Přihlášení

Přihlášený uživatel: . Nejste to Vy? Přihlašte se pod svým e-mailem.

Zadejte prosím své heslo do proLékaře.cz, abychom ověřili, že jste to opravdu Vy.

 
Aktuální číslo
Archiv čísel
Informace o časopisu
Redakční rada
Redakce
Předplatné
Pokyny pro autory a recenzenty
Kontakt

KLASIFIKACE ZLOMENIN TĚLA LOPATKY

Autoři: J. Bartonicek1, D. Klika2, M. Tucek1

Autoři - působiště: 1Department of orthopaedics, 1st Faculty of medicine Charles University, Central Military Hospital, Prague, 2Department of radiology, Central Military Hospital, Prague

Článek: Rozhl. Chir., 2018, roč. 97, č. 2, s. 67-76.
Kategorie: Original articles
Počet zobrazení článku: 106x

Specializace: urgentní medicína ortopedie chirurgie všeobecná
uzamčeno uzamčeno

Klasifikace zlomenin těla lopatky

Souhrn

Úvod:
Cílem tohoto článku je na základě 3D CT rekonstrukcí 187 zlomenin těla lopatky navrhnout klinicky orientovanou klasifikaci zlomenin těla respektující biomechanickou stavbu lopatky.

Metody:
V souboru 375 zlomenin lopatky jsme identifikovali celkem 187 zlomenin těla lopatky u 187 pacientů (157 mužů, 30 žen), průměrného věku 48 roků (range; 16−100 roků). U všech zlomenin byly provedeny 3D CT rekonstrukce umožňující objektivní zhodnocení typu zlomeniny. Operováno bylo 46 pacientů, což umožnilo korelovat peroperační nález s 3D CT rekonstrukcemi. Za zlomeniny těla jsme považovali pouze ty zlomeniny, které procházely biomechanickým tělem lopatky, tj. porušovaly alespoň jeden z pilířů. Nepatřily sem proto zlomeniny horního úhlu a horního okraje těla lopatky, neboť se jednalo o okrajové zlomeniny, které ponechávají oba pilíře intaktní. Exkludovali jsme i zlomeniny krčku lopatky, které jsou definovány jako extraartikulární dvoufragmentové zlomeniny laterálního úhlu lopatky oddělující glenoid od těla lopatky. Vyřadili jsme i zlomeniny dolního úhlu lopatky. Hodnotili jsme průběh lomných linií, jejich vztah k oběma pilířům lopatky, a počet fragmentů. Jako samostatný fragment byl hodnocen pouze takový úlomek, který nesl část obvodu biomechanického těla. Tzn., že nebyly započítány interkalární fragmenty vylomené z centrální části fossa infraspinata.

Výsledky:
Identifikovali jsme tři základní skupiny zlomenin těla, tj. zlomeniny postihující pouze spinální pilíř, zlomeniny postihující pouze laterální pilíř a zlomeniny obou pilířů.

Zlomeniny spinózního pilíře jsme zaznamenali 12krát. V 8 případech probíhala hlavní lomná linie vertikálně ze supraspinátní jámy centrální částí spinálního pilíře směrem do mediálního okraje infraspinátní fossy. Ve 4 případech byla baze spina scapulae vylomena z těla lopatky. Laterální pilíř zůstal ve všech případech neporušen a dislokace fragmentů byla vždy malá, takže všechny zlomeniny byly léčeny konzervativně.

Zlomeniny laterálního pilíře se vyskytly ve 143 případech. Vždy šlo o zlomeninu infraspinátní části těla lopatky tj. infraspinátní jámy, kdy hlavní lomná linie vycházela z laterálního pilíře. Tento typ zlomeniny jsme na základě počtu obvodových úlomků rozdělili na další tři subtypy, tj. dvou-fragmentové (88 zlomenin), tří-fragmentové (31 zlomenin) a kominutivní (24 zlomenin).

Zlomenina obou pilířů byla zjištěna ve 32 případech. Tato zlomenina se vyskytovala ve dvou formách. V první skupině (11 zlomenin) probíhala lomná linie spinózním pilířem v těsné blízkosti spinomediálního úhlu do horního úhlu lopatky. Ve druhé skupině (21 zlomenin) procházela hlavní lomná linie centrálním zeslabením spina scapulae. Tento kominutivní typ zlomeniny představoval nejzávažnější poranění těla lopatky. Lomná linie procházela vždy zeslabenou centrální částí spinózního pilíře. Zlomenina laterálního pilíře byla dislokována ve všech případech více než zlomenina pilíře spinózního.

