Přihlášení

Přihlášený uživatel: . Nejste to Vy? Přihlašte se pod svým e-mailem.

Zadejte prosím své heslo do proLékaře.cz, abychom ověřili, že jste to opravdu Vy.

 
Klíšťová encefalitida: Novinky
Videa
Kongresy
Zajímavé odkazy
Časopisy
 

Mechanismus perzistence viru klíšťové encefalitidy v přírodě: význam různých cest přenosu

Specializace: infekční lékařství
Téma: Klíšťová encefalitida

Vydáno: 3.9.2010

Mechanismus perzistence viru klíšťové encefalitidy v přírodě: význam různých cest přenosu

Patogeny ze skupiny flavivirů, mezi které patří i virus klíšťové encefalitidy, se udržují v populaci klíšťat na relativně nízké, avšak stálé hladině. Proti jejich perzistenci v přírodě mluví fakt, že infekční perioda (doba, po kterou se může klíště nakazit virem z krve infikovaného hostitele) u jejich savčích hostitelů je relativně krátká, omezená na dobu dvou až tří dnů. Zároveň je i celé období možného přenosu viru omezeno sezónní aktivitou klíšťat.

Cesty přenosu, pomocí kterých se virus klíšťové encefalitidy a další podobné patogeny mohou udržovat v populaci klíšťat na stálé hladině, byly navrženy tři: systémový přenos z nakaženého člověka na dosud neinfikované klíště (tento přenos je možný pouze během krátké infekční periody), dále vertikální přenos (přenos viru z infikované samičky klíštěte na její vajíčka) a nakonec „přenos společným sáním“ (cofeeding transmission) – tedy přenos z jednoho klíštěte na druhé v případě, že oba parazitující roztoči jsou na hostiteli uchyceni a sají krev blízko sebe.

Právě poslední způsob přenosu viru je tématem studie amerických autorů nedávno zveřejněné v časopise PLoS One. Autoři této studie tvrdí, že právě cofeeding transmission je u klíšťat zásadní pro udržení stálé hladiny viru v přírodě, a tuto hypotézu dokládají na základě nového komplexního matematického modelu simulujícího přenos a udržování viru v přírodě. Protože virus klíšťové encefalitidy známý v Evropě a Asii se na americkém kontinentě nevyskytuje, pracují autoři ve svém modelu s virem Powassan, rovněž původcem klíšťové encefalitidy, který také patří do skupiny flavivirů a klasickému viru je svými vlastnostmi velmi podobný.

Výsledky získané na základě matematického modelu ukázaly, že stálé hladiny viru v populaci klíšťat mohou být dosaženy kombinací nízké úrovně vertikálního přenosu, střední úrovně cofeeding přenosu a vysoké úrovně systémového přenosu z nakaženého člověka na klíště. Autoři tento model dále rozšířili i na chronická onemocnění přenášená klíšťaty (lymeská borelióza) a ukázaly, že cofeeding trasmission hraje roli dokonce i v případě těchto onemocnění.

(vek)

Zdroj:
Nonaka E. et al: Persistence of pathogens with short infectious periods in seasonal tick populations: the relative importance of three transmission routes. PloS One 2010; 5: e11745.

 

Hodnocení článku

Ohodnoťte článek:     0/5, hodnoceno 0x
 
 

Sdílení a tisk

Doporučit článek e-mailem

Vytisknout
 
 

Čtěte dále

Bakterie přenášené klíšťaty obcházejí imunitní systém variací proteinů

Bakterie Anaplasma phagocytophilum způsobuje u přežvýkavců klíšťovou horečku a u lidí granulocytární anaplazmózu. Proti anaplazmóze zatím neexistuje žádná vakcína, ta by však mohla být velmi žádaná přinejmenším ve veterinární medicíně.

Virus klíšťové encefalitidy zpožďuje tvorbu interferonů s antivirovým účinkem

Vědci z Ústavu lékařské mikrobiologie a hygieny v německém Freiburgu se nedávno zaměřili na způsob, jakým virus KE indukuje tvorbu interferonů v infikované buňce. Výsledky své práce zveřejnili v časopise Journal of Virology.

Vakcína proti lymeské borrelióze na obzoru

Výsledky nedávných studií ukazují, že jednou z možností, jak účinně bojovat proti lymeské borrelióze, by mohla být deaktivace klíčového genu v bakterii, která infekci způsobuje. Potenciálně využitelná metoda byla dosud zkoumána pouze na laboratorních zvířatech.



Všechny novinky