Oční projevy alergií –⁠ možnosti samoléčby

Overview

Oční alergie, z nichž nejvyšší procento případů představuje sezónní alergická konjunktivitida, patří mezi nejčastější oční onemocnění, se kterými pacienti vyhledávají odbornou pomoc. Zasahuje především struktury předního segmentu oka zahrnující spojivku, rohovku, víčka, ale také slzné žlázy. Pacienti mohou popisovat široké spektrum potíží, od mírných až po závažné, přičemž některé chronické formy mohou postupně vést až k poškození zraku. V oblasti samoléčby máme v současné době k dispozici řadu volně prodejných léčivých přípravků s obsahem antihistaminik, stabilizátorů žírných buněk a dekongestiv, které lze použít v terapii očních alergií, a to rovněž v kombinaci s nefarmakologickými a preventivními opatřeními. Z hlediska lékové formy lze volit topicky podávané přípravky ve formě očních kapek, nebo také systémovou perorální léčbu, zejména u chronického průběhu onemocnění, při častých exacerbacích nebo při současném výskytu dalších alergických onemocnění, např. alergické rhinitidy. Pro zmírnění očních projevů alergií lze také použít vybrané zdravotnické prostředky ve formě očních kapek, např. s obsahem ectoinu a hyaluronátu, které vytvářejí ochrannou vrstvu na povrchu oka a tím mohou snižovat riziko jeho podráždění.

Klíčová slova:

samoléčba – antihistaminika – alergická konjunktivitida – volně prodejná léčiva

Úvod

Alergie je v současnosti považována za nejčastější chronické onemocnění v Evropě, jak uvádí Evropská akademie alergologie a klinické imunologie (EAACI, European Academy of Allergy and Clinical Immunology). Podle dostupných predikcí měla v roce 2025 až polovina evropské populace vykazovat některou z forem alergických onemocnění, přičemž v České republice v současnosti trpí alergiemi přibližně třetina populace. K významnému nárůstu incidence alergií v posledních několika desetiletích přispěla řada faktorů, mezi něž patří zejména průmyslová a technologická transformace, změny klimatických podmínek, rostoucí míra znečištění životního prostředí, ale také změny životního stylu. Sedavý způsob života a převaha pobytu v městském prostředí ovlivňují funkční odpověď imunitního systému na vnější podněty (1, 2). Oční alergie představují pouze jeden z typů alergických onemocnění, nicméně postihují přibližně 10–20 % světové populace, např. v USA je potom prevalence ještě vyšší. Uvádí se, že se zde oční alergie projevují až u 40 % populace. Vyšší incidence je obecně pozorována zejména u dětí a mladších dospělých, často v souvislosti s atopickou predispozicí, přičemž projevy mají často tendenci s věkem postupně odeznívat. Alergická konjunktivitida (AC) je nejčastějším typem hypersenzitivní reakce oka, u které dále rozlišujeme sezónní formu (SAC, Seasonal Allergic Conjunctivitis), vyvolanou především působením pylů, a chronickou celoroční formu (PAC, Perenial Allergic Conjunctivitis), kterou způsobují zejména roztoči, zvířecí alergeny, látky znečišťující životní prostředí či plísně. K dalším onemocněním oka, která souvisí s alergickou reakcí, patří vernální keratokonjunktivitida (VKC), atopická keratokonjunktivitida (AKC) a gigantopapilární konjunktivitida (GPC), jež vzniká především v důsledku mechanického podráždění cizím materiálem, nejčastěji kontaktními čočkami. Při progresi nebo nedostatečně účinné léčbě mohou tyto formy vést až k závažnému poškození oka (3, 4).

