Antifosfolipidové protilátky a jejichklinický význam

Antifosfolipidové protilátky (APLA) představují heterogenní skupiny protilátek, které mohou ovlivňovatpochody na odlišných úrovních koagulační kaskády analogicky tomu, jak se na různýchmístech krevního srážení uplatňují fosfolipidové povrchy. Výsledkem tohoto působení bývá zpravidlaurčitý stupeň trombofilie. Nejčastěji zjišťovanými APLA jsou lupus antikoagulant (LA) a antikardiolipinovéprotilátky (aCl). Proteinovými kofaktory tvořícími antigenní determinanty a podílejícímise na vzniku APLA jsou β2-GPI, protrombin, protein C, protein S, annexin V, kininogeno vysoké a nízké molekulární hmotnosti, faktor XII, trombomodulin a tkáňový aktivátor plazminogenu.Většina kofaktorů participuje svými vlastnostmi v iniciální fázi koagulační kaskády či v kontrolníchmechanismech této kaskády, lze předpokládat, že protilátky proti těmto proteinům mohouovlivňovat koagulační rovnováhu. Syndrom, který klinicky doprovází pozitivituLAa aCL protilátekbyl nazván antifosfolipidový syndrom. Základním formulovaným konceptem tohoto syndromu jevznik trombofilního syndromu. K základním klinickým projevům patří arteriální a venózní trombózy,samovolné ztráty plodu a trombocytopenie.

Klíčová slova:
lupus antikoagulant, antifosfolipidový syndrom