Závěr:
Klasifikace zlomenin těla lopatky na základě postižení pilířů těla lopatky a je logická a jednoduchá. Vyžaduje 3D CT rekonstrukce včetně subtrakce okolních kostí. Respektuje anatomickou stavbu lopatky a může sloužit i jako terapeutické vodítko při plánování operační léčby.

Klíčová slova:
scapula – lopatka – zlomeniny lopatky – zlomeniny těla lopatky – klasifikace zlomenin těla lopatky


 
předchozí článek  
zobrazit obsah  zobrazit obsah  
 
následující článek
 

Summary

Introduction:
The aim of this study is to present, on the basis of 3D CT reconstructions of 187 of scapular body fractures, a clinically oriented classification respecting the biomechanical architecture of the scapula.

Methods:
In a series of 375 scapula fractures we identified 187 body fractures in187 patients (157 men, 30 women) with the mean age of 48 years (range; 16−100 years). 3D CT reconstructions were obtainedof all fractures, to allow an objective evaluation of the fracture pattern. A total of 46 patients were operated on and their intraoperative findings were correlated with 3D CT reconstructions. Scapular body fractures were deemed to be only those fractures that passed through the biomechanical body of the scapula, i.e. involved at least one of the pillars. Excluded from the study were fractures of the superior angle and of the superior border of the scapula as they were only marginal fractures leaving both pillars intact; scapular neck fractures defined as extra-articular two-part fractures of the lateral angle separating the glenoid from the scapular body; and fractures of the inferior angle of the scapula.

Evaluation focused on the course of fracture lines, their relationship to the two pillars, and the number of fragments. A separate fragment was considered to be only such a fragment that carried part of the circumference of the biomechanical body. The intercalary fragmentsbroken off the central part of the infraspinous fossa were not included.

Results:
We identified three basic groups of scapular body fractures, i.e. those involving only the spinal pillar, those involving only the lateral pillar and fractures affecting both pillars.

Our series included 12 fractures of the spinal pillar, of these in 8 cases the main fracture line passed vertically from the supraspinous fossa of the central part of the pillar toward the medial border of the infraspinous fossa; in 4 cases the scapular spine base was broken off the scapular body. In all the cases, the lateral pillar was left intact and fragments were displaced only insignificantly. Therefore all these fractures were treated non-operatively.

A total of 143 fractures involved the lateral pillar. All of them were fractures of the infraspinous portion of the scapular body, i.e. the infraspinous fossa, with the main fracture line propagating from the lateral pillar. This fracture pattern was divided on the basis of the number of circumference fragments into three subtypes, namely two-part (88), three-part (31) and comminuted (24) fractures.

Fractures of both pillars were recorded in 32 cases. This fracture had two patterns, one (11 fractures) with a fracture line running through the spinal pillar close to the spinomedial angle to the superior angle of the scapula, and the other (21 fractures) with the main fracture line passing through the weakened central part of the scapular spine. This comminuted type was the most severe injury to the scapular body. The fracture line always propagated through the weakened central part of the spinal pillar. The fracture of the lateral pillar was displaced in all cases more than that of the spinal pillar.

Conclusion:
Classification of scapular body fractures based on involvement of the pillars of the scapular body is logical and simple. It always requires a 3D CT reconstruction, including subtraction of the surrounding bones. It respects the anatomical structure of the scapula and may serve also as a therapeutic guidance in preoperative planning.

Key words:
scapula − scapula fractures − scapular body fractures – classification − classification of scapular body fractures

 

Hodnocení článku

Ohodnoťte článek:     5/5, hodnoceno 1x
 
 

Kreditovaný kurz

 

Hereditární angioedém - vzácné, ale závažné onemocnění v akutní medicíně

Autor kurzu: 1 MUDr. Marta Sobotková, MUDr. 2 Roman Hakl, 3 MUDr. Jana Hanzlíková
Kurz je ohodnocen 4 kredity ČLK

 
 
 
 
 
 
 

nejčtenější články