Očkování a autismus: opět a znovu jednoznačné NE

Co je autismus

Autismus je jednou z nejzávažnějších poruch dětského mentálního vývoje. Jedná se o vrozenou poruchu některých mozkových funkcí, která vzniká na neurobiologickém podkladě. Jejím důsledkem je, že dítě dobře nerozumí tomu, co vidí, slyší a prožívá. Jeho duševní vývoj je pak kvůli tomuto handicapu narušen hlavně v oblasti komunikace, sociální interakce a představivosti.

Princip vzniku autismu zatím bohužel není podrobně znám, nicméně je téměř jisté, že neexistuje žádná univerzální příčina. Více či méně pravděpodobných teorií vzniku je nejméně dvacítka. Základem je vždy vrozená vada mozkových funkcí, ke které se již velmi dlouho hledají prenatální, perinatální a postnatální mechanismy, jež by mohly být zásadní pro výskyt autismu. Poslední dobou se stále více hovoří o vlivu hormonu oxytocinu v pre- a perinatálním období. (Zajímavá publikace na toto téma je dostupná zde: http://neurofarm.lf1.cuni.cz/teaching/2008/VK_Autismus_2008.pdf).

Průlomová teorie vzniku autismu?

Dr. Andrew Wakefield ve svém legendárním článku v časopisu Lancet v roce 1998 formuloval teorii o poruše vývoje s gastrointestinálními příznaky vzniklých na podkladě očkování u dětí. Zjištěním, která článek vzniklý na základě (pouhých) 12 případů přinesl, se následně věnovaly vědecké autority, ale opakovaně se jim nepodařilo prokázat, že by vůbec taková klinická jednotka existovala.

Článek dr. Wakefielda byl o mnoho let později (2010) definitivně shledán za podvodný, a to z mnoha důvodů. Tím hlavním bylo, že celý „výzkum“ byl založen na manipulaci s daty, což je samozřejmě v příkrém rozporu s principy objektivní vědecké práce. Způsobů manipulace bylo shledáno více, včetně porušování etických pravidel komunikace s dětmi, případy navíc byly zvoleny selektivně a závěry byly v 10 ze 12 případů v rozporu se zjištěními. Andrewu Wakefieldovi byla také prokázána finanční vazba na právníky placené rodiči autistických dětí, jejichž cílem bylo najít důkazy zodpovědnosti farmaceutických firem kvůli požadavkům na odškodné. Závěrem je, že jde o jeden z nejzávažnějších podvodů v dějinách lékařského výzkumu.

Autisté jako rukojmí „alternativní pravdy“

Ačkoliv existují nezpochybnitelné důkazy o tom, že autismus a očkování nemají žádnou prokazatelnou souvislost, zástupci antivakcinačního hnutí tuto myšlenku stále účinně oživují a často tímto směrem strhávají i pozornost médií. Loni na jaře byla takovým příkladem dezinterpretace vědecké studie, která studovala virové infekce u myší. Jejím závěrem bylo, že u extrémních myších mutantů může virová infekce matky vyvolat poškození mozku embrya. Aktivisté to však vydávají za důkaz, že očkování zaviňuje autismus. Odborná veřejnost je zajedno (a stejně tak i samotní autoři), že studie žádné informace o vztahu očkování a autismu neposkytuje, mezi stoupenci hnutí se ovšem tato teorie šíří dál.

Odborná lékařská veřejnost má v nerovném boji s veřejně dostupnými neobjektivními a emotivně silně zabarvenými, zkreslenými informacemi k dispozici jako zbraň většinou „pouze“ suchá fakta. Vůči šíření nepravd se formou zveřejnění co nejobjektivnějších souhrnných informací ohradil rovněž tuzemský Národní ústav pro autismus – Nautis, jenž pracuje s autisty a jejich rodinami. Jeho odborníci zveřejněním faktů k (ne)spojitostem o autismu a očkování jasně vyjádřili vůli, aby nikdo (ani aktivisté antivakcinačního hnutí) nezneužíval autisty k jakékoliv jednostranné informační kampani.

Pojďme se podívat na některé důkazy, jež ohledně očkování a autismu máme. Před několika lety publikoval špičkový americký tým přehledový článek, který shrnuje výsledky výzkumů z celého světa a jednoznačně ukazuje na neopodstatněnost spekulací o propojení očkování a autismu. Pro značný rozsah článku zde uvádíme jen strohý extrakt.

Ekologické studie

1. Studie na 498 britských dětech narozených v letech 1979–1992 prokázala nárůst výskytu autismu, ale nikoli v závislosti na očkování. Mezi autisty je stejný podíl neočkovaných jako v běžné populaci, mezi očkovanými a neočkovanými dětmi nebyl nalezen rozdíl ve výskytu autismu.
2. Další kvalitní britská studie, zahrnující více než 3 miliony osoboroků v letech 1988–1999, potvrdila nárůst prevalence autismu navzdory stabilní proočkovanosti.
3. Tentýž závěr měla i kalifornská studie z let 1980–1994: Vzestup výskytu autismu nekoreloval s proočkovaností MMR vakcínou.
4. Kanadská studie provedená na 27 749 dětech ukázala vzestup prevalence autismu navzdory poklesu proočkovanosti MMR vakcínou.