 

Alergická reakce

Oční sliznice, podobně jako sliznice dýchacích cest, přichází přímo do kontaktu s látkami z okolního prostředí. To ji činí náchylnou k interakci s antigeny z ovzduší, které se mohou na sliznici kumulovat a následně dochází k aktivaci alergické reakce (4). Ta obecně představuje nepřiměřenou imunitní odpověď organismu na přítomnost alergenu jako látky vyskytující se ve vnějším prostředí. V případě očních alergií patří mezi nejčastější alergeny látky rozptýlené ve vzduchu, jako jsou pyly, roztoči, zvířecí alergeny, ale také některé bakterie či plísně. Alergická reakce patří mezi hypersenzitivní odpovědi organismu, které se obecně dělí do čtyř základních skupin lišících se vlastním průběhem a zapojením specifických imunitních mechanismů. Oční alergie jsou primárně zprostředkovány reakcí I. typu, která je charakterizována zvýšenou produkcí IgE protilátek. V některých případech se však může uplatnit také reakce pozdního typu, klasifikovaná jako typ IV. Při počáteční fázi hypersenzitivní reakce I. typu, kdy dochází k vůbec prvnímu kontaktu s alergenem, je navozena senzibilizace. Alergen je pohlcen antigen-prezentujícími buňkami (APC), především dendritickými buňkami, které jej následně prezentují naivním T-lymfocytům. Poté je spuštěna diferenciace specifických Th2 lymfocytů a proliferace B-lymfocytů a zvyšuje se produkce interleukinů, zejména IL-4, IL-5 a IL-13, které podporují tvorbu a vyplavování IgE protilátek B-lymfocyty. Secernované IgE protilátky se pak váží na své IgE-receptory na povrchu žírných buněk a bazofilů. Po opakované expozici stejným alergenem již dochází k rozvoji imunopatologické reakce I. typu. Alergen se váže na příslušný IgE na povrchu senzibilizované buňky, což může vést k přemostění IgE, agregaci receptorů, následně k degranulaci a uvolnění již syntetizovaných mediátorů zánětlivé reakce: histaminu, heparinu, proteáz a některých cytokinů. Zároveň je aktivována fosfolipáza A2, která vyvolává přeměnu kyseliny arachidonové na prozánětlivé metabolity: prostaglandiny, leukotrieny a tromboxany. Imunopatologická reakce IV. typu, označovaná jako reakce pozdní přecitlivělosti, se rozvíjí s výrazným časovým odstupem. Na rozdíl od reakce I. typu (časné přecitlivělosti) se objevuje v delším časovém intervalu až do 48 hodin po kontaktu s alergenem a je zprostředkována především antigen-specifickými T-lymfocyty, dále také monocyty a makrofágy. U některých očních alergií je také popisován souběh obou reakcí přecitlivosti, tedy typu I i IV (5, 6).

 

Rozdělení alergických onemocnění oka

Sezónní a celoroční alergická konjunktivitida (SAC a PAC) představují nejen nejčastější, ale také nejméně závažné formy hypersenzitivních reakcí oka, přičemž se liší citlivostí vůči typům alergenů a periodičností projevů. SAC se typicky manifestuje po celé vegetační období –⁠ od jara do podzimu, kdy ve vzduchu narůstá koncentrace pylových částic. Pacienti obvykle popisují typické příznaky, tzv. triádu, jako je svědění, zarudnutí a otok víček, často doprovázenou slzením i edémem spojivky (chemózou). Někteří pacienti dále popisují nepříjemný pocit přítomnosti cizího tělesa. Tyto projevy odpovídají časné fázi alergické reakce, kdy žírné buňky a bazofily uvolňují primární mediátory spouštějící alergickou odpověď. Při přechodu z časné do pozdní fáze pak dochází ke zhoršení symptomů vlivem progredující zánětlivé odpovědi, která z dlouhodobého hlediska může být spojena se zvýšeným rizikem poškození očních tkání. Sezónní alergická konjunktivitida bývá často doprovázena alergickou rhinitidou, k jejímuž rozvoji přispívá mimo jiné zvýšený průnik alergenu do nosní sliznice při nadměrném odtoku slz slznými kanálky. Jedná se o méně závažná onemocnění, avšak bylo prokázáno, že u pacientů mohou způsobovat zhoršení kvality života a produktivity, a to i při výkonu běžných denních činností. Pro léčbu SAC a PAC lze využít léčiva ze skupin antihistaminik, stabilizátorů žírných buněk nebo dekongestiv. U závažnějších forem lze zvážit nasazení alergenové imunoterapie či topických kortikosteroidů, a to vždy po předchozí konzultaci a pod kontinuálním odborným dohledem lékaře (4, 7).

