Vliv obezity na vznik zhoubných nádorů –⁠ metabolický syndrom

Download PDF English version

Authors: L. Gescheidtová ^1,2; Z. Čermáková ^1,2
Authors‘ workplace: Oddělení laboratorní medicíny, MOÚ, Brno2 Oddělení specializovaných ambulancí, MOÚ, Brno ¹
Published in: Klin Onkol 2026; 39(Supplementum 1): 36-40
Category: Review
doi: https://doi.org/10.48095/ccko2026S36

Overview

Východisko: Obezita představuje významný a modifikovatelný rizikový faktor vzniku i prognózy zhoubných nádorů. Cíl: Cílem tohoto přehledového článku je shrnout současné poznatky o vztahu mezi obezitou, metabolickým syndromem a zvýšeným rizikem nádorů, se zvláštním důrazem na patofyziologické mechanizmy, epidemiologická data a možnosti intervence. Obezita je podle hodnocení International Agency for Research on Cancer kauzálně spojena s nejméně 13 typy nádorových onemocnění, přičemž riziko roste s množstvím tělesného tuku. Klíčovou roli hraje chronický zánět, hormonální aktivita tukové tkáně, hyperinzulinemie a inzulinová rezistence a změny adipokinového profilu, které vytvářejí mikroprostředí podporující nádorový růst a progresi. V článku jsou uvedena kritéria pro metabolický syndrom a zvláštní pozornost je věnována konceptu metabolicky zdravé obezity, která je spojena s nižším, nikoliv však nulovým rizikem nádorových onemocnění a představuje dynamický stav s možností přechodu do metabolicky nezdravé obezity. Článek dále shrnuje důkazy o vlivu obezity na riziko relapsu a dlouhodobou prognózu vybraných solidních nádorů, zejména karcinomu prsu, endometria a kolorekta. Dlouhodobá a udržitelná redukce hmotnosti je obtížná a k jejímu dosažení je nutno volit komplexní přístup s využitím farmakoterapie, pohybové a behaviorální intervence a nutričního poradenství. Výsledkem úspěšného snížení hmotnosti je snížení rizika nejen vzniku nádorů, ale i jejich recidivy a prognózy. Integrace intervencí zaměřených na léčbu obezity by proto měla být součástí primární i sekundární onkologické prevence a následné péče o onkologické pacienty.

Klíčová slova:

obezita – metabolický syndrom – riziko rakoviny

Úvod

Vztah mezi obezitou a rizikem vzniku zhoubných nádorů je nepopiratelný a byl potvrzen v mnoha velkých prospektivních studiích [1,2]. International Agency for Research on Cancer (IARC) v roce 2016 vydala klíčové hodnocení, které potvrdilo kauzální vztah mezi obezitou a nejméně 13 typy zhoubných nádorů [3]. Přestože existuje mnoho studií popisujících vztah mezi množstvím tukové tkáně, body mass indexem (BMI) a rizikem rakoviny i patofyziologickými mechanizmy nádorového bujení u obezity, méně pozornosti je věnováno otázce, do jaké míry může snížení hmotnosti toto riziko ovlivnit. Není rovněž zcela jasné, zda je pokles rizika podmíněn samotnou redukcí tukové tkáně, nebo spíše komplexními změnami životního stylu, které mají samy o sobě protektivní účinek. Tyto otázky jsou zásadní pro optimální nastavení primární i sekundární onkologické prevence u osob s obezitou.

Epidemiologie

Prevalence obezity (BMI > 30 kg/m²) u české populace je 26 % žen a 27 % mužů [4]. Toto číslo se postupně zvyšuje již několik dekád. Zvýšenou tělesnou hmotnost, vč. nadváhy, má přibližně 60 % dospělé populace [5]. Výrazně se zvýšil podíl nadváhy a obezity u dětí (25 % dětí v České republice (ČR) má nadváhu nebo obezitu). Až 60 % dětí s obezitou si nese obezitu do dospělosti a v případě adolescentů s obezitou je to až 80 %, kterým se nepodaří dosáhnout v dospělosti normální váhy [5]. Obezita významně přispívá k předčasným úmrtím po celém světě. Zároveň má značný ekonomický dopad [4]. Je jedním z hlavních rizikových faktorů pro srdeční choroby, cévní mozkové příhody, cukrovku 2. typu, některé typy rakoviny [6], respirační a muskuloskeletální onemocnění. Tím výrazně zvyšuje náklady na zdravotní péči, a to přímo (výdaje na diagnostiku, léčbu a dispenzarizaci) i nepřímo (pokles práceschopnosti, zvýšení invalidity apod.) [7].

Obezita a metabolický syndrom

Světová zdravotnická organizace definuje obezitu jako „nadměrné nebo nepřiměřené hromadění tělesného tuku, které představuje zdravotní riziko“ a klasifikuje ji dle BMI > 30 kg/m². Obezita má úzký vztah k metabolickému syndromu, tyto pojmy však nelze volně zaměňovat. Podle harmonizovaných kritérií z roku 2009 [8] je metabolický syndrom přítomen, pokud má osoba alespoň 3 z 5 následujících znaků:

centrální obezita –⁠ zvýšený obvod pasu (hranice se liší podle populace);

triglyceridy ≥ 1,7 mmol/l (nebo léčba);

nízký HDL-cholesterol (< 1,0 mmol/l u mužů, < 1,3 mmol/l u žen nebo léčba);

vysoký krevní tlak (≥ 130/85 mmHg nebo léčba);

zvýšená glykemie na lačno (≥ 5,6 mmol/l nebo léčba).

Metabolicky zdraví jedinci, tedy jedinci s obezitou, ale bez vyjádřeného metabolického syndromu, představují dle různých autorů 10–40 % osob s obezitou [9–11] a mají oproti jedincům s normální váhou relativní riziko (RR) pro kardiovaskulární onemocnění 1,45 (95% CI 1,20–1,70) [12] a RR pro rakovinu 1,14 (95% CI 1,05–1,23) [13]. Definice MHO (metabolic healthy obesity) se v různých studiích liší. V nejpřísnějších kritériích nesmí být přítomna žádná z výše uvedených odchylek, obvykle je však jedna odchylka povolena. MHO navíc není neměnný stav, často přechází do MUO (metabolic unhealthy obesity) [14,15].

Patofyziologie

Obezita se patofyziologicky podílí na rozvoji nádorového onemocnění řadou mechanizmů. Ačkoliv rozhodně není přímým vyvolávajícím faktorem nádorového onemocnění, je jedním ze spolupodílejících se dílčích etiologických faktorů, které ve výsledku vedou k prolomení ochranné protinádorové bariéry a propuknutí onemocnění.

Hlavními patofyziologickými okruhy souvisejícími s obezitou jsou:

chronický zánět a oxidační stres;

hormonální aktivita tukové hmoty;

změny v metabolizmu –⁠ vyšší hladiny glukózy a inzulinu vytvářejí prostředí, které podporuje růst nádorových buněk.

Podrobně jsou mechanizmy a hormony produkované tukovou tkání, tzv. adipokiny, které se na těchto mechanizmech podílejí, shrnuty v tab. 1.

Úbytek tuku (např. díky dietě nebo pohybu) vede k lepší hormonální rovnováze, nižším zánětlivým markerům, lepší hladině inzulinu a adipokinů, a tím ke snížení rizika, které bylo dobře popsáno např. u karcinomu prsu a endometria [16]. U jiných typů nádorů, jako je např. kolorektální karcinom (colorectal carcinoma –⁠ CRC), bylo prokázáno, že obezita zvyšuje riziko CRC především prostřednictvím inzulinové rezistence a IGF-1 (inzulinu podobný růstový faktor 1) signalizace [17], chronického zánětu [18], změn adipokinů, střevního mikrobiomu a expozici karcinogenním metabolitům [19,20], ale nebyl zcela jasně prokázán signifikantní efekt samotného úbytku váhy na snížení rizika CRC [21].

