Jiný mechanismus décollement

Overview

Za příčinu vzniku décollement se obvykle považuje tangenciální hrubé tupé násilí účinkující na povrch těla zejména při přejetí nebo najetí vozidla na tělo chodce. Mluví se též o valivém účinku, resp. mechanismu. Dochází tak k disociaci tkáňových vrstev s dalšími průvodními jevy. Předložený soubor 152 décollement zjištěných u 103 zemřelých pitvaných v průběhu 4 let zahrnuje pozorování décollement různé úrazové etiologie (dopravní nehody, pády z výše, smáčknutí trupu); u dopravních nehod pak výskyt u různých účastníků dopravního provozu, a to nejen při kolizi chodců s různými dopravními prostředky, ale i u řidičů různých dopravních prostředků i spolucestujících. Sledována byla dále topika, lokalizace, obsah, rozsah, vitální reakce décollement a sdružená poranění.

Z rozmanitosti úrazové etiologie, neomezené jen na tradiční pojetí mechanismu décollement, je zřejmé, že tradovaná poučka zdaleka nevyčerpává skutečný obsah tohoto pojmu. Alternativní výklad dosud udávaného mechanismu jsme v literatuře nenašli. Lékařská literatura se zaměřuje spíše na klinický význam tohoto zranění. V tomto sdělení se diskutuje biomechanika vzniku décollement též při stlačení tkáně tlakem působícím kolmo k povrchu těla, závislosti na fyzikálních vlastnostech aktivně či pasivně účinkujícího předmětu, význam poměru mezi stlačením tkáňových struktur v jednom směru a příčnou dilatací v jiných dvou směrech v závislosti na velikosti Poissonovy konstanty, otázka tečné složky násilí i při svislém pádu těla na vodorovnou plochu a biomechanické poměry při dopadu těla na šikmou plochu. Mechanismus décollement je tak komplikovanější, než jak se dosud prezentuje. Tomu by měla odpovídat i forenzní interpretace nálezů.

Kľúčové slová:
décollement – biomechanika – posuzování mechanismu

Úvod

Za příčinu vzniku décollement se obvykle považuje hrubé tupé násilí účinkující na povrch těla (1),  zejména při přejetí nebo najetí vozidla na tělo chodce. Mluví se též o valivém účinku resp. mechanismu (obr. 1, 2 ). Dochází tak k disociaci tkáňových vrstev s dalšími průvodními jevy.

V pitevních nálezech v průběhu 4 let (103 pitevních protokolů) jsme zaznamenali častý výskyt (152) poranění typu décollement (tab. 1).

I v rámci dopravních nehod zjišťujeme úrazy vzniklé za různých okolností a různého původu (tab. 2).

Z nálezů je zřejmé, že výskyt décollement při dopravních nehodách je častý, může však být i jiného původu. Dochází k disociaci různých tkáňových vrstev. Disociaci mezi svalovými vrstvami jsme nacházeli pouze u pádu z výše a při smáčknutí. U jiné úrazové etiologie jsme mezi svalovými vrstvami décollement nezjistili. Různé okolnosti vzniku décollement (i v rámci dopravních nehod) a pestrost forem nasvědčují také tomu, že vznik décollement stěží lze vysvětlit vždy a výlučně účinkem tečného násilí  (tab. 3). 

Výskyt  jsme zaznamenali na různých částech těla (tab. 4):

Rozsah décollement (tab. 5):

Zbecné povahy násilí vyskytují se často sécollement sdružená poranění (tab. 6):

Častým nálezem v prostoru décollement byl krevní výron, v podkoží též kontuze tukové tkáně. Tam, kde smrt nastala v krátkém časovém úseku po poranění, byl prostor décollement prázdný, in loco se dalo na intravitální původ usuzovat z pohmoždění svalstva a celkově mj. ze sdružených poranění a komplikací, kupř. z častého výskytu tukové embolie plic, aspirace.