Vernální keratokonjunktivitida (VKC) je oproti AC méně častou, avšak klinicky závažnější chronickou formou oční alergie. Onemocnění může vést k remodelaci rohovkového epitelu a v některých případech až ke ztrátě zraku. Typicky postihuje chlapce a mladé muže, zejména v regionech s teplým a větrným klimatem, přičemž většina případů je diagnostikována před 10. rokem života. Pacienti popisují příznaky charakteristické pro alergické oční onemocnění, jako je svědění, slzení, zarudnutí a pocit cizího tělesa. Často se však objevují i závažnější projevy, například bolest a výtok. Mezi další komplikace patří zvýšené riziko infekce v důsledku narušené epitelové bariéry a zhoršené hojení již poškozené rohovky. VKC vyžaduje léčbu pod lékařským dohledem (8).

Atopická keratokonjunktivitida (AKC) představuje další typ chronického alergického onemocnění oka, přičemž je spojována s nejvyšším rizikem poškození zraku ze všech forem očních alergií. Obvykle se manifestuje u mladých dospělých a přetrvává přibližně do páté dekády života. AKC je často považována za oční manifestaci atopické dermatitidy, neboť se vyskytuje přibližně u 40 % pacientů trpících tímto onemocněním. Od VKC lze AKC odlišit na základě přítomnosti charakteristických změn na očních víčkách, která bývají ztluštělá, erytematózní, edematózní a v důsledku ekzému i popraskaná. Bývají na nich také patrné drobné šupinky. Komplikace vznikají podobně jako u VKC v důsledku přetrvávajícího zánětu, který může způsobit trvalé poškození rohovkového epitelu (9).

Gigantopapilární konjunktivitida (GPC) bývá klasifikována jako typ alergického onemocnění oka, nicméně může vznikat i na podkladě nealergické hypersenzitivní reakce. Onemocnění se rozvíjí především v důsledku dlouhodobého mechanického podráždění cizím tělesem, nejčastěji kontaktními čočkami, a je charakterizováno zvláště zvětšenými papilami na tarzální spojivce horního víčka. Míra rizika rozvoje GPC se liší v závislosti na typu kontaktních čoček a jejich materiálu. Klinické projevy GPC zahrnují hyperemii spojivky, svědění, pocit cizího tělesa, diskomfort a zvýšenou produkci hlenovitého sekretu, což může vést k rozmazanému či mlhavému vidění a postupně až k intoleranci kontaktních čoček. Na vzniku GPC se dále podílí ukládání bílkovinných depozit ve struktuře kontaktních čoček, přičemž měkké čočky jsou k tomuto procesu náchylnější. Tato depozita mohou sekundárně vyvolávat alergickou reakci. Charakteristickým znakem GPC je tvorba povlaku na povrchu kontaktních čoček, jehož odstraňování se s progresí onemocnění stává stále obtížnější (10).

Možnosti samoléčby očních projevů alergií

Pro pacienty s projevy oční alergie představuje samoléčba jednu z možných cest, jak tyto projevy potlačit či zmírnit. Může zahrnovat řadu nefarmakologických postupů, které však často nebývají dostatečně efektivní, a ve většině případů je proto nutné přistoupit k farmakologické léčbě. Rozhodne-li se pacient pro samoléčbu projevů alergické konjunktivitidy pomocí volně prodejných léčivých přípravků, může vybírat hned z několika skupin léčiv. Nejčastěji se jedná o léčiva ze skupiny H1 antihistaminik, dále o stabilizátory žírných buněk, případně léčiva ze skupiny dekongestiv, či jejich vzájemné kombinace. V rámci terapie očních alergií je primárně využívána topická cesta podání léčiva do spojivkového vaku, protože zajišťuje jeho cílený účinek a zároveň umožňuje snížit riziko nežádoucích účinků oproti systémovému podání. Pokud však lokální léčba není dostatečně účinná nebo pacient trpí závažnějšími, či chronickými projevy onemocnění, bývá topická léčba doplněna o léčbu systémovou. Zároveň se kombinace lokálně působících léčiv s perorálně podávanými léčivy zdá být výhodná, jelikož při jejím použití může docházet ke snížení potřebné terapeutické dávky systémově působícího léčiva (11–14).

 

Volně prodejná léčiva

H₁-antihistaminika

Jelikož biogenní amin histamin hraje zásadní roli v procesu vzniku a udržování alergické a zánětlivé reakce, blokace jeho receptorů je vhodným mechanismem účinku léčiv používaných v terapii alergických stavů včetně očních alergií. Skupinou léčiv, která takto účinkují, jsou H₁ antihistaminika. Jedná se o inverzní agonisty H₁ receptoru, kteří obsazením tohoto receptoru zároveň brání vazbě jeho endogenního ligandu, histaminu. Vyznačují se dobrou biologickou dostupností po perorálním podání a rovněž je možné je podávat topicky, což je vhodné zejména z důvodu rychlého nástupu účinku a snížení rizika výskytu systémových nežádoucích účinků. Skupina H₁-antihistaminik se dělí do tří generací, jejichž zástupci se liší především schopností přecházet přes hematoencefalickou bariéru (HEB), selektivitou vůči H₁ a jiným receptorům, délkou účinku a také schopností protizánětlivého a imunomodulačního působení (15, 16). Tyto rozdíly mezi jednotlivými generacemi se mohou projevovat i v rámci spektra nežádoucích účinků H₁-antihistaminik, jako je například sedace, ovlivnění kognitivních a psychomotorických funkcí, či anticholinergní a antiserotoninové účinky.

I. generace H₁-antihistaminik se vyznačuje nižší selektivitou vůči H₁ receptoru, schopností přecházet přes HEB, krátkou dobou působení a současně nejširším spektrem nežádoucích účinků oproti ostatním generacím, včetně antiserotoninových, anticholinergních a antiadrenergních. Léčiva I. generace jsou určena především k symptomatické terapii akutních alergických obtíží, přičemž jsou podávána ve dvou až třech denních dávkách z důvodu krátkého biologického poločasu eliminace. Jako příklad můžeme uvést antazolin, typické sedativní H₁-antihistaminikum I. generace, které se používalo ve formě očních kapek pro terapii očních projevů alergie. Toto léčivo je pro tyto účely registrováno v kombinaci s alfa-1 sympatomimetiky, tetryzolinem nebo nafazolinem. Aktuálně však antazolin, včetně jeho kombinací s dekongestivy, není na trhu dostupný (15–18). Specifickým léčivem v této generaci je pak ketotifen, u kterého byl kromě antihistaminového působení prokázán i stabilizační vliv na membránu žírných buněk, což zabraňuje uvolňování prozánětlivých mediátorů, včetně histaminu a leukotrienů. Ketotifen se užívá dlouhodobě jako profylaxe alergických stavů, včetně očních alergií. Nicméně oční kapky pro terapii oční alergie obsahující ketotifen jsou dostupné pouze na lékařský předpis (15, 19).