Obezita a riziko vzniku nádoru

Obezita je v současnosti považována za významný a modifikovatelný rizikový faktor vzniku nádorových onemocnění. Podle odhadů IARC je nadměrná tělesná hmotnost odpovědná přibližně až za 9 % všech malignit v rozvinutých zemích [3]. Prokazatelně obezita zvyšuje riziko karcinomu prsu (u postmenopauzálních žen), CRC, karcinomu žlučníku, ledvin, jater, meningeomu, mnohočetného myelomu, adenokarcinomu jícnu, karcinomu ovaria, pankreatu, štítné žlázy, kardie žaludku a endometria [22]. Pro všechny tyto typy nádorů existuje jasný vztah mezi tělesnou hmotností a rizikem vzniku nádoru, což znamená, že s rostoucím množstvím tělesného tuku se riziko vzniku nádoru úměrně zvyšuje [22,23]. U obézních mužů (ve srovnání s normální váhou) je vyšší riziko např. CRC (~RR 1,57), karcinomu ledvin (~RR 1,57) a pankreatu (~RR 1,36). Naopak nebyl prokázán vliv obezity na incidenci karcinomu prostaty [24]. U žen zvyšuje obezita riziko endometriálního karcinomu (~RR 1,85), postmenopauzálního karcinomu prsu (~RR 1,25) [23]. Metabolicky nezdraví jedinci s nadváhou nebo obezitou mají ve srovnání s normální váhou vyšší riziko vzniku jakéhokoliv karcinomu (standardizované relativní riziko –⁠ SRR ≈ 1,21) a u „obezitou-spojených“ nádorů SRR ≈ 1,42 [25]. Obezita je rovněž rizikovým faktorem v hematoonkologii, např. pro rozvoj akutní myeloidní leukemie (~RR 1,23) [26], difuzního velkobuněčného B lymfomu (~RR 1,40) [27].

Pro srovnání s kardiovaskulárními onemocněními zvyšuje obezita riziko ischemické choroby srdeční (~RR 1,49) [28]. Dlouhodobá redukce hmotnosti, zejména dosažená změnou životního stylu, je spojena se snížením rizika vzniku karcinomu prsu v postmenopauze, karcinomu endometria a CRC [3,29].

Obezita a riziko relapsu

Obezita je spojena se zvýšeným rizikem relapsu nádorového onemocnění i se zkrácením období bez známek onemocnění (disease-free survival –⁠ DFS) u řady solidních nádorů [30]. Tento nepříznivý prognostický vliv byl popsán nezávisle na klinickém stadiu onemocnění, typu primární léčby i dalších tradičních prognostických faktorech. U pacientek s karcinomem prsu bylo opakovaně prokázáno, že vyšší BMI v době diagnózy i nárůst tělesné hmotnosti po ukončení léčby jsou asociovány s vyšším rizikem recidivy a kratším DFS [31]. Tento efekt je zvlášť výrazný u postmenopauzálních žen a u dalších hormonálně dependentních nádorů [32]. U CRC je obezita spojována s vyšším rizikem relapsu choroby [33]. Metaanalýza, která zahrnovala > 30 000 pacientů, prokázala signifikantní vztah mezi obezitou a zkrácením DFS i celkového přežití. Tento vztah přetrvával i po adjustaci na věk, stadium onemocnění a léčebné modality [34]. Interpretaci těchto dat však může komplikovat tzv. obesity paradox, tedy stav, kdy je u pacientů s mírnou nadváhou pozorována relativně lepší prognóza. Významným přínosem v této oblasti je randomizovaná studie CHALLENGE, která prokázala, že strukturovaný pohybový program po ukončení adjuvantní chemoterapie u pacientů s CRC vedl ke snížení rizika recidivy nebo úmrtí [35]. Zvýšené riziko relapsu spojené s obezitou bylo dále popsáno u karcinomu prostaty [36], endometria [37], vaječníků [38] a ledvin [39].

