Přihlášení

Přihlášený uživatel: . Nejste to Vy? Přihlašte se pod svým e-mailem.

Zadejte prosím své heslo do proLékaře.cz, abychom ověřili, že jste to opravdu Vy.

 
Sartany v léčbě hypertenze: Novinky
Odborné společnosti
Kongresy
Zajímavé odkazy
Časopisy
 

Jak vybrat vhodný sartan pro konkrétního pacienta?

Specializace: dětská kardiologie kardiologie praktické lékařství pro dospělé
Téma: Sartany v léčbě hypertenze

Vydáno: 4.9.2016

Jak vybrat vhodný sartan pro konkrétního pacienta?

Zavedení blokátorů receptorů pro angiotenzin II (ARBs, sartany) do terapie kardiovaskulárních onemocnění bylo důležitým milníkem a rozšířilo možnost personalizace léčby hypertenze zejména u pacientů, kteří netolerují inhibitory angiotenzin konvertujícího enzymu (ACE). V současné době patří ARBs k základním používaným farmakům pro léčbu hypertenze. Každý z ARBs však má i další prospěšné účinky, které se u jednotlivých léků z této skupiny liší, a při výběru vhodné látky by tak měla být zohledněna rovněž přidružená onemocnění konkrétního pacienta.

Přínosy ARBs

K hlavním výhodám ARBs patří vysoká účinnost, nepřítomnost metabolických účinků a fakt, že nezpůsobují akumulaci bradykininu. Blokáda AT1 receptorů přispívá k protektivním kardiovaskulárním účinkům ARBs také tím, že zároveň vede k vyšší aktivitě angiotenzinu II na AT2 receptorech, což má za následek vazodilataci malých arterií a zvýšenou natriurézu.

Blokátory osy renin–angiotenzin–aldosteron jsou u pacientů s hypertenzí a dalšími kardiovaskulárními onemocněními v současné době doporučované jako léky první volby. Dle posledních mezinárodních guidelines mají být ARBs nebo inhibitory ACE preferovány u nemocných s komorbiditami, jako jsou mikroalbuminurie, renální dysfunkce a chronické onemocnění ledvin, metabolický syndrom a diabetes mellitus (DM), ateroskleróza, stabilní angina pectoris a prodělaný infarkt myokardu (IM), atriální fibrilace a srdeční selhání. Podávání ARBs snižuje incidenci a progresi Alzheimerovy choroby a jejich užívání je doporučováno také pacientům s hypertenzí a rizikem demence.

Který konkrétní ARB má být podáván s ohledem na přidružená onemocnění pacienta, však doporučeno není. Výběrem konkrétního ARB s ohledem na komorbidity se zabýval přehledový článek zveřejněný v American Journal of Cardiovascular Drugs.

Volba látky s ohledem na přidružená onemocnění

Po zhodnocení dostupných důkazů v odborné literatuře vypracovali autoři zmíněné práce následující doporučení:

Pokud je cílem léčby především celkově snížit kardiovaskulární riziko u vysoce rizikových pacientů, měl by být podáván telmisartan, eventuálně losartan. V případě přítomnosti srdečního selhání jsou vhodné losartan, kandesartan nebo valsartan. Podání valsartanu by mělo být zváženo také u pacientů s dysfunkcí levé komory po nedávno prodělaném infarktu myokardu. U pacientů s hypertenzí a vysokým rizikem iktu by měl být první volbou losartan, riziko iktu snižují dle studií i telmisartan, eprosartan a kandesartan. U pacientů s atriální fibrilací v anamnéze je doporučen telmisartan, riziko incidence nově vzniklé atriální fibrilace snižují rovněž losartan, kandesartan a valsartan.

