Připojení kompozitů k tvrdým zubním tkáním a morfologické srovnání efektu dvou adhezivních technik

Overview

Úvod:
V úvodu je podán přehled o současném stavu problematiky připojení kompozitních materiálů k tvrdým zubním tkáním.

Cíl:
Cílem práce bylo vyšetřit a porovnat vzhled skloviny a dentinu po adhezivní úpravě totální leptací technikou a po ošetření kyselým primerem samoleptacího adheziva.

Materiál a metody:
K experimentu bylo použito 30 premolárů extrahovaných z ortodontických důvodů. Extrahované zuby byly rozděleny do skupin po pěti. Leptací gel kyseliny ortofosforečné byl použit na sklovinu bez zábrusu, jakož i na sklovinu zbavenou zábrusem nejpovrchovější vrstvy. Po opláchnutí a osušení byl takto preparovaný povrch skloviny pozorován v elektronovém mikroskopu. Za účelem vyšetření adhezivní přípravy dentinu byl u 10 vzorků standardním brouskem proveden zábrus k obnažení dentinu a vytvoření smear layer. Takto připravený dentin byl ošetřen u pěti vzorků kyselinou ortofosforenčou a u pěti vzorků kyselým primerem. Vzorky byly pozorovány v elektronovém mikroskopu.

Výsledky:
Bylo zjištěno, že sklovina ošetřená kyselinou ortofosforečnou vykazuje členitější a pro mechanickou adhezi kvalitnější povrch než sklovina ošetřená samoleptacím primerem. V morfologii povrchu dentinu nebyl mezi oběma způsoby ošetření prokázán rozdíl.

Závěr:
Samoleptací adheziva mají opodstatnění v případech, kdy jsou k dispozici rozsáhlejší plochy dentinu. Zde je menší riziko netěsnosti v připojení výplně.

Klíčová slova:
adheze – adhezivum – primer – samoleptací adheziva