Vyšetření méně běžných tělesných tekutin: část 3 –⁠ perikardiální tekutina (patofyziologie, referenční intervaly základních vyšetření, klinické stavy)

Overview

Perikardiální tekutina, nacházející se mezi viscerální a parietální vrstvou perikardu, má specifické složení odlišné od jiných serózních dutin a hraje klíčovou roli v diagnostice i patofyziologii kardiálních onemocnění. Historické dělení výpotků na exsudáty a transudáty pomocí Lightových kritérií je u perikardiální tekutiny neadekvátní, neboť i fyziologické vzorky jsou podle nich klasifikovány jako exsudáty. Novější studie definují referenční intervaly hlavních biochemických a morfologických parametrů, potvrzující vyšší obsah buněčných elementů, proteinů, LDH a dalších biomarkerů. Patofyziologicky může vývoj perikardiálních výpotků vycházet ze zvýšené kapilární permeability, aktivace mezotelu či poruch lymfatické drenáže. Etiologie zahrnuje infekční i neinfekční příčiny, nejčastěji malignity, infekce, autoimunitní a iatrogenní stavy. Významná pozornost je věnována novým biomarkerům, nebo současně používaným biomarkerům v nových aplikacích. Cílem sdělení je shrnout současné poznatky o složení a funkci perikardiální tekutiny, upozornit na limity tradičních klasifikací a zdůraznit diagnostický potenciál nových molekul s klinickým a prognostickým významem.

Klíčová slova:

perikarditida – perikard – perikardiální tekutina – výpotek