Diskuse 

 Z rozmanitosti úrazové etiologie, neomezené jen na tradiční pojetí mechanismu décollement, je zřejmé, že tradovaná poučka zdaleka nevyčerpává různé možnosti. Alternativní výklad mechanismu jsme v literatuře nenašli. Lékařská literatura se zaměřuje spíše na klinický význam tohoto zranění.

K vysvětlení těchto jevů z hlediska biomechaniky může přispět následující hypotéza:

• a) Pokud décollement vzniká někdy i při stlačení tkáně tlakem působícím kolmo k původnímu povrchu, pak lze usuzovat na souvislost jevu s následující analogií z hlediska stlačitelnosti tkáňových struktur. Voda je například téměř nestlačitelná, lidská tkáň pro vysoký obsah vody (nestejný však v různých tkáních: svalová tkáň obsahuje kolem hmotnostních 75 %, tkáň tuková 10% vody) je objemově stlačitelná omezeně. Představme si model: pouťový balónek zcela vyplněný (bez vzduchové bubliny) malým objemem rosolovité hmoty (aspik) či tělesné tkáně, položený mezi dvě rovnoběžná prkénka. Stlačíme-li ta prkénka proti sobě, roztlačí se výplň balónku do stran. Bude-li mezi prkénky a gumou balónku dostatečně velké tření, nastane posun (tečné odtržení vrstev) mezi vnitřní plochou balónku a jeho výplní. Bude-li tření naopak velmi malé (prkénka potřená vazelínou), nastane posun spíše mezi prkénky a vnější plochou balónku. S lidskou kůží a podkožními tkáněmi tomu může být asi obdobně, přičemž se může navíc uplatnit i rozdílná průtažnost kůže a podkožních vrstev a tkání. Pád těla z výšky na betonový dvorek může být analogický velkému tření mezi prkénky a vnější plochou balónku, zatímco náraz hladké plochy karoserie vozidla může být někdy spíše bližší k analogii podmínek pro skluz mezi prkénky a balónkem. Tedy problém spočívá ve velikosti Poissonovy konstanty tkáně (souvisí s poměrem mezi stlačením v jednom směru a příčnou dilatací v jiných dvou směrech), v rozdílnosti délkové průtažnosti jednotlivých vrstev tkáně, v možnosti skluzu mezi povrchem těla a oděvu či atakující plochou a v tom, zda se na druhé straně zasažené oblasti nachází pevná (kostní) struktura, jež svým setrvačným působením vyvozuje velký tlak v zasažené oblasti.

• b) I při svislém pádu těla na vodorovnou plochu přichází v úvahu tečné působení v kontaktní zóně, a to z následujících příčin. Mějme opět analogii: dopadne-li nerotující míč kolmo na rovinu, není v kontaktní zóně zadně výrazné tečné působení. Dopadne-li ale míč rotující, pak tam budou tečné síly, jež se projeví odrazem s „falší“. Padající tělo někdy vykonává bizarní pohyb, jenž má složku rotační. Mějme ještě jiný model: padající lať. Dopadne-li na rovinu kolmo zcela ve směru své podélné osy, nebude na čele lati vznikat žádná podstatná tangenciální sila, ale jen reaktivní síla podélná. Dopadne-li lať ale nějak obecně šikmo, vznikne na čele nezanedbatelná síla působící napříč vůči podélné ose lati. Lidské tělo je složeno ze segmentů, jež mohou mít vlastnosti obdobné.

• c) Při dopadu těla na šikmou plochu nastává situace, kterou znázorňuje obr. 4.

Mechanismus décollement je tak komplikovanější, než jak se dosud prezentuje. Tomu by měla odpovídat i forenzní interpretace nálezů. 

Prof. MUDr. Přemysl Strejc, DrSc.

Ústav soudního lékařství a toxikologie 1. LFUK a VFN v Praze

Studničkova 4

128 21  Praha 2