Intraperitoneální aplikace kompozitního implantátu –⁠ polyesterové síťky potažené polyuretanem v experimentu

Overview

Úvod:
V chirurgii kýl břišní stěny jsou nejčastěji používány polyesterové a polypropylenové síťky. Jejich intraperitoneální implantace může vést k tvorbě adhezí s břišními útrobami s následnou poruchou pasáže nebo vznikem střevní píštěle. Některé kompozitní implantáty mohou snížit riziko tvorby adhezí. Cílem studie bylo posouzení vlastností a vhodnosti intraperitoneální implantace nového typu kompozitního materiálu, polyesterové síťky potažené tenkou vrstvou polyuretanu, v experimentu na laboratorním potkanu.

Materiál a metoda:
Experiment byl proveden na 21 laboratorních potkanech. Laboratorní zvířata byla rozdělena do 3 skupin po 7 jedincích. U první skupiny byla provedena kontrolní laparotomie 7. den, u druhé skupiny 14. den a u třetí skupiny 28. den po intraperitoneální implantaci kompozitní síťky. Byla posouzena tvorba adhezí s břišními útrobami a histologicky byly vyšetřeny vzorky tkání s implantovanou síťkou.

Výsledky:
Makroporózní polyesterová vrstva síťky podporovala časnou a mohutnou vazivovou proliferaci s dobrou adhezivitou k břišní stěně. Na druhé straně mikroporózní polyuretanová vrstva vedla k vytvoření vazivové kapsy. Při kontrolní laparotomii byly u většiny laboratorních potkanů ve všech skupinách nalezeny rozsáhlejší adheze omenta k vazivové vrstvě pokrývající polyuretanovou stranu implantované síťky.

Závěr:
Lze předpokládat, že ochranná polyuretanová vrstva nevylučuje riziko tvorby adhezí u laboratorního potkana.

Klíčová slova:
kýla –⁠ polyester –⁠ polyuretan –⁠ kompozitní materiál –⁠ intraperitoneální implantace –⁠ adheze