Význam vyšetření DNA Borrelia burgdorferi v diagnostickém algoritmu Lymeské artritidy

Overview

Cíle:
zhodnotit senzitivitu a specifitu vyšetření DNA Borrelia burgdorferi (B. burgdorferi) v séru a v synoviální tekutině nemocných s Lymeskou artritidou (LA). Zhodnotit výskyt DNA B. burgdorferi v séru a v synoviální tekutině nemocných s nediferencovanou artritidou (NA).

Metody:
vyšetřili jsme celkem 102 sér a 37 synoviálních tekutin nemocných s různými revmatologickými diagnózami. První soubor celkem 17 krevních a sérologických vzorků a 9 synoviálních tekutin představovaly klinické vzorky nemocných s definitivní diagnózou LA. Druhý soubor představovaly klinické vzorky nemocných s NA (13 krví, 10 synoviálních tekutin). Třetí soubor obsahoval 72 krevních vzorků a 18 synoviálních tekutin nemocných s jinými definitivními revmatologickými diagnózami. Ve všech vzorcích byla detekována přítomnost DNA B. burgdorferi metodou PCR – polymerázová řetězová reakce a současně byla vyšetřena imunoreaktivita proti B. burgdorferi metodou ELISA – Enzyme linked immunosorbent assay a Western blotem. Přítomnost DNA B. burgdorferi v klinických vzorcích nemocných s LA byla statisticky porovnána s výskytem v druhých dvou souborech a byla zhodnocena senzitivita a specifita tohoto vyšetření pro stanovení diagnózy LA. Výskyt DNA B. burgdorferi ve vzorcích nemocných s NA byl porovnán s výskytem ve třetím souboru a bylo hodnoceno, zda rozdíl mezi soubory dosahuje statistického významu.

Výsledky:
V souboru 17 nemocných s LA jsme v krvi prokázali DNA B. burgdorferi u 5 nemocných. Senzitivita nálezu v krvi odpovídala 29,41 %. V dostupné synoviální tekutině 9 pacientů tohoto souboru jsme prokázali DNA u 4 nemocných. Senzitivita odpovídala 44,44 % u pacientů s LA nebyly nalezeny rozdíly mezi pozitivními nálezy plasmidové a genomové DNA (48 % a 48 %). Specifita vyšetření byla 40 % v krvi a 65 % v synoviální tekutině. V souboru 13 nemocných s NA jsme prokázali DNA v krvi u 2 nemocných (15,38 %). V 10 dostupných synoviálních tekutinách byla DNA nalezena u 4 nemocných (40 %). Z uvedeného vyplývá, že nebyl přítomen statisticky významný rozdíl mezi nálezy DNA v synoviální tekutině u nemocných s NA a LA (44,44 % proti 40 %).V souboru 72 nemocných s jinými revmatickými chorobami jsme prokázali DNA v krvi u 13 pacientů (18,06 %), z 18 dostupných synoviálních tekutin bylo DNA přítomno u 3 pacientů (16,67 %). Výskyt DNA v synoviální tekutině nemocných s NA byl významně vyšší oproti nemocným s jinými definitivními revmatickými diagnózami (40 % proti 16,67 %).

Závěr:
vyšetření DNA B. burgdorferi u nemocných s LA vykazovalo v našem souboru nízkou senzitivitu v krvi (29,41 %) a střední senzitivitu v synoviální tekutině (44,44 %). Negativní nález DNA nevylučuje LA. Specifita vyšetření byla v krvi i v synoviální tekutině nízká (40 % v krvi a 65 % v synoviální tekutině). Statisticky nevýznamný rozdíl mezi výskytem DNA v synoviální tekutině nemocných s LA a NA (44,44 % proti 40 %) svědčil pro malý význam tohoto vyšetření v diferenciální diagnóze těchto chorob. Nízká specifita pozitivních nálezů u nemocných s LA oproti kontrolním souborům svědčila rovněž pro malý význam izolovaného nálezu DNA v diferenciální diagnostice LA a jiných revmatických chorob. Nález DNA B. burgdorferi v klinickém vzorku poskytuje pouze doplňující a nikoliv určující diagnostickou informaci pokud je použito výsledků běžné neexperimentální laboratoře.

Klíčová slova:
Lymeská artritida, nediferencovaná artritida, DNA B. burgdorferi