U pacientů s rizikem rozvoje DM působila protektivně řada ARBs: losartan, telmisartan, irbesartan, kandesartan a valsartan, který upravoval citlivost na inzulin u obézních pacientů s hypertenzí. Podávání telmisartanu pacientům s inzulinovou rezistencí či diabetem zlepšovalo některé parametry (hladinu glukózy na lačno, hladiny inzulinu) a podávání telmisartanu a valsartanu této skupině nemocných snižovalo riziko hospitalizace z důvodu iktu, IM nebo srdečního selhání. Pro svůj inzulin-senzitizující účinek má být podání telmisartanu (agonisty receptorů PPAR-γ) zváženo u obézních hypertoniků se známkami metabolického syndromu. Pacientům s DM by naopak neměl být podáván olmesartan.

Losartan a irbesartan jsou dle rozsáhlých studií vhodné pro pacienty s diabetickou nefropatií a měly by být u těchto nemocných léky první volby. Určitým přínosem bylo u této skupiny i podávání valsartanu a kandesartanu. Z hlediska snížení proteinurie je dle posledních metaanalýz ze všech ARBs nejpřínosnější telmisartan. U pacientů s vysokou hladinou kyseliny močové by měl být lékem volby losartan, protektivní účinky vykazoval i irbesartan. Telmisartan je z hlediska vylučování kyseliny močové neutrální, kandesartan, olmesartan a valsartan mohou naopak zvyšovat riziko hyperurikémie.

U pacientů s erektilní dysfunkcí (ED) prokázaly studie přínos podávání valsartanu, irbesartanu a losartanu; irbesartan byl přínosný i u pacientů s ED po prostatektomii. Telmisartan neměl na ED vliv.

Závěr

Primárním cílem léčby kardiovaskulárních onemocnění je ovlivnění existujících rizikových faktorů a tím snížení výskytu kardiovaskulárních příhod a následně morbidity a mortality. Především u pacientů s hypertenzí, u níž existuje vysoké riziko poškození cílových orgánů, je důležitá personalizace léčby. Kromě krevního tlaku mohou jednotlivé ARBs příznivě ovlivnit další klinické parametry. Tento jejich přídatný účinek se však u jednotlivých ARBs liší, a při výběru vhodného ARBs je tak nutné přihlédnout ke komorbiditám konkrétního pacienta.

(blu)

Zdroj: Dézsi C. A. The different therapeutic choices with ARBs. Which one to give? When? Why? Am J Cardiovasc Drugs 2016 Aug; 16 (4): 255−266; doi: 10.1007/s40256-016-0165-4.

 

Hodnocení článku

Ohodnoťte článek:     3,2/5, hodnoceno 11x
 
 

Sdílení a tisk

Doporučit článek e-mailem

Vytisknout
 
 

Čtěte dále

Blokátory receptorů pro angiotenzin v prevenci cévní mozkové příhody u pacientů s hypertenzí a diabetem

Arteriální hypertenze a diabetes mellitus patří mezi hlavní rizikové faktory kardiovaskulárních (KV) onemocnění, především akutního koronárního syndromu, cévní mozkové příhody (CMP) a renálního selhání. K významné redukci KV rizika přispívá především intenzivní snížení krevního tlaku pomocí antihypertenzních léků.

Klinický profil kandesartanu a jeho srovnání s dalšími sartany

Kandesartan je doporučen v dávce 8–32 mg u dospělých pacientů s hypertenzí. Klinické studie prokázaly, že jeho užívání snižuje riziko kardiovaskulární mortality, cévní mozkové příhody, srdečního a renálního selhání, retinopatie a migrény u rizikových osob, a to včetně pacientů s komorbiditami, jako je diabetes, onemocnění ledvin či metabolický syndrom.

Sartany jsou snášeny lépe než inhibitory ACE při srovnatelné mortalitě, potvrzuje Cochraneova metaanalýza

Ačkoliv jsou obě uvedené skupiny antihypertenziv široce předepisovány, spolehlivá data o vlivu sartanů na mortalitu v podstatě chyběla. Proto v roce 2014 proběhla metaanalýza, která kromě mortality a kardiovaskulárních příhod sledovala i nežádoucí účinky.



Všechny novinky