Obezita a prognóza nádorového onemocnění

Obezita by měla být vnímána nejen jako rizikový faktor vzniku nádorového onemocnění, ale také jako determinant jeho dlouhodobé prognózy. Ve srovnání s pacienty s normální tělesnou hmotností negativně ovlivňuje průběh nádorových onemocnění zejména u karcinomu prsu, CRC, karcinomu prostaty a endometria [40].

Je potřeba si uvědomit, že obezita je výrazný rizikový faktor kardiovaskulárních onemocnění, a že se při onkologické léčbě karcinomů používá řada léčebných modalit s potenciálně kardiotoxickým účinkem (chemoterapie na bázi antracyklinů, biologická léčba anti-HER2, vystavení ionizujícímu záření při radioterapii aj.). Prodělání nádorového onemocnění celoživotně zvyšuje riziko kardiovaskulární mortality [41]. V kombinaci s obezitou se kardiovaskulární riziko potencuje [42]. Zajímavé důkazy přinášejí studie pacientů po bariatrické chirurgii, u nichž bylo zaznamenáno snížení celkového rizika nádorových onemocnění i nádorové mortality, především u žen [43,44]. Z klinického hlediska je kontrolovaná redukce hmotnosti považována za důležitou součást komplexní péče o onkologické pacienty po ukončení léčby. Důraz je kladen zejména na prevenci sarkopenie a zachování svalové hmoty prostřednictvím kombinace nutričních a pohybových intervencí [45].

Intervence v terapii obezity

V současné době máme mnoho farmakologických i nefarmakologických možností v léčbě obezity. Zejména léčiva, která působí nejen jako antiobezitika, ale souběžně snižují inzulinovou rezistenci, dosáhla v posledních letech obrovského rozmachu. Patří sem analoga glukagonu podobného peptidu-1 (GLP-1), případně duální agonisté pro GLP-1 a GIP (glucose-dependent insulinotropic peptide). Od roku 2018 je v ČR k dispozici přípravek s účinnou látkou liraglutid, od roku 2025 semaglutid v on-label indikaci terapie obezity a tirzepatid –⁠ duální agonista GLP-1 a GIP.

Tak jako v léčbě jiných chronických onemocnění, roste i zde účinnost léčby s kombinací více modalit. Farmakologická léčba musí být doprovázena zvýšenou pohybovou aktivitou a změnami jídelníčku. Nestačí pouhé snížení energetického příjmu, ale skladba jídelníčku musí být taková, aby zajišťovala dostatečný přísun esenciálních živin, kvalitních proteinů, minerálů, vitamínů a vlákniny. Veškeré změny v životním stylu musí být koncipovány tak, aby byly s ohledem na osobnostní nastavení klienta udržitelné po dlouhou dobu. Z toho vyplývá úzká spojitost mezi nutričním poradenstvím a psychologickou péčí. Existují data o tom, že přítomnost psychologa v týmu nutričního poradenství zvyšuje účinnost redukce hmotnosti [46].

Je-li redukce hmotnosti účinná a dlouhodobá, vede k rapidnímu poklesu rizika kardiovaskulárních onemocnění i rakoviny [47,48].

Závěr

Souhrnně lze konstatovat, že obezita představuje významný a potenciálně modifikovatelný prognostický faktor, který je konzistentně spojován se zvýšeným rizikem incidence, relapsu a kratším DFS u celé řady nádorových diagnóz. Tyto poznatky podporují význam cílených intervencí zaměřených na redukci a kontrolu tělesné hmotnosti, a to jak v rámci primární prevence, tak jako nedílné součásti následné a dlouhodobé onkologické péče s potenciálem příznivě ovlivnit dlouhodobou prognózu a kvalitu života pacientů.

Dedikace

Podpořeno MZ ČR –⁠ RVO (MOÚ, 00209805), MŠMT ČR –⁠ SALVAGE (reg. č. CZ.02.01.01/00/22_008/0004644).

