Výběry z mezinárodních časopisů

HLA-DRB1*01 : 03 in patients with inflammatory bowel disease: a genotype-phenotype association study

Zhang Q, Shakweh E, Sharip M et al.

Lancet Gastroenterol Hepatol 2026; 11 (8): 660–671. doi: 10.1016/S2468-1253 (26) 00113-5.

Asociace mezi genotypem HLA-DRB1*01 : 03 a fenotypem onemocnění u pacientů s idiopatickými střevními záněty

Úvod: Již delší dobu je známa souvislost mezi alelou HLA-DRB1*01 : 03 a těžkým průběhem ulcerózní kolitidy. Nedávný objev asociace této alely s neutralizačními autoprotilátkami proti IL-10 však otevírá nové otázky ohledně jejího možného vlivu na další subfenotypy idiopatických střevních zánětů (IBD). Cílem této studie bylo systematicky přehodnotit význam alely HLA-DRB1*01 : 03 napříč celým spektrem subfenotypů IBD, včetně různých závažných nepříznivých klinických projevů souvisejících s onemocněním. Metody: V této genotypově-fenotypové asociační studii byla využita data pacientů s IBD evropského genetického původu získaná z více než 100 nemocnic ve Spojeném království. Pacienti byli zařazeni do kohort National Institute for Health and Care Research (NIHR) IBD BioResource nebo UK IBD Genetics Consortium v období let 2005–2025. Asociace mezi alelou HLA-DRB1*01 : 03 a jednotlivými fenotypy IBD byly hodnoceny pomocí logistické nebo lineární regresní analýzy s korekcí na pohlaví, kouření, diagnózu, délku sledování, genetické hlavní komponenty, šest společně děděných alel HLA a další významné asociace. Analýzy času do vzniku sledovaných událostí byly provedeny pomocí Coxových regresních modelů. Výsledky: Do analýzy bylo zahrnuto 43 762 pacientů s IBD, z toho 21 839 s Crohnovou nemocí a 21 923 s ulcerózní kolitidou nebo IBD-U. Přítomnost alely HLA-DRB1*01 : 03 byla zjištěna u 2 009 pacientů (4,6 %). V adjustovaných modelech byla přítomnost alely HLA-DRB1*01 : 03 asociována s vyšším výskytem několika závažných klinických projevů. U pacientů s Crohnovou nemocí byla spojena se zvýšeným rizikem resekce tračníku (OR 1,35; 95% CI 1,07–1,69), perianálního postižení (OR 1,65; 95% CI 1,42–1,92) a potřebou imunomodulační či biologické léčby (OR 1,33; 95% CI 1,12–1,58). U pacientů s ulcerózní kolitidou nebo IBD-U byla přítomnost této alely spojena se zvýšeným rizikem kolektomie (OR 1,99; 95% CI 1,63–2,43), perianálního postižení (OR 1,70; 95% CI 1,27–2,28) a rovněž potřebou eskalace léčby (OR 2,17; 95% CI 1,86–2,52). Interpretace: Alela HLA-DRB1*01 : 03 se jeví jako významný genetický determinant těžkého průběhu jak u Crohnovy nemoci, tak u ulcerózní kolitidy. Přestože jsou zapotřebí další validační studie, stanovení přítomnosti této alely by mohlo pomoci identifikovat pacienty, kteří by mohli profitovat z intenzivnějšího sledování nebo časnějšího nasazení pokročilé léčby s cílem příznivě ovlivnit průběh onemocnění, ke kterému jsou geneticky predisponováni.

Holding vs. Continuing GLP-1/GIP Agonists Before Upper Endoscopy: The OCULUS Randomized Clinical Trial

Ahmad AI, Garg S, Jacobs J et al.

JAMA Intern Med 2026; 186 (5): 578–584. doi: 10.1001/jamainternmed.2026.0027.