Retrospektivní observační studie

1. 71 britských dětí očkovaných MMR vakcínou bylo srovnáváno s 284 očkovanými zdravými kontrolami. Nebyly nalezeny rozdíly naznačující možnou souvislost očkování a autismu.
2. Ve Finsku vědci prošli zdravotnické záznamy 535 544 dětí očkovaných MMR vakcínou mezi lety 1982 a 1986. Z nich 309 tvořili autisti, začátek příznaků však nevykazoval časovou souvislost s očkováním.
3. V Dánsku za pomoci národního registru vědci zjistili, že u 537 303 dětí narozených v letech 1991–1998 nebyl rozdíl v prevalenci autismu mezi očkovanými a neočkovanými.
4. Souvislost mezi očkováním a autismem nenalezl ani tým vědců z Atlanty zkoumající 624 autistů a 1 824 zdravých kontrol.

Prospektivní observační studie

V rámci dlouhodobého státního projektu zaměřeného na účinky očkování realizovali finští vědci 2 kohortové studie. Mezi 1,8 milionu dětí nenalezli jediný případ prokazatelného spojení autismu a očkování.

Vědci v jednoznačném konsenzu

Takto můžeme ve výčtu vědeckých důkazů pokračovat stále dál. Výsledky jsou obdobné a je jich enormní množství. Pokud máte zájem si je pročíst, zdrojový článek (Gerber & Offit, 2009) je zdarma přístupný v plném rozsahu na portálu PMC.

Fakta týkající se samotného autismu a jeho vzniku jsou poměrně zásadním momentem, který vliv očkování na autismus objektivně kvantifikuje. Z reálných příčin jsou ty skutečně zásadní a prokazatelné již v pre- a perinatálním věku v podobě predispozice. Očkování jednoznačně doplácí na to, že porucha se začíná vždy postupně projevovat ve věku, kdy se očkuje. To se velmi jednoduše spojuje, fakta ovšem hovoří jinak.

Švédská prospektivní studie v reálném světě kvantifikovala podíl očkování na rozvoji autismu u dítěte na poměr 1 : 1 800 000. Pokud si to dáme do souvislosti s principem vakcinace, tj. že očkování má za úkol způsobit takovou reakci organismu, aby vznikly protilátky na vpravené antigeny, pak musíme z jakékoliv strany objektivně dojít k víceméně podobnému názoru. Očkování můžeme z hlediska vlivu na autismus srovnat se slabou virózou, která ve zcela výjimečných případech skutečně může být shledána jako patofyziologický podnět k rozvinutí projevů autismu, ale se studií kvantifikovanou pravděpodobností 1 : 1 800 000. Téměř jistě však není jeho jedinou objektivní příčinou.

Důležité je proto mít na mysli, že i s ohledem ke znalostem (ne)spojitostí vakcinace s problematikou autismu, by bylo krajně naivní se domnívat, že k prevenci infekčních nemocí bychom v dohledné době mohli najít nějakou lepší alternativu. Očkování je prověřené, má výsledky a ekvivalentně přínosnou alternativu objektivně nemáme.

(pez)

Zdroje:
1. Gerber J. S., Offit P. A. Vaccines and autism: a tale of shifting hypotheses. Clin Infect Dis 2009; 48 (4): 456–461, doi: 10.1086/596476. Dostupné na: www.ncbi.nlm.nih.gov/pmc/articles/PMC2908388
2. Rao T. S., Andrade C. The MMR vaccine and autism: Sensation, refutation, retraction, and fraud. Indian J Psychiatry 2011; 53 (2): 95−96, doi: 10.4103/0019-5545.82529. Dostupné na: www.ncbi.nlm.nih.gov/pmc/articles/PMC3136032
3. Klenerová V., Hynie S. Neurobiologie autismu. Psychiatrie 2008; 12 (Suppl. 2): 11–16. Dostupné na: http://neurofarm.lf1.cuni.cz/teaching/2008/VK_Autismus_2008.pdf
4. Hamplová L. Lež se šíří Českem: Očkování (už zase) způsobuje autismus. Zdravotnický deník 2016 Apr 17. Dostupné na: www.zdravotnickydenik.cz/2016/04/lez-se-siri-ceskem-ockovani-uz-zase-zpusobuje-autismus
5. Ryšánková M. Může očkování způsobit autismus? Nautis, Praha. Dostupné na: www.praha.apla.cz/muze-ockovani-zpusobit-autismus.html
6. Autismus.cz. Portál o poruchách autistického spektra. Dostupné na: www.autismus.cz