Sources

1. World Cancer Research Fund. Diet, nutrition, physical activity and cancer: a global perspective. A summary of the third expert report. [online]. Available from: https: //www.wcrf.org/wp-content/uploads/2024/11/Summary-of-Third-Expert-Report-2018.pdf.

2. Green J, Reeves GK, Floud S et al. Cohort profile: the million women study. Int J Epidemiol 2019; 48 (1): 28–29. doi: 10.1093/ije/dyy065.

3. Lauby-Secretan B, Scoccianti C, Loomis D et al. Body fatness and cancer –⁠ viewpoint of the IARC working group. N Engl J Med 2016; 375 (8): 794–798. doi: 10.1056/NEJMsr1606602.

4. Landovská P, Karbanová M. Social costs of obesity in the Czech Republic. Eur J Health Econ 2023; 24 (8): 1321–1341. doi: 10.1007/s10198-022-01545-8.

5. Statbase. Prevalence of obesity among adults | Czech Republic. [online]. Available from: https: //statbase.org/data/cze-prevalence-of-obesity-among-adults/.

6. World Health Organisation. The challenge of obesity. [online]. Available from: https: //www.who.int/europe/news-room/fact-sheets/item/the-challenge-of-obesity.

7. Vesikansa A, Mehtälä J, Aspholm S et al. Indirect costs constitute a major part of the total economic burden of obesity: a Finnish population-based cohort study. BMC Public Health 2025; 25 (1): 1739. doi: 10.1186/s12889-025-22978-9.

8. Alberti KG, Eckel RH, Grundy SM et al. Harmonizing the metabolic syndrome: a joint interim statement of the International Diabetes Federation task force on epidemiology and prevention; National Heart, Lung, and Blood Institute; American Heart Association; World Heart Federation; International Atherosclerosis Society; and International Association for the Study of Obesity. Circulation 2009; 120 (16): 1640–1645. doi: 10.1161/CIRCULATIONAHA.109.192644.

9. Lin H, Zhang L, Zheng R et al. The prevalence, metabolic risk and effects of lifestyle intervention for metabolically healthy obesity: a systematic review and meta-analysis: a PRISMA-compliant article. Medicine (Baltimore) 2017; 96 (47): e8838. doi: 10.1097/MD.0000000000008838.

10. Shin S, Kim JM, Sung S et al. Prevalence and associated characteristics of metabolically healthy obese phenotypes in a community dwelling population. J Obes Metab Syndr 2017; 26 (2): 130–137. doi: 10.7570/jomes.2017.26.2.130.

11. van Vliet-Ostaptchouk JV, Nuotio ML, Slagter SN et al. The prevalence of metabolic syndrome and metabolically healthy obesity in Europe: a collaborative analysis of ten large cohort studies. BMC Endocr Disord 2014; 14 : 9. doi: 10.1186/1472-6823-14-9.

12. Eckel N, Meidtner K, Kalle-Uhlmann T et al. Metabolically healthy obesity and cardiovascular events: a systematic review and meta-analysis. Eur J Prev Cardiol 2016; 23 (9): 956–966. doi: 10.1177/2047487315623884.

13. Lin CJ, Chang YC, Cheng TY et al. The association between metabolically healthy obesity and risk of cancer: a systematic review and meta-analysis of prospective cohort studies. Obes Rev 2020; 21 (10): e13049. doi: 10.1111/obr.13049.

14. Wang H, Li J, Liu S et al. Metabolic obesity phenotypes and their transitions as determinants of multimorbidity trajectories: evidence from global aging cohorts. Diabetol Metab Syndr 2025; 17 (1): 447. doi: 10.1186/s13098-025-01992-2.

15. Netto AM, Kashiwagi NM, Minanni CA et al. Adiposity, hepatic steatosis, and metabolic health transitions in people with obesity: influences of age and sex. Nutr Metab Cardiovasc Dis 2023; 33 (6): 1149–1157. doi: 10.1016/j.numecd.2023.03.020.