Přerušení vs. pokračování podávání GLP-1/GIP agonistů před endoskopií horního zažívacího traktu

Glucagon-like peptid-1 (GLP-1) a glucose-dependent insulinotropic polypeptide (GIP) agonisté jsou dnes rozšířené preparáty v terapii diabetes mellitus 2. typu pro efektivní léčbu obezity a kontroly glykemie. Jedním z potenciálních vysvětlení efektivity terapie GLP-1 a GIP je opožděné vyprazdňování žaludku ovlivněním vagové aktivity. Na základě omezených důkazů doporučila Americká společnost anesteziologů (ASA) v roce 2022 tyto léky před plánovanými výkony vysazovat. Chybějí však kvalitní údaje, které by poskytly jasné doporučení, zda tyto léky před plánovaným endoskopickým výkonem vysazovat, nebo pokračovat v jejich užívání. Tato randomizovaná studie si klade za cíl porovnat riziko klinicky významného reziduálního objemu žaludku (RGV) u pacientů, kteří před endoskopickým výkonem pokračovali v léčbě agonisty GLP-1/GIP, s pacienty, kteří jednu dávku léku vynechali. Do studie bylo zařazeno 60 pacientů, kteří byli rozděleni do dvou skupin. Skupina A pokračovala v užívání GLP-1/GIP před výkonem minimálně 1krát týdně minimálně po dobu 1 měsíce, skupina B vysadila jednu dávku před plánovanou endoskopií (EGD, EUS nebo ERCP). Klinicky významný RGV byl definován jako přítomnost žaludečního obsahu, který znemožnil provedení endoskopického vyšetření, vyžadoval předčasné ukončení výkonu nebo vedl k aspiraci vyžadující prodloužené sledování s následnou hospitalizací. Klinicky významný RGV byl zjištěn u 3,1 % pacientů ve skupině B oproti 25,0 % ve skupině A (absolutní rozdíl 21,9 %; [90% CI 7,0–36,7 %]; p = 0,003). Studie byla předčasně ukončena, protože rozdíl mezi skupinami překročil předem stanovenou hranici pro předčasné ukončení podle O‘Brienovy-Flemingovy metody. V podskupině pacientů podstupujících pouze EGD byl klinicky významný RGV u 46,7 % ve skupině A oproti 5 % ve skupině B (absolutní rozdíl 41,7 % [90% CI 17,9–65,4 %]; p = 0,001). Ve studii nebyla zaznamenána komplikace ve smyslu aspirace nebo nutnosti intubace. V podskupině pacientů podstupujících EGD a koloskopii, kteří dodržovali tekutou dietu, se RGV nevyskytl u žádného pacienta. Výsledky této studie ukazují, že pokračování v užívání GLP-1/GIP před plánovaným endoskopickým výkonem zvyšuje riziko RGV, aniž by došlo k nárůstu nežádoucích příhod. Výsledky naznačují, že tekutá dieta před výkonem může snížit riziko RGV bez ohledu na užívání GLP-1/GIP.

Phase 3 Results of Bepirovirsen Treatment for Chronic Hepatitis B Virus Infection

Hou J, Lim SG, Buti M et al.

N Engl J Med 2026; 394 (24): 2395–2406. doi: 10.1056/NEJMoa2515131.

Výsledky fáze 3 léčby chronické infekce virem hepatitidy B bepirovirsenem

Úvod: Léčba bepirovirsenem, antisense oligonukleotidem cíleným na transkripty viru hepatitidy B (HBV), má potenciál vést k funkčnímu vyléčení definovanému jako alespoň 24 týdnů setrvalé hladiny HBV DNA pod dolní mezí kvantifikace (LLOQ) a ztrátou povrchového antigenu hepatitidy B (HBsAg) po fixní době trvání terapie. Metody: Ve dvou opakovaných, dvojitě zaslepených studiích (B-Well 1 a B-Well 2) byli dospělí s necirhotickou chronickou HBV infekcí randomizováni v poměru 2 : 1 do skupin, kterým byl po dobu 24 týdnů podáván subkutánní bepirovirsen (v týdenní dávce 300 mg) nebo placebo. Všichni pacienti dostávali stabilní nukleosidovou nebo nukleotidovou analogovou (NA) terapii a měli hladinu HBsAg > 100–3 000 IU na mililitr. Pacienti, kteří splňovali podmínky, ukončili léčbu NA po 48 týdnech. Primárním hodnoceným cílem bylo funkční vyléčení v 72. týdnu. Výsledky: Procento pacientů s funkčním vyléčením v 72. týdnu bylo u bepirovirsenu významně vyšší než u placeba, a to jak ve studii B-Well 1 (u 127 z 650 pacientů [20 %] oproti žádnému z 328 pacientů), tak ve studii B-Well 2 (u 106 z 570 pacientů [19 %] oproti žádnému z 286 pacientů). V souhrnné analýze po 72 týdnech byly nežádoucí účinky hlášeny u 91 % pacientů ve skupinách s bepirovirsenem a u 73 % pacientů ve skupinách s placebem. Závažné nežádoucí účinky byly hlášeny u 7 %, resp. 4 % pacientů. Během léčebného období byly nežádoucí účinky 3. stupně nebo vyššího hlášeny u 16 % pacientů, kteří dostávali bepirovirsen, a u 3 % pacientů, kteří dostávali placebo. Zvýšení hladiny alaninaminotransferázy bylo nejčastějším nežádoucím účinkem 3. stupně u bepirovirsenu (u 6 % pacientů). Závěry: Ve dvou studiích fáze 3 zahrnujících pacienty s chronickou HBV infekcí bylo funkční vyléčení po ukončení léčby NA hlášeno u významně více pacientů léčených bepirovirsenem než u těch, kteří dostávali placebo.

