Má kardiální troponin T stanovený vysoce citlivou metodou vztah k přežití nemocných po infarktu myokardu a s chronickým srdečním selháním?

Overview

Cíl studie: Cílem práce bylo zjistit, zda zvýšená hladina vysoce senzitivního kardiálního troponinu T (hs-cTnT) u bezpříznako vých nemocných po infarktu myokardu (IM) a u nemocných se známkami chronického selhání srdce (HF) má vztah k jejich dlouhodobému přežití. U nemocných se srdečním selháním kromě hs-cTnT byl hodnocen i prognostický vliv natriuretického peptidu B (BNP) a ejekční frakce levé srdeční komory (EF). Typ studie: observační, retrospektivní. Název a sídlo pracoviště: Ústav klinické biochemie a hematologie Lékařské fakulty v Plzni Univerzity Karlovy a Fakultní ne mocnice v Plzni. Materiál a metody: Do studie bylo zařazeno 91 pacientů léčených pro infarkt myokardu, kteří byli v průběhu testování již bez klinických potíží (skupina IM), a 38 pacientů léčených pro chronické srdeční selhání a sledovaných v kardiologické ambu lanci I. a II. interní kliniky Fakultní nemocnice v Plzni. U všech nemocných byla změřena koncentrace hs-cTnT, u skupiny HF navíc BNP a EF levé srdeční komory. Po 13 –⁠ 14 letech byl zhodnocen vliv těchto parametrů na přežití nemocných pomocí Kaplan-Meierovy křivky přežití, u nemocných ze skupiny HF byl k hodnocení vlivu sledovaných proměnných (hs-cTnT, BNP a EF) na přežití užit i Coxův model relativního rizika. Výsledky: Pacienti skupiny IM byli rozděleni podle koncentrace hs-cTnT do kvartilů; nemocní ve 4. kvartilu (nejvyšší hladiny hs-cTnT) měli ve srovnání se sloučenou skupinou kvartilů 1, 2 a 3 více než 2,5krát vyšší riziko úmrtí (HR = 2,52; 95% CI: 1,132–5,601; p = 0,0236). Pacienti se srdečním selháním (HF) byli rozděleni podle koncentrace hs-cTnT a BNP do tercilů a provedena analýza přežití. Výsledky analýzy ukázaly, že mezi jednotlivými tercily nebyly zjištěny statisticky významné roz díly v pravděpodobnosti přežití podle hs-cTnT. Při hodnocení podle hladin BNP se ukázalo, že přežití pacientů ve 3. tercilu (nejvyšší BNP) bylo statisticky významně horší ve srovnání s pacienty v 1. a 2. tercilu; riziko úmrtí u pacientů ve 3. tercilu bylo 3,3krát vyšší než u pacientů v 1. tercilu (HR = 3,32; 95% CI: 1,273–8,679; p = 0,0434) a 1,5krát vyšší než v 2. tercilu (HR = 1,52; 95% CI: 0,561–4,089), avšak tento rozdíl nebyl statisticky významný. Rozdíl v přežití pacientů s HF, rozdělených podle jejich EF (EF ≤ 25 % vs. EF > 25 %) se neukázal významný. Výsledky hodnocení tří prediktorů (BNP, hs-cTnT a EF) podle Coxova modelu relativního rizika ukázaly pouze BNP jako nezávislý prediktor mortality (X² = 5,69; df = 1; p = 0,017). Závěr: Hodnota hs-cTnT je vhodným prognostickým markerem přežití pacientů po IM, ale ne u nemocných se srdečním selháním. Význam koncentrace BNP pro hodnocení přežití nemocných se srdečním selháním byl potvrzen dvěma statistic kými metodami.

Klíčová slova:

srdeční selhání – infarkt myokardu – přežití – kardiální troponin T – natriuretický peptid typu B