16. Clontz AD, Gan E, Hursting SD et al. Effects of weight loss on key obesity-related biomarkers linked to the risk of endometrial cancer: a systematic review and meta-analysis. Cancers (Basel) 2024; 16 (12). doi: 10.3390/cancers16122197.

17. Aleksandrova K, Nimptsch K, Pischon T. Influence of obesity and related metabolic alterations on colorectal cancer risk. Curr Nutr Rep 2013; 2 (1): 1–9. doi: 10.1007/s13668-012-0036-9.

18. Ungvari Z, Fekete M, Varga P et al. Overweight and obesity significantly increase colorectal cancer risk: a meta-analysis of 66 studies revealing a 25–57% elevation in risk. Geroscience 2025; 47 (3): 3343–3364. doi: 10.1007/s11357-024-01375-x.

19. Zhang W, An Y, Qin X et al. Gut microbiota-derived metabolites in colorectal cancer: the bad and the challenges. Front Oncol 2021; 11 : 739648. doi: 10.3389/fonc.2021.739648.

20. Ocvirk S, O‘Keefe SJ. Influence of bile acids on colorectal cancer risk: potential mechanisms mediated by diet –⁠ gut microbiota interactions. Curr Nutr Rep 2017; 6 (4): 315–322. doi: 10.1007/s13668-017-0219-5.

21. Karahalios A, English DR, Simpson JA. Weight change and risk of colorectal cancer: a systematic review and meta-analysis. Am J Epidemiol 2015; 181 (11): 832–845. doi: 10.1093/aje/kwu357.

22. Fontvieille E, Viallon V, Recalde M et al. Body mass index and cancer risk among adults with and without cardiometabolic diseases: evidence from the EPIC and UK biobank prospective cohort studies. BMC Med 2023; 21 (1): 418. doi: 10.1186/s12916-023-03114-z.

23. Renehan AG, Tyson M, Egger M et al. Body-mass index and incidence of cancer: a systematic review and meta-analysis of prospective observational studies. Lancet 2008; 371 (9612): 569–578. doi: 10.1016/S0140-6736 (08) 60269-X.

24. Harrison S, Tilling K, Turner EL et al. Systematic review and meta-analysis of the associations between body mass index, prostate cancer, advanced prostate cancer, and prostate-specific antigen. Cancer Causes Control 2020; 31 (5): 431–449. doi: 10.1007/s10552-020-01291-3.

25. Mahamat-Saleh Y, Aune D, Freisling H et al. Association of metabolic obesity phenotypes with risk of overall and site-specific cancers: a systematic review and meta-analysis of cohort studies. Br J Cancer 2024; 131 (9): 1480–1495. doi: 10.1038/s41416-024-02857-7.

26. Li S, Chen L, Jin W et al. Influence of body mass index on incidence and prognosis of acute myeloid leukemia and acute promyelocytic leukemia: a meta-analysis. Sci Rep 2017; 7 (1): 17998. doi: 10.1038/s41598-017-18278-x.

27. Larsson SC, Wolk A. Obesity and risk of non-Hodgkin lymphoma: a meta-analysis. Int J Cancer 2007; 121 (7): 1564–1570. doi: 10.1002/ijc.22762.

28. Whitlock G, Lewington S, Sherliker P et al. Body-mass index and cause-specific mortality in 900 000 adults: collaborative analyses of 57 prospective studies. Lancet 2009; 373 (9669): 1083–1096. doi: 10.1016/S0140-6736 (09) 60318-4.

29. Eliassen AH, Colditz GA, Rosner B et al. Adult weight change and risk of postmenopausal breast cancer. JAMA 2006; 296 (2): 193–201. doi: 10.1001/jama.296.2.193.

30. Petrelli F, Cortellini A, Indini A et al. Association of obesity with survival outcomes in patients with cancer: a systematic review and meta-analysis. JAMA Netw Open 2021; 4 (3): e213520. doi: 10.1001/jamanetworkopen.2021.3520.

