Quo vadis, centralizace? K bezpečnější péči o pacienta
Published in:
Rozhl. Chir., 2026, roč. 105, č. 10, s. 472.
Category:
J. Örhlami
Vážená redakce, vážená paní kolegyně,
děkuji za otevření diskuze o centralizaci chirurgie karcinomu rekta. Otázky dostupnosti péče, kapacit center a budoucnosti menších chirurgických oddělení jsou oprávněné. Rád bych proto upřesnil podobu současné sítě a důvody jejího vzniku.
Centra vysoce specializované chirurgické péče pro karcinom rekta nejsou pouze ve fakultních nemocnicích. Síť 28 center zahrnuje také krajská a okresní pracoviště a byla vytvořena s ohledem na zachování geografické dostupnosti péče. Nejde tedy o přesun této operativy do několika fakultních zařízení.
Centralizace ani nerozděluje chirurgy na schopné a méně schopné podle velikosti či zřizovatele nemocnice. Řada menších pracovišť poskytuje kvalitní péči a zavádí moderní postupy. Samotný statut fakultní nemocnice naopak kvalitu nezaručuje. Rozhodující jsou zkušenost týmu, odborné zázemí a výsledky léčby.
Chirurgie karcinomu rekta zahrnuje více než technické provedení resekce. Výsledek závisí také na správném stagingu, interpretaci magnetické rezonance, rozhodnutí multidisciplinárního týmu, návaznosti onkologické léčby, na patologickém vyšetření a zvládání komplikací. Znalost anatomických vrstev a bezpečná preparace v malé pánvi jsou nezbytným základem, ale pouze jednou částí léčebného procesu.
Podkladem pro změnu organizace péče jsou výsledkové ukazatele kvality (VUK) zpracovávané Kanceláří zdravotního pojištění. Metodika je jednotná pro všechny poskytovatele bez ohledu na velikost, zřizovatele či fakultní statut. Standardizace zohledňuje dostupné údaje o rozdílech ve skladbě pacientů; aktualizace pro rok 2024 umožnila zahrnout také stadium onemocnění.
Zjištěné rozdíly ve výsledcích léčby karcinomu rekta nebylo možné přehlížet a bylo třeba na ně reagovat. U karcinomu tračníku naopak hodnocení neposkytlo obdobný podklad pro plošnou centralizaci. Rozsah opatření tedy vychází z výsledků konkrétní oblasti péče. Tyto výsledky se navíc postupně zpřístupňují i veřejnosti.
VUK nejsou jednoduchým žebříčkem nemocnic. Jsou běžně používaným nástrojem hodnocení péče a benchmarkingu. Umožňují porovnat vlastní výsledky s referenčními hodnotami, hledat příčiny rozdílů a ověřovat účinek přijatých opatření. Jejich hlavním smyslem je průběžné zlepšování kvality.
Objemová hranice má zajistit pravidelnou zkušenost s daným výkonem. Minimum 23 resekcí ročně odpovídá přibližně dvěma operacím měsíčně na celé pracoviště. Jde o minimální požadavek, který se posuzuje společně s odborným zázemím a výsledky péče. Z porovnání skupin nemocnic s 15–30 a 30–50 výkony nelze odvodit, že správnou hranicí je právě 15 operací. Výsledek celé skupiny neurčuje přesný práh a závisí také na skladbě pacientů a statistické nejistotě.
Pracoviště, které operuje karcinom rekta jednou týdně nebo jednou za dva týdny, objemovou podmínku splňuje a při splnění dalších kritérií může být centrem. Při jedné operaci měsíčně stanoveného minima nedosahuje. Příklad chirurga, který během týdne provádí resekci rekta, pravostrannou hemikolektomii a operaci kýly, proto není s tímto modelem v rozporu.
Souhlasím, že operace hluboké endometriózy s postižením střeva může být náročnější než některé onkologické resekce. Právě tyto pacientky však mají být léčeny ve specializovaných centrech pro endometriózu s multidisciplinárním zázemím, jak doporučuje také ESHRE. Tento příklad podporuje soustředění náročné péče do zkušených týmů. Neznamená to požadavek centralizovat všechny benigní výkony na konečníku.
Co zůstane menším nemocnicím? Dosavadní široké spektrum plánované i akutní chirurgie s výjimkou resekcí karcinomu rekta, které na daném pracovišti představují např. 4, 10 či 15 výkonů ročně. Přesun takového počtu operací neznamená omezení oddělení na operace žlučníku a kýl. Budoucnost regionální chirurgie je závažné téma, její stabilitu však nelze podmiňovat zachováním několika resekcí karcinomu rekta za rok.
Je také třeba rozlišovat nároky akutní chirurgické služby a plánované onkochirurgie rekta. Totální mezorektální excize či intersfinkterické resekce nejsou běžnou náplní akutní operativy. Při akutním stavu je prioritou zvládnout bezprostřední ohrožení pacienta; další onkologický postup se řídí konkrétní situací. Zkušenost s akutní břišní chirurgií je nepostradatelná, ale nenahrazuje pravidelnou praxi ve specializované chirurgii rekta. Erudici regionálních týmů je třeba podporovat vzděláváním, rotacemi a spoluprací mezi pracovišti.
Oprávněná je otázka kapacit a dostupnosti péče. Je nutné sledovat čekací doby, personální a lůžkové zajištění i dostupnost řešení komplikací. Centrum musí nést odpovědnost za specializovaný léčebný proces a zajistit návaznost péče.
Současné nastavení je výchozí etapou. Do budoucna se počítá s postupným zpřísňováním kritérií podle výsledků a fungování celé sítě. Statut centra není trvalým potvrzením kvality. Pracoviště budou muset svou úroveň péče průběžně prokazovat a VUK budou důležitým nástrojem tohoto hodnocení.
Úspěch centralizace se bude měřit nižší pooperační mortalitou, menším počtem závažných komplikací, lepšími onkologickými a funkčními výsledky a zachovanou dostupností péče. Společným cílem je, aby měl pacient co nejvyšší šanci na bezpečnou a úspěšnou léčbu bez ohledu na to, kde do systému vstoupí.
MUDr. Julius Örhalmi, Ph.D., MBA, FASCRS
Chirurgické oddělení, Nemocnice Hořovice
Labels
Surgery Orthopaedics Trauma surgeryArticle was published in
Perspectives in Surgery
2026 Issue 10
-
All articles in this issue
- Quo vadis, úrazová chirurgie? O dva roky později
- Sport-related concussion
- Management of an anterior malleolus fracture – a retrospective study
- Treatment outcomes of suprapatellar nailing of distal tibial fractures
- Perioperative management of proximal femur fractures in patients on direct oral anticoagulants
- Fracture related infection after nailing calcaneal fractures using the C-Nail
- Partial rib resection due to risk of injury to the descending thoracic aorta in multiple rib fractures – a case report
- Treatment of post-traumatic tibial defect by callus distraction using a magnetic intramedullary nail – first experiences
- Ještě jednou k centralizaci
- Quo vadis, centralizace? K bezpečnější péči o pacienta
- Světu mír a integrovanou péči, byť by šlo jen o konečník
- Perspectives in Surgery
- Journal archive
- Current issue
- Online only
- About the journal
Most read in this issue
- Sport-related concussion
- Treatment outcomes of suprapatellar nailing of distal tibial fractures
- Fracture related infection after nailing calcaneal fractures using the C-Nail
- Partial rib resection due to risk of injury to the descending thoracic aorta in multiple rib fractures – a case report