Přihlášení

Přihlášený uživatel: . Nejste to Vy? Přihlašte se pod svým e-mailem.

Zadejte prosím své heslo do proLékaře.cz, abychom ověřili, že jste to opravdu Vy.

 
Růstový hormon: Novinky
Odborné společnosti
Kongresy
Časopisy
Zajímavé odkazy
 

Skutečná prevalence a predilekční faktory posttraumatického hypopituitarismu

Specializace: endokrinologie pediatrie praktické lékařství pro děti a dorost
Téma: Růstový hormon

Vydáno: 25.11.2007

Skutečná prevalence a predilekční faktory posttraumatického hypopituitarismu

Ačkoliv byl dříve posttraumatický hypopituitarismus považován za zřídkavou formu hypopituitarismu, byly v posledních letech publikovány četné studie vyvracející toto tvrzení. Cílem projektu organizovaného letos v Dánsku proto bylo stanovit reálnou prevalenci hypopituitarismu u 104 pacientů po úrazu mozku a všímat si faktorů, jež jedince ke vzniku hypopituitarismu predisponovaly.

Pacienti průměrného věku 41 let s průměrným BMI 25 byli rozděleni podle klinického stavu čili podle GCS (Glasgow Coma Scale) na lehce zraněné (GCS 13–15), středně (GCS 9–12) a těžce poraněné (GCS méně než 9). Hodnocení následků probíhalo mezi 10–27 měsíci po úrazu. Měřila se spontánní produkce hormonů hypofýzy a jejich produkce po provokačním testu (inzulinovým testem, pokud byl kontraindikován, pak argininovým testem). Pro vyloučení chyby se test po čase zopakoval.

Známky hypopituitarismu byly prokázány u 15 % pacientů. Nejčastěji (v 15 %) byla postihnuta produkce růstového hormonu, na druhém místě byl sekundární hypoadrenalismus (u 5 %), následoval hypogonadismus (2 %), hypotyroidismus (2 %) a diabetes insipidus (2 %). Větší riziko vzniku hypopituitarismu měli pacienti s nižším GCS a pacienti s vyšším intracerebrálním tlakem. Celkem 60 % osob, jež trpěly po traumatu deficiencí růstového hormonu, bylo obézních.

Autoři studie uzavírají svůj text zmínkou, že tato data se jeví být střízlivější než data v minulých letech publikovaná. Přesto mohou být podle nich stále nadhodnocená, jelikož třetí faktor, jakým byla obezita pacientů s deficitem růstového hormonu, mohl mít na získané údaje zkreslující vliv. Rozhodující pro prognózu pacientů po úrazu je i zde neurologický status a přítomnost či nepřítomnost nitrolební hypertenze během úrazu a po úrazu.

(hul)

Zdroj: Prevalence and predictive factors of post-traumatic hypopituitarism. Klose M, et al. Clin Endocrinol 2007:193–201.

 

Hodnocení článku

Ohodnoťte článek:     0/5, hodnoceno 0x
 
 

Sdílení a tisk

Doporučit článek e-mailem

Vytisknout
 
 

Čtěte dále

Podávání růstového hormonu redukuje působení hormonů štítné žlázy u pacientek s Turnerovým syndromem

Turnerův syndrom postihuje zhruba jedno z 2500 narozených děvčat. Dospělé pacientky měří v průměru o 20 cm méně, než je obvyklé pro jejich etnikum. Příčinou je haploinsuficience SHOX homeoboxu, jež se normálně nachází na X chromozomu.

Substituční terapie růstovým hormonem neovlivňuje aktivitu CYP1A2 a xantinoxidázy u dětí s deficitem růstového hormonu

Rekombinantní lidský růstový hormon je stále více používán k léčbě různých metabolických změn. Růstový hormon je také hlavní regulátor několika jaterních enzymů podílejících se na metabolismu léčiv u hlodavců.

Kdy by měl být pacient s traumatickým poškozením mozku indikován k vyšetření detekujícímu hypopituitarismus?

Časový faktor je u hypopituitarismu způsobeného traumatem mozku zvlášť důležitý problém. Následky poškození hypofýzy mohou zmizet, a naopak u pacienta, jenž byl po nehodě bez příznaků, se mohou po nějaké době příznaky objevit.



Všechny novinky