31. Chan DSM, Vieira AR, Aune D et al. Body mass index and survival in women with breast cancer-systematic literature review and meta-analysis of 82 follow-up studies. Ann Oncol 2014; 25 (10): 1901–1914. doi: 10.1093/annonc/mdu042.

32. Protani M, Coory M, Martin JH. Effect of obesity on survival of women with breast cancer: systematic review and meta-analysis. Breast Cancer Res Treat 2010; 123 (3): 627–635. doi: 10.1007/s10549-010-0990-0.

33. Doleman B, Mills KT, Lim S et al. Body mass index and colorectal cancer prognosis: a systematic review and meta-analysis. Tech Coloproctol 2016; 20 (8): 517–535. doi: 10.1007/s10151-016-1498-3.

34. Sinicrope FA, Foster NR, Sargent DJ et al. Obesity is an independent prognostic variable in colon cancer survivors. Clin Cancer Res 2010; 16 (6): 1884–1893. doi: 10.1158/1078-0432.CCR-09-2636.

35. Courneya KS, Vardy JL, O‘Callaghan CJ et al. Structured exercise after adjuvant chemotherapy for colon cancer. N Engl J Med 2025; 393 (1): 13–25. doi: 10.1056/NEJMoa2502760.

36. Cao Y, Ma J. Body mass index, prostate cancer-specific mortality, and biochemical recurrence: a systematic review and meta-analysis. Cancer Prev Res (Phila) 2011; 4 (4): 486–501. doi: 10.1158/1940-6207.CAPR-10-0229.

37. Crosbie EJ, Zwahlen M, Kitchener HC et al. Body mass index, hormone replacement therapy, and endometrial cancer risk: a meta-analysis. Cancer Epidemiol Biomarkers Prev 2010; 19 (12): 3119–3130. doi: 10.1158/1055-9965.EPI-10-0832.

38. Protani MM, Nagle CM, Webb PM. Obesity and ovarian cancer survival: a systematic review and meta-analysis. Cancer Prev Res (Phila) 2012; 5 (7): 901–910. doi: 10.1158/1940-6207.CAPR-12-0048.

39. Gluba-Brzózka A, Rysz J, Ławiński J et al. Renal cell cancer and obesity. Int J Mol Sci 2022; 23 (6). doi: 10.3390/ijms23063404.

40. Ligibel JA, Alfano CM, Courneya KS et al. American society of clinical oncology position statement on obesity and cancer. J Clin Oncol 2014; 32 (31): 3568–3574. doi: 10.1200/JCO.2014.58.4680.

41. Darby SC, Ewertz M, McGale P et al. Risk of ischemic heart disease in women after radiotherapy for breast cancer. N Engl J Med 2013; 368 (11): 987–998. doi: 10.1056/NEJMoa1209825.

42. Kaboré EG, Guenancia C, Vaz-Luis I et al. Association of body mass index and cardiotoxicity related to anthracyclines and trastuzumab in early breast cancer: French CANTO cohort study. PLoS Med 2019; 16 (12): e1002989. doi: 10.1371/journal.pmed.1002989.

43. Sjöström L, Gummesson A, Sjöström CD et al. Effects of bariatric surgery on cancer incidence in obese patients in Sweden (Swedish obese subjects study): a prospective, controlled intervention trial. Lancet Oncol 2009; 10 (7): 653–662. doi: 10.1016/S1470-2045 (09) 70159-7.

44. Schauer DP, Feigelson HS, Koebnick C et al. Bariatric surgery and the risk of cancer in a large multisite cohort. Ann Surg 2019; 269 (1): 95–101. doi: 10.1097/SLA.0000000000002525.

45. Fearon K, Strasser F, Anker SD et al. Definition and classification of cancer cachexia: an international consensus. Lancet Oncol 2011; 12 (5): 489–495. doi: 10.1016/S1470-2045 (10) 70218-7.

