Přihlášení

Přihlášený uživatel: . Nejste to Vy? Přihlašte se pod svým e-mailem.

Zadejte prosím své heslo do proLékaře.cz, abychom ověřili, že jste to opravdu Vy.

 
Hojení ran: Kazuistiky
Standardy péče
Kongresy
Zajímavé odkazy
 

Cytotoxický vliv obvazového materiálu se stříbrem na fibroblasty diabetiků

Specializace: dětská chirurgie chirurgie všeobecná interní lékařství praktické lékařství pro dospělé
Téma: Hojení ran

Vydáno: 26.8.2014

Cytotoxický vliv obvazového materiálu se stříbrem na fibroblasty diabetiků

Velké množství obvazového materiálu na bázi stříbra je s oblibou využíