Digestivní endoskopie

Vážení čtenáři,

prázdninové číslo našeho časopisu je tradičně věnováno endoskopii, tentokrát ne pouze digestivní. Jako editor čísla bych Vás rád upozornil na stěžejní práce z jeho obsahu.

Původní práce otorinolaryngoložky J. Hybáškové je pro gastroenterologa zajímavou exkurzí do sféry endoskopie horních dýchacích cest. Popisuje význam endoskopického vyšetření horních dýchacích cest v uměle navozeném spánku, tzv. DISE. Vyšetření při vědomí neodpovídá stavu horních dýchacích cest ve spánku a tato skutečnost vede ke změně indikace k operaci v 66 %. Autorka uzavírá, že by DISE měla být nedílnou součástí vyšetřovacího algoritmu u pacientů s chrápáním a obstrukční spánkovou apnoí [1].

Problematice endoskopické drenáže ohraničených pankreatických tekutinových kolekcí se v původní práci věnuje  M. Kliment. V retrospektivně hodnoceném souboru 54 nemocných léčených v letech 2006–2012 v terciálním moravském endoskopickém centru bylo dosaženo technického úspěchu v 95 % a dlouhodobého úspěchu v 89 %. Přístup k pankreatickým tekutinovým kolekcím se recentně mění díky revizi Atlantské klasifikace z roku 2013 a také vývojem nových typů stentů, tzv. apozičních (LAMS –⁠ lumen aposing metal stent), které zjednodušují drenážní výkon a zajišťují pohodlný endoskopický přístup do nekrotické dutiny [2]. Nizozemská studie TENSION z roku 2016 ukázala, že step-up endoskopický přístup má stejné výsledky jako přístup chirurgický a je méně často komplikován pankreatikokutánní píštělí.

Endoskopická mukózní resekce je standardem léčby prekanceróz a do submukózy povrchově invadujících (SM1 invaze) kolorektálních karcinomů. Primární chirurgická terapie je v těchto případech zbytečně invazivní. Není-li však endoskopická léčba dostatečně radikální, stává se chirurgie metodou volby. V případě lézí lokalizovaných v rektu může chirurg zvolit také přístup označovaný jako TAMIS (transanální minimálně invazivní chirurgie) nebo TEM (transanální endoskopická mikorchirurgie). Se svými zkušenostmi v této oblasti nás seznamuje ve své práci L. Kunovský [3]. Bude zajímavé sledovat, jak v kompetici s těmito miniinvazivními chirurgickými postupy obstojí endoskopické metody ESD (endoskopická submukózní disekce) a EFTR (endoskopická full-thickness resekce). Lze však předvídat, že spolupráce endoskopisty a chirurga zůstane základem moderní péče o tyto nemocné.

Problematice kolonických dekompresí se ve své práci věnuje I. Mikoviny Kajzrlíková. Své zkušenosti opírá o vlastní soubor 23 nemocných, z nichž 21 léčila pomocí koloskopicky zavedeného desuflačního setu a u zbylých dvou provedla endoskopickou derotaci volvulu sigmoidea. Nejčastější indikací byl Ogilvieho syndrom. Přes technický úspěch byla 30denní mortalita v souboru 29 %, což bylo dáno věkem a polymorbiditou pacientů [4].

Digestivní endoskopie se v obou zemích bývalého Československa rychle rozvíjí. Řada odborných setkání ukazuje každý rok inovativní endoskopické postupy. Letošní hlavní endoskopickou akcí byly 39. slovenské a české endoskopické dny pořádané počátkem června v Bratislavě pod záštitou Endoskopické sekce Slovenské gastroenterologické společnosti (předseda J. Záň) a Endoskopické sekce České gastroenterologické společnosti (předseda S. Rejchrt). Ukázaly vysokou kvalitu slovenské endoskopie a přirozenou odbornou a sociální synergii slovenských a českých endoskopistů.

Věřím, že se Vám toto číslo našeho časopisu bude líbit a bude pro Vás motivací přispět článkem či diskuzním příspěvkem nebo podpořit úroveň časopisů citací z jeho obsahu.

Spolu s celou redakční radou Vám přejeme pěknou dovolenou.

MUDr. Ondřej Urban, Ph.D.

koeditor sekce digestivní endoskopie

ondrej.urban@vtn.agel.cz