Význam hořčíku pro lidský organismus
Hořčík je prvek s atomovým číslem 12, je to lehký kov s chemickou značkou Mg a latinským názvem Magnesium. V lidském těle je ho 20–30 g, většina ve skeletu, v krystalové mřížce apatitu. Doporučená denní dávka je v průměru 6 mg/kg hmotnosti.
HOŘČÍK
Hořčík je prvek s atomovým číslem 12, je to lehký kov s chemickou značkou Mg a latinským názvem Magnesium. V lidském těle je ho 20–30 g, většina ve skeletu, v krystalové mřížce apatitu. Doporučená denní dávka je v průměru 6 mg/kg hmotnosti. Hořčík je druhý nejhojnější intracelulární iont, který výrazně ovlivňuje funkci a stav buňky. Je nepostradatelnou součástí celé řady enzymů, obzvláště těch, které se účastní energetického metabolismu. Zpomaluje nervosvalový převod a snižuje nervovou dráždivost. Lze jej do určité míry charakterizovat jako „antagonistu účinku vápníku“. Hořčík je vylučován především ledvinami, jejichž těžší porucha vede k jeho retenci. Hladina Mg v séru se pohybuje od 0,7 do 1,1 mmol/l, v buňkách a tkáních je koncentrace řádově vyšší.
Hypermagnezémie
Příčinami mohou být renální selhání, endokrinní (hypotyreóza, m. Addison, nedostatek STH), některé léky s Mg (antacida, projímadla), dehydratace, metastázy tumorů, myelom či acidémie. Příznaky jsou nauzea, zvracení, teplá kůže, hypotenze, bradykardie, letargie, svalová slabost, snížené reflexy, prodloužené QT, kóma, zástava srdce a respirace (nad 5 mmol/l). Terapií je zastavení příjmu, úprava acidózy či hydratace.
Hypomagnezémie
Příčinami jsou snížený příjem (nižší příjem hořčíku, snížený příjem potravy, dlouhodobé průjmy, zvracení, chronická zánětlivá onemocnění střeva, parenterální výživa, alkoholismus), zvýšená potřeba (těhotenství, období laktace, akutní pankreatitis, hyperaldosteronismus, hypertyreóza, hyperparathyreoidismus, diabetická ketoacidóza, maligní onemocnění, …), zvýšené vylučování ledvinami nebo zvýšené ztráty (pot, menstruace, parazitární onemocnění). Hypomagnezémie je jevem častým i vzhledem k nepoměru mezi doporučeným a reálným denním příjmem hořčíku.
Klinické formy deficitů
Deficit hořčíku v buňce se projeví zpočátku nespecificky, podle převažujících projevů se rozděluje do čtyř skupin, i když mohou být přítomny současně v různé intenzitě i kombinacích. Následující příznaky mají velký klinický dopad, zasahují multioborově.
- Cerebrální forma: tenzní cefalea, slabost a migrenózní projevy. Zhoršená koncentrace, nervozita, vnitřní tenze, strach, deprese, dechová tíseň v důsledku bronchospazmů, hyperreflexie, bývá pozitivní elektromyogram a hyperventilační test. Může dojít k somnolenci až kómatu a křečím centrálního původu.
- Vaskulární a stenokardická forma: bolesti za hrudní kostí s tachykardiemi i poruchami srdečního rytmu typu komorových extrasystol, tachykardie (zejména torsade de pointes), zhoršuje se celková bilance kyslíku mimo jiné i pro vyšší výskyt koronárních spazmů, výrazně se zvyšuje citlivost vůči digitalisovým preparátům.
- Muskulární, tetanická forma: bolesti temene hlavy, křeče šíjových svalů, ramene, obličejových mimických svalů, žvýkacích svalů, parestezie. Na končetinách přítomnost svědění, parestezií až tetanie.
- Viscerální forma: zvýšený tonus svěračů zažívacího traktu, bývá přítomen laryngospazmus, kardiospazmus, pylorospazmus či spazmus Oddiho svěrače. Mohou být přítomny průjmy, zvracení nebo žaludeční křeče.
Terapie solemi hořčíku je nutná u pacientů s klinicky manifestní hypomagnezémií. Hypomagnezémie obvykle doprovází hypokalcémii. Při závažném deficitu se soli hořčíku aplikují nitrosvalově, nitrožilní injekcí nebo infuzí.
Perorálně podávané soli hořčíku:
Magnesii oxidum (v České republice jediný preparát s denní dávkou hořčíku 365 mg – Magnosolv),
Magnesii lactas, Magnesii orotas
Indikace: terapie a profylaxe deficitu hořčíku (opakované zvracení, průjmy, malabsorpce, hypertyreózy, hyperaldosteronismus, chr. alkoholismus, jaterní cirhóza, gravidita, laktace, dlouhodobá terapie digoxinem, saluretiky nebo kličkovými diuretiky, některé srdeční arytmie, svalové křeče u pacientů s hypomagnezémií).
Soli hořčíku určené k nitrožilní nebo nitrosvalové aplikaci:
Magnesii sulfas
Dávkování intravenózní infuzí minimálně 3 hodiny, dospělí 4,05–8,1 mmol až 4× denně při závažné hypomagnezémii.
Vhodné pouze u osob se závažnou hypomagnezémií nebo u pacientů s UPV, pomocné léčivo při terapii a profylaxi některých křečových stavů (preeklampsie, eklampsie, tetanus, tetanie, spazmofilie).
Při rychlé aplikaci nebo vyšších dávkách se může vyskytnout svalová slabost, pokles krevního tlaku, poruchy srdečního rytmu, únava, ospalost, hyporeflexie nebo dyspnoe.
Výskyt a riziko předávkování je větší u pacientů s poruchou funkce ledvin.
Při dlouhodobější injekční aplikaci je nutná pravidelná monitorace plazmatické hladiny hořčíku.
MUDr. Svatava Večeřová
MUDr. Hana Debefová
Neurologické oddělení, Litomyšlská nemocnice, a. s.
ZDROJE:
- Schneiderka P., et al. Kapitoly z klinické biochemie, 2nd ed.; Karolinum: Praha, 2004.
- Wilhelm Z. Co je dobré vědět o hořčíku. Praktické lékárenství 2007, 03 (09), 132–138.
- Ganong W. F., et al. Přehled lékařské fyziologie, 20th ed.; Galén: Praha, 2005.
- Havránek J. Hypermagnesémie. www.wikiskripta.eu. – http://www.wikiskripta.eu/index.php/Hypermagnes%C3%A9mie (accessed March 22, 2014).
- Suchopár J., et al. Remedia compendium, 4th ed.; Panax: Praha, 2009.
Líbil se Vám článek? Rádi byste se k němu vyjádřili? Napište nám − Vaše názory a postřehy nás zajímají. Zveřejňovat je nebudeme, ale rádi Vám na ně odpovíme.