita udávaná v literatuře je poměrně vysoká, je třeba nezapomínat, že je to metoda výrazně subjektivní, závisející na zkušenostech vyšetřujícího.
Konflikt zájmů
Autor článku prohlašuje, že není v souvislosti se vznikem tohoto článku ve střetu zájmů a že tento článek nebyl publikován v žádném jiném časopise, s výjimkou kongresových abstrakt a doporučených postupů.
MUDr. Leoš Ungermann, Ph.D., MBA
Radiodiagnostické oddělení
Pardubická nemocnice
Nemocnice Pardubického kraje, a.s.
Kyjevská 44
532 03 Pardubice
leos.ungermann@nempk.cz
1. Tanner TN, Hall BR, Oran J. Pneumoperitoneum. Surg Clin North Am 2018; 98(5): 915 – 932. doi: 10.1016/ j.suc.2018.06.004.
2. Shen Y, Leong MK. Perforated duodenal diverticulum with subtle pneumoretroperitoneum on abdominal X-ray. Case Rep Emerg Med 2017; 2017 : 7089573. doi: 10.1155/ 2017/ 7089573.
3. Chen SC, Yen ZS, Wang HP et al. Ultrasonography is superior to plain radiography in the diagnosis of pneumoperitoneum. Br J Surg 2002; 89(3): 351 – 354. doi: 10.1046/ j.0007-1323.2001.02013.x.
4. Sureka B, Bansal K, Arora A. Pneumoperitoneum: What to look for in a radiograph? J Family Med Prim Care 2015; 4(3): 477 – 478. doi: 10.4103/ 2249-4863.161369.
5. Pinto A, Miele V, Schillirò ML et al. Spectrum of signs of pneumoperitoneum. Semin Ultrasound CT MR 2016; 37(1): 3 – 9. doi: 10.1053/ j.sult.2015.10.008.
6. Levine MS, Scheiner JD, Rubesin SE et al. Diagnosis of pneumoperitoneum on supine abdominal radiographs. AJR Am J Roentgenol 1991; 156 : 731 – 735. doi: 10.2214/ ajr.156.4.2003436.
7. Chiu YH, Chen JD, Tiu CM et al. Reappraisal of radiographic signs of pneumoperitoneum at emergency department. Am J Emerg Med 2009; 27(3): 320 – 327. doi: 10.1016/ j.ajem.2008.03.004.
8. Kim HC, Shin HC, Park SJ et al. Traumatic bowel perforation: analysis of CT findings according to the perforation site and the elapsed time since accident. Clin Imaging 2004; 28(5): 334 – 339. doi: 10.1016/ S0899-7071(03)00244-4.
9. Imuta M, Awai K, Nakayama Y et al. Multidetector CT findings suggesting a perforation site in the gastrointestinal tract: analysis in surgically confirmed 155 patients. Radiat Med 2007; 25(3): 113 – 118. doi: 10.1007/ s11604-006-0112-4.
10. Hainaux B, Agneessens E, Bertinotti R et al. Accuracy of MDCT in predicting site of gastrointestinal tract perforation. AJR Am J Roentgenol 2006; 187(5): 1179 – 1183. doi: 10.2214/ AJR.05.1179.
11. Kim SH, Shin SS, Jeong YY et al. Gastrointestinal tract perforation: MDCT findings according to the perforation sites. Korean J Radiol 2009; 10(1): 63 – 70. doi: 10.3348/ kjr.2009.10.1.63.
12. Celik H, Kamar MA, Altay C et al. Accuracy of specific free air distributions in predicting the localization of gastrointestinal perforations. Emerg Radiol 2022; 29(1): 99 – 105. doi: 10.1007/ s10140-021-01990-7.
13. Drakopoulos D, Arcon J, Freitag P et al. Correlation of gastrointestinal perforation location and amount of free air and ascites on CT imaging. Abdom Radiol (NY) 2021; 46(10): 4536 – 4547. doi: 10.1007/ s00261-021-03128-2.
14. Bevan PG. Incidence of post-operative pneumoperitoneum and its significance. Br Med J 1961; 2(5252): 605 – 609. doi: 10.1136/ bmj.2.5252.605.
15. Bryant LR, Wiot JF, Kloecker RJ. A Study of the factors affecting the incidence and duration of postoperative pneumoperitoneum. Surg Gynecol Obstet 1963; 117 : 145 – 150.
16. Hefny AF, Abu-Zidan FM. Sonographic diagnosis of intraperitoneal free air. J Emerg Trauma Shock 2011; 4(4): 511 – 513. doi: 10.4103/ 0974-2700.86649.
17. Kulinna-Cosentini C, Hodge JC, Ba-Ssalamah A. The role of radiology in diagnosing gastrointestinal tract perforation. Best Pract Res Clin Gastroenterol 2024; 70 : 101928. doi: 10.1016/ j.bpg.2024.101928.
18. Jiang L, Wu J, Feng X. The value of ultrasound in diagnosis of pneumoperitoneum in emergent or critical conditions: a meta-analysis. Hong Kong J Emerg Med 2019; 26(2): 111 – 117. doi: 10.1177/ 1024907918805668.
Don‘t have an account? Create new account
Enter the email address that you registered with. We will send you instructions on how to set a new password.