Impact of non-selective beta-blockers on acute kidney injury outcomes in patients with decompensated cirrhosis

Incicco S, Patidar KR, Juanola A et al.

J Hepatol. Online ahead of print 2026: S0168-8278 (26) 02717-0. doi: 10.1016/j.jhep.2026.06.043.

Vliv neselektivních betablokátorů na vývoj akutního poškození ledvin u pacientů s dekompenzovanou cirhózou

Úvod a cíle: Neselektivní betablokátory (NSBB) se široce používají k prevenci dekompenzace u cirhózy. V doporučených postupech je doporučeno ukončit léčbu NSBB u pacientů s cirhózou a akutním poškozením ledvin (AKI), ačkoli jsou založeny převážně na názorech expertů a omezených důkazech. V této práci byl hodnocen dopad NSBB na vývoj AKI u pacientů s cirhózou. Metody: Do této multicentrické studie byli zařazeni pacienti hospitalizovaní pro dekompenzovanou cirhózu a AKI. Byly shromážděny údaje o léčbě NSBB, jejím typu a dávce a o pokračování/ukončení/snižování dávky. Výsledky byly porovnány mezi pacienty, kteří byli/nebyli léčeni NSBB, a mezi pacienty, u kterých byla/nebyla léčba ukončena/snížena. Inverzní pravděpodobnost léčby (IPTW) vyvážila demografické údaje, závažnost onemocnění jater, hemodynamické parametry, stadium AKI a stupeň akutního selhání jater na chronickém podkladě (ACLF –⁠ acute-on-chronic liver failure). Hlavními hodnocenými parametry bylo vymizení AKI a 28denní mortalita. Výsledky: Z 1 238 pacientů s AKI bylo 503 léčeno NSBB (propranolol 55 %, karvedilol 45 %). Po úpravě IPTW byla léčba NSBB při diagnóze AKI spojena s vyšší pravděpodobností vymizení AKI (sHR = 1,29 [95% CI 1,12–1,48]; p < 0,001) a sníženou 28denní mortalitou (sHR = 0,70 [95% CI 0,55–0,91]; p = 0,006). Po 48–72 hod od diagnózy AKI pokračovala léčba NSBB u 122 pacientů (24 %) a u 349 pacientů (69 %) byla ukončena/postupně snížena. Čtyři pacienti zemřeli a pro zbývajících 28 pacientů nebyly údaje k dispozici. Po vyloučení pacientů, u kterých nebylo pokračování v léčbě NSBB klinicky proveditelné (n = 59), neprokázala analýza upravená podle IPTW žádnou souvislost mezi pokračováním v léčbě NSBB a vymizením AKI (sHR = 0,84 [95% CI 0,57–1,25]; p = 0,391) ani 28denní mortalitou (sHR = 0,51 [95% CI 0,23–1,11]; p = 0,089). Závěr: Užívání NSBB při diagnóze AKI bylo spojeno se zlepšením renální reparace a přežití u pacientů s akutně dekompenzovanou cirhózou a AKI. Pokračování v léčbě během hospitalizace se nezdá být škodlivé, což podporuje spíše pečlivou individualizovanou léčbu než systematické vysazování.