II. generace H₁-antihistaminik se kromě vyšší selektivity vůči H₁ receptoru a nižší četností nežádoucích účinků vyznačuje i širším antialergickým a protizánětlivým působením, a to jak v časné, tak v pozdní fázi alergické reakce. Tato léčiva slouží k symptomatické léčbě alergií, včetně dlouhodobé profylaktické terapii, přičemž jsou podávaná v jedné až dvou denních dávkách. Příkladem topicky podávaných H₁-antihistaminik II. generace jsou levokabastin a azelastin, které jsou obsaženy ve volně prodejných léčivých přípravcích ve formě očních kapek, a jsou určeny k léčbě a úlevě od příznaků oční alergie. Tyto přípravky se obvykle aplikují dvakrát denně po jedné kapce do každého oka. Významný zástupce této generace je i olopatadin, který je ve formě oční kapek nebo nosního spreje určen k léčbě alergické rhinokonjunktivitidy. Olopatadin se kromě blokace histaminového receptoru uplatňuje také při stabilizaci žírných buněk, a proto má významný protizánětlivý efekt. Toto léčivo je nicméně v současnosti dostupné pouze na lékařský předpis (17, 18). V případě závažnějších projevů nebo dlouhodobých obtíží, které se vyskytují současně s dalšími alergickými onemocněními, například alergickou rhinitidou, lze lokální léčbu doplnit o léčbu systémovou. Nabídka dostupných volně prodejných perorálních H₁-antihistaminik je výrazně širší než topických. Jedním z nich je například bilastin, nesedativní H₁-antihistaminikum s relativně rychlým nástupem účinku, který přetrvává alespoň 24 hodin, což umožňuje podávání jedenkrát denně. Při užívání bilastinu je však třeba počítat s rizikem snížení jeho biologické dostupnosti při současném užití ovocných šťáv, zejména grapefruitové, které inhibují transportéry pro organické anionty, které jsou zásadní pro aktivní transport bilastinu přes střevní stěnu (20). Dalším zástupcem této skupiny je cetirizin, který je také charakterizován rychlým nástupem účinku a dlouhou dobou působení. Jeho terapeutický efekt přetrvává 24 hodin a podání jedné denní dávky bývá tak dostačující. Výhodou je, že i tento zástupce nenavozuje sedaci a neovlivňuje psychomotorické funkce (21). Do II. generace antihistaminik rovněž řadíme loratadin a fexofenadin. Podobně jako u ostatních zástupců této generace postačuje jejich užívání v jedné denní dávce. Díky příznivému bezpečnostnímu profilu bez významných nežádoucích účinků a kontraindikací jsou dostupné jako OTC přípravky (15, 17, 18).

III. generace H₁-antihistaminik se vyznačuje významným antialergickým, protizánětlivým a především imunomodulačním účinkem. Mimo jiné je charakterizována vysokou mírou bezpečnosti a účinnosti. Tato léčiva tak našla využití v rámci dlouhodobé profylaktické léčby alergických stavů. Do III. generace H₁-antihistaminik dostupných v OTC přípravcích pro systémové perorální podání řadíme levocetirizin, levotočivý enantiomer cetirizinu, a desloratadin, aktivní metabolit loratadinu. Díky tomu, že terapeutický efekt těchto léčiv má dlouhodobý charakter, a to alespoň 24 hodin, jsou tato léčiva podávána pouze v jedné denní dávce (5 mg). Tato léčiva se také vyznačují minimálním spektrem nežádoucích účinků a silným imunomodulačním efektem (17, 18, 22).

 

Stabilizátory žírných buněk

Kromě H₁-antihistaminik našla v terapii alergické konjunktivitidy uplatnění také léčiva ze skupiny stabilizátorů žírných buněk. Tato léčiva inhibují degranulaci žírných buněk, a tím uvolňování alergických mediátorů, především histaminu, což vede k útlumu alergické reakce. Jelikož se jejich účinek nedostavuje okamžitě, vyžadují dlouhodobé a pravidelné užívání, a proto nejsou vhodná k okamžité úlevě od akutních obtíží, ale slouží především k dlouhodobé profylaxi sezónních i celoročních očních alergií. Na trhu je dostupný volně prodejný topicky podávaný přípravek obsahující kromoglykát. Doporučené dávkování je 1–2 kapky do každého oka dvakrát denně, maximálně čtyřikrát denně (23, 24).

