Vztek zesiluje bolest u žen s fibromyalgií i bez ní
Vědci z univerzity v Utrechtu, kteří zkoumali vliv negativních emocí na vnímání bolesti u žen s fibromyalgií a bez ní, zjistili, že vztek a smutek zesilují bolest v obou skupinách stejně. Výsledky této studie byly publikovány v říjnovém vydání Arthritis Care and Research.
Vědci z univerzity v Utrechtu, kteří zkoumali vliv negativních emocí na vnímání bolesti u žen s fibromyalgií a bez ní, zjistili, že vztek a smutek zesilují bolest v obou skupinách stejně. Výsledky této studie byly publikovány v říjnovém vydání Arthritis Care and Research.
Fibromylagie je charakteristická chronickou bolestí, ale také únavou, funkční invaliditou a psychickými problémy. Předpokládalo se, že fibromyalgie zesiluje vnímání bolesti v důsledku psychofyzikálních a emočních stimulů více, než je tomu u obecné populace. A právě této teorii se nizozemský tým věnoval.
Studie zkoumala účinky experimentálně vyvolaného vzteku a smutku na pacienty udávanou klinickou bolest a experimentálně vyvolanou bolest u žen s fibromyalgií a bez ní. Účastníky bylo 62 žen s fibromyalgií a 59 zdravých žen. Obě skupiny byly například vyzvány k rozpomenutí si na neutrální situaci a následně na situace vyvolávající vztek a smutek. Dopad těchto emocí na bolest byl analyzován opakovanými měřeními rozdílů.
Ke zvýšení bolesti v důsledku vyvolaného vzteku nebo smutku došlo v obou skupinách žen, s fibromyalgií i bez ní, přičemž větší emoční reaktivita byla spojena také s větší bolestí. Nebyl tedy zastižen žádný přesvědčivý důkaz, že by se vztekem či smutkem byla asociována větší bolest v některé ze skupin. U žen s fibromyalgií pak byla senzitivita zhruba stejná pro vztek i pro smutek.
V podobně zaměřené randomizované kontrolované studii zase vědci z univerzity v Nijmegenu zjistili, že kognitivně behaviorální terapie a cvičení „šité na míru“ a praktikované v časných stadiích po stanovení diagnózy vedou u pacientů s fibromyalgií k lepším terapeutickým účinkům. Sem patřily znatelné pozitivní rozdíly v bolesti, únavě, funkční invaliditě, špatné náladě i úzkosti. To bylo ověřeno i dalším sledováním těchto pacientů, přičemž účinky přetrvávaly po dobu dalších šesti měsíců.
(pes)
Zdroje:
- Henriët van Middendorp, Arthritis Care & Research, 2010; Volume 62, Issue 10, pages 1370–1376; DOI: 10.1002/acr.20230
- Saskia van Koulil, Arthritis Care & Research, 2010; Volume 62, Issue 10, pages 1377–1385; DOI: 10.1002/acr.20268
Líbil se Vám článek? Rádi byste se k němu vyjádřili? Napište nám − Vaše názory a postřehy nás zajímají. Zveřejňovat je nebudeme, ale rádi Vám na ně odpovíme.
