Možnosti antiresorpční terapie u metastatického karcinomu prostaty
Rakovina prostaty je nejčastějším nádorovým onemocněním mužů a je druhou nejčastější příčinou úmrtí souvisejících s onkologickými chorobami u mužů. Kostní metastázy jsou velmi častou součástí pokročilého onemocnění. Léčba antiresorpčními léčivy – bisfosfonáty a denosumabem – prokázala pozitivní efekt ve smyslu snížení rizik komplikací spojených s kostním zdravím a také preventivní efekt proti léčbou indukované ztrátě kostní hmoty.
Kostní metastázy vedou k řadě komplikací a mají mnoho nežádoucích následků zahrnujících bolest (často velmi intenzivní) a sníženou kvalitu života nemocných. Další nežádoucí vliv na kostní zdraví má také léčba cílená na nádor prostaty, zejména antiandrogenní terapie.
Metastatické onemocnění zasahující kost je spojeno s up-regulací osteoblastické i osteoklastické aktivity. Mezi klinicky nejvýznamnější kostní události jsou řazeny zejména patologické fraktury, komprese obratlů, chirurgický zásah nezbytný k reparaci, potřeba radiace či nutnost změny medikace ke kontrole kostní bolesti.
Systematická rešerše provedená americkými autory ukázala, že je k dispozici řada klinických studií hodnotících bezpečnost a efekt bisfosfonátů u mužů s nádorem prostaty. Studován byl zejména zoledronát, schválený k prevenci kostních nežádoucích příhod u mužů s nádorem prostaty v roce 2002. Zkušenosti jsou dále s pamidronátem a také s perorálním klodronátem. Ačkoliv studie prokázaly přínos bisfosfonátů v terapii této skupiny pacientů, je důležité pamatovat na riziko osteonekrózy čelisti, což je vzácná, nicméně velmi závažná komplikace. Její incidence narůstá s používáním intravenózních bisfosfonátů a s délkou používání těchto léčiv.
Denosumab byl v obdobné indikaci schválen poměrně nedávno, již však stihl prokázat velmi dobrý efekt i bezpečnost. Výhodou denosumabu je subkutánní podávání a absence relativně často pozorovaných systémových reakcí na intravenózní infuzi zoledronátu. Navíc denosumab nevyžaduje změnu dávkování související s renálními funkcemi. V rámci terapie je třeba sledovat hladiny vápníku (riziko hypokalcemie) a podávat současně vápník i vitamin D.
Škála antiresorpčních léčiv je v současné době relativně široká. Není pochyb o tom, že osoba pacienta a také jeho preference budou hrát čím dál důležitější roli ve výběru vhodné antiresorpční terapie.
(eza)
Zdroj: Iranikhah M., Stricker S., Freeman M. K. Future of bisphosphonates and denosumab for men with advanced prostate cancer. Cancer Manag Res 2014; 6: 217−224.
Líbil se Vám článek? Rádi byste se k němu vyjádřili? Napište nám − Vaše názory a postřehy nás zajímají. Zveřejňovat je nebudeme, ale rádi Vám na ně odpovíme.