 

Alfa-1 sympatomimetika

Další z možností samoléčby oční alergie je rozšíření primární terapie H₁-antihistaminiky o léčivo s dekongestivním účinkem. Jedná se o agonisty alfa-1 adrenergních receptorů, jejichž efekt spočívá v místním navození vazokonstrikce, což napomáhá ke snížení překrvení, zmírnění otoku a bolestivosti. Přípravky s obsahem adrenergních agonistů jsou považovány spíše za doplňkovou a úlevovou léčbu, protože nezasahují do vzniku a rozvoje samotné alergické reakce, a zároveň je s jejich dlouhodobým užíváním spojeno zvýšené riziko nežádoucích účinků. Mezi ně řadíme především podráždění oka projevující se svěděním a pálením, dále riziko vzniku tachyfylaxe a tzv. rebound vazodilatace vyskytující se po vysazení terapie. Léčiva ze skupiny dekongestiv je proto doporučováno užívat po co možná nejkratší dobu (3–5 dní). Pro riziko zvýšení nitroočního tlaku jsou oční dekongestiva kontraindikována u pacientů s glaukomem s uzavřeným úhlem. Na trhu je v současnosti dostupný volně prodejný přípravek ve formě očních kapek obsahující sympatomimetikum tetryzolin, který se aplikuje 2–3× denně po jedné kapce do každého oka (11, 23).

 

Zdravotnické prostředky

Pro snížení množství alergenu v oblasti očí lze doporučit jejich oplachování fyziologickým roztokem. Případně lze rovněž doporučit aplikaci zdravotnických prostředků, například umělých slz, které kromě naředění koncentrace alergenu jej také vyplavují z oblasti oka. Mezi zdravotnickými prostředky jsou také dostupné oční kapky obsahující kombinaci hyaluronátu sodného a ectoinu. Hyaluronát stabilizuje vodnou a mucinovou vrstvu slzného filmu a zvyšuje jeho viskozitu, ectoin zároveň podporuje stabilitu lipidové vrstvy a tím dochází k ochraně povrchu oka před podrážděním. Proto i tento typ zdravotnických prostředků může přispět ke zmírnění alergických projevů oka. Za zmínku stojí i oční kapky obsahující extrakt z rostliny Helichrysum italicum, který byl již v tradiční medicíně využíván pro své protizánětlivé a antioxidační vlastnosti. V dnešní době je u něj předpokládán pozitivní vliv v rámci zmírnění projevů oční alergie, byť klinické studie podporující tuto hypotézu chybí (25–27).

 

Nefarmakologické přístupy a prevence

Nefarmakologická opatření při očních alergiích mají převážně podpůrný charakter a ve většině případů sama o sobě nepostačují k adekvátnímu potlačení jejich projevů. Mezi nejvýznamnější nefarmakologické přístupy ke zmírnění těchto projevů patří eliminace kontaktu s alergenem, případně alespoň snížení množství alergenu, se kterým pacienti přicházejí do kontaktu. K základním režimovým opatřením proto patří omezení větrání během pylové sezóny, využívání klimatizace, čističek vzduchu, pravidelné sledování aktuální pylové situace a omezení pohybu venku v době zvýšeného množství alergenu v ovzduší. V případě hypersenzitivity na zvířecí alergeny se doporučuje vyloučení kontaktu se zvířetem. Pokud je zvíře v domácnosti přítomno, je vhodné odstranění materiálů, které mohou alergeny zadržovat, například koberců, a dále také pravidelné koupání zvířete a luxování obytných místností. U alergií na roztoče je dále doporučeno například využití speciálních matrací a ložního prádla a nezapomínat na jejich pravidelné praní při vyšších teplotách (60 °C) (4). Pro úlevu od svědění a zmírnění otoku je vhodné přikládat studené obklady. Pacienti používající kontaktní čočky by měli v případě výskytu alergických očních obtíží upřednostnit čočky jednorázové. Při opakovaném používání jednoho páru kontaktních čoček může docházet k zachycování alergenu v jejich struktuře, což může mít za následek prodloužení doby působení alergenu v oblasti oka, a to může přispívat k perzistenci či zhoršení symptomů (28).