46. LeBlanc ES, Patnode CD, Webber EM et al. Behavioral and pharmacotherapy weight loss interventions to prevent obesity-related morbidity and mortality in adults: updated evidence report and systematic review for the US preventive services task force. JAMA 2018; 320 (11): 1172–1191. doi: 10.1001/jama.2018.7777.

47. F Piepoli M. 2016 European guidelines on cardiovascular disease prevention in clinical practice. Int J Behav Med 2017; 24 (3): 321–419. doi: 10.1007/s12529-016-9583-6.

48. Yeh HC, Bantle JP, Cassidy-Begay M et al. Intensive weight loss intervention and cancer risk in adults with type 2 diabetes: analysis of the look AHEAD randomized clinical trial. Obesity (Silver Spring) 2020; 28 (9): 1678–1686. doi: 10.1002/oby.22936.

49. Hotamisligil GS. Inflammation and metabolic disorders. Nature 2006; 444 (7121): 860–867. doi: 10.1038/nature05485.

50. Weisberg SP, McCann D, Desai M et al. Obesity is associated with macrophage accumulation in adipose tissue. J Clin Invest 2003; 112 (12): 1796–1808. doi: 10.1172/JCI19246.

51. Xu H, Barnes GT, Yang Q et al. Chronic inflammation in fat plays a crucial role in the development of obesity-related insulin resistance. J Clin Invest 2003; 112 (12): 1821–1830. doi: 10.1172/JCI19451.

52. Ye J. Emerging role of adipose tissue hypoxia in obesity and insulin resistance. Int J Obes (Lond) 2009; 33 (1): 54–66. doi: 10.1038/ijo.2008.229.

53. Furukawa S, Fujita T, Shimabukuro M et al. Increased oxidative stress in obesity and its impact on metabolic syndrome. J Clin Invest 2004; 114 (12): 1752–1761. doi: 10.1172/JCI21625.

54. Shoelson SE, Herrero L, Naaz A. Obesity, inflammation, and insulin resistance. Gastroenterology 2007; 132 (6): 2169–2180. doi: 10.1053/j.gastro.2007.03.059.

55. Garofalo C, Surmacz E. Leptin and cancer. J Cell Physiol 2006; 207 (1): 12–22. doi: 10.1002/jcp.20472.

56. Dalamaga M, Diakopoulos KN, Mantzoros CS. The role of adiponectin in cancer: a review of current evidence. Endocr Rev 2012; 33 (4): 547–594. doi: 10.1210/er.2011-1015.

57. Kershaw EE, Flier JS. Adipose tissue as an endocrine organ. J Clin Endocrinol Metab 2004; 89 (6): 2548–2556. doi: 10.1210/jc.2004-0395.

58. Simpson ER, Misso M, Hewitt KN et al. Estrogen –⁠ the good, the bad, and the unexpected. Endocr Rev 2005; 26 (3): 322–330. doi: 10.1210/er.2004-0020.

59. Calle EE, Kaaks R. Overweight, obesity and cancer: epidemiological evidence and proposed mechanisms. Nat Rev Cancer 2004; 4 (8): 579–591. doi: 10.1038/nrc1408.

60. Pollak M. Insulin and insulin-like growth factor signalling in neoplasia. Nat Rev Cancer 2008; 8 (12): 915–928. doi: 10.1038/nrc2536.

61. Giovannucci E. Insulin, insulin-like growth factors and colon cancer: a review of the evidence. J Nutr 2001; 131 (11 Suppl): 3109S–3120S. doi: 10.1093/jn/131.11.3109S.

62. Yu H, Rohan T. Role of the insulin-like growth factor family in cancer development and progression. J Natl Cancer Inst 2000; 92 (18): 1472–1489. doi: 10.1093/jnci/92.18.1472.

63. Iyengar NM, Gucalp A, Dannenberg AJ et al. Obesity and cancer mechanisms: tumor microenvironment and inflammation. J Clin Oncol 2016; 34 (35): 4270–4276. doi: 10.1200/JCO.2016.67.4283.