Lumen-apposing metal stents vs. self-expandable metal stents for endoscopic ultrasound-guided choledochoduodenostomy: a network meta-analysis of randomized controlled trials

Spadaccini M, Chen YI, van Wanrooij RL et al.

Endoscopy 2026; 58 (7): 710–718. doi: 10.1055/a-2817-3705.

Kovové stenty s lumen-apposing konstrukcí vs. samoroztažitelné kovové stenty pro endoskopickou choledochoduodenostomii pod ultrazvukovou kontrolou: síťová metaanalýza randomizovaných kontrolovaných studií

Úvod: Endosonograficky navigovaná choledochoduodenostomie (EUS-CDS) se stala alternativou k endoskopické retrográdní cholangiopankreatografii (ERCP) při drenáži žlučových cest u pacientů s maligní obstrukcí distálního choledochu (MDBO). S nástupem samoexpandibilních metalických stentů (CE-LAMS) se stalo provedení EUS-CDS snazší, stále však přetrvávají obavy ohledně průchodnosti stentu a bezpečnosti výkonu. Srovnávací data mezi EUS-CDS s využitím CE-LAMS a konvenčních samoexpandibilních metalických stentů (SEMS) jsou dosud nedostatečná. Cílem této analýzy bylo porovnat výsledky těchto dvou strategií EUS-CDS s využitím ERCP jako společného srovnávacího standardu. Metodika: Do provedeného systematického přehledu a metaanalýzy byly zahrnuty randomizované kontrolované studie (RCT), které u pacientů s maligní obstrukcí distálního choledochu (MDBO) porovnávaly účinnost EUS-CDS (s využitím CE-LAMS nebo SEMS) s metodou ERCP. Mezi sledované parametry patřila technická úspěšnost a délka výkonu. Klinické výsledky zahrnovaly klinickou úspěšnost, nežádoucí účinky (AE) a výskyt cholangitidy. Přímé (párové) i metaanalýzy byly provedeny pomocí modelů s náhodnými efekty. Pravděpodobnost pořadí jednotlivých metod byla hodnocena pomocí plochy pod kumulativní křivkou pořadí (SUCRA). Výsledky: Do analýzy bylo zahrnuto šest randomizovaných kontrolovaných studií (707 pacientů). EUS-CDS s využitím CE-LAMS vykazovala významně vyšší technickou úspěšnost ve srovnání s EUS-CDS za použití SEMS (relativní riziko [RR] 1,22; 95% CI 1,10–1,36) i ve srovnání s ERCP (RR 1,18; 95% CI 1,10–1,27). Bylo také spojeno s kratší délkou výkonu oproti EUS-CDS se stenty SEMS (standardizovaný rozdíl průměrů [SMD] −0,78; 95% CI −1,30 až −0,27) i oproti ERCP (SMD −0,84; 95% CI −1,16 až −0,52). V klinické úspěšnosti ani ve výskytu nežádoucích účinků nebyly mezi jednotlivými technikami zjištěny žádné významné rozdíly. Podle hodnocení SUCRA se CE-LAMS umístil nejvýše z hlediska technické úspěšnosti a rychlosti výkonu, zatímco EUS-CDS využívající SEMS vykazovala nejnižší riziko celkových nežádoucích účinků a cholangitidy. Závěr: EUS-CDS s využitím CE-LAMS nabízí vyšší procedurální efektivitu (úspěšnost a rychlost) ve srovnání s ERCP i s přístupy využívajícími SEMS, a to při srovnatelné klinické úspěšnosti a bezpečnosti. Obavy ohledně rizika cholangitidy však vyžadují další hodnocení.

Články vybrali a komentovali MUDr. Kristýna Zdychyncová¹, MUDr. Robert Pospíšil², MUDr. Mgr. Irena Míková³, MUDr. Jan Křivinka⁴

¹ Klinické a výzkumné centrum pro střevní záněty, Klinické centrum ISCARE a. s. a 1. LF UK v Praze

² Gastroenterologické oddělení, Nemocnice České Budějovice, a. s.

³ Klinika hepatogastroenterologie, Transplantcentrum, IKEM, Praha

⁴ II. interní klinika –⁠ gastroenterologická a geriatrická LF UP a FN Olomouc