 

Limitace samoléčby

V případě potřeby překlenutí především akutních příznaků očních alergií je doporučováno aplikovat topické přípravky ve formě očních kapek. Jejich použití však může vést v některých případech ke zhoršení projevů. Důvodem může být působení konzervačních přísad přítomných v přípravcích pro oční podání. Například široce používaný benzalkonium chlorid patří mezi konzervanty, u kterých se uvádí riziko zhoršení funkce epitelu rohovky a současně potenciál rozvoje syndromu suchého oka, zejména při dlouhodobém užívání nebo u pacientů se zvýšenou citlivostí. Proto je nezbytné věnovat pozornost typu použitého konzervantu, nebo upřednostnit přípravky bez konzervačních látek (29, 30). Samoléčba zároveň není vhodná v případě progredujícího stavu onemocnění se závažnějšími klinickými projevy (např. bolestivost a výtok), nebo při projevech typických pro VKC nebo AKC. V takovém případě je vhodné vyhledat lékaře se specializací v alergologii, klinické imunologii nebo oftalmologii, který může doporučit terapii pomocí léčivých přípravků vázaných na lékařský předpis, např. s obsahem kortikosteroidů s protizánětlivými a imunosupresivními účinky. Nejčastějšími komplikacemi u lokálně podávaných kortikosteroidů jsou steroidní glaukom, katarakta, nebo také zvýšené riziko bakteriálních a virových infekcí (31). Lze také zvážit podání alergenové imunoterapie, která jako jediná přímo moduluje základní imunopatologický proces a je považována za kauzální léčbu alergických onemocnění. K dispozici jsou dnes přípravky pro subkutánní podání, ale také orální, například sublinguální tablety a kapky. Účinnost alergenové imunoterapie je nejvyšší při zahájení v časné fázi alergického onemocnění, kdy může zároveň vykazovat i preventivní účinky (32).

 

Závěr

Oční alergie jsou onemocnění postihující významnou část populace po celém světě. Nejčastěji se objevují sezónně a ve většině případů jde o projevy, které lze zvládnout pomocí volně prodejných léčiv (OTC) a zavedením nefarmakologických a preventivních opatření. Z terapeutických možností lze volit topickou aplikaci léčiv ve formě očních kapek, která je doporučována ve většině případů pro rychlou úlevu od symptomů a současně nízké riziko nežádoucích účinků. Z hlediska mechanismu účinku lze z topických OTC léčiv ve formě očních kapek vybírat z H₁-antihistaminik (levokabastin, azelastin), stabilizátorů žírných buněk (kromoglykát), či dekongestiv (tetryzolin). V případě dlouhodobých obtíží, opakovaných exacerbací se závažnějšími projevy nebo při současném výskytu dalších projevů alergických onemocnění lze léčbu doplnit o systémovou perorální terapii. Takovými perorálně podávanými OTC léčivy mohou být H₁-antihistaminika II. generace (bilastin, fexofenadin, cetirizin, loratadin) a III. generace (levocetirizin, desloratadin). K dispozici jsou rovněž zdravotnické prostředky s obsahem ectoinu, hyaluronátu sodného nebo rostlinného extraktu z Helichrysum italicum, u nichž je předpokládán podpůrný efekt v terapii očních alergií. Samoléčba není doporučována v případě závažnějších forem očních alergií AKC a VKC. Při podezření na tato onemocnění je třeba pacienta neprodleně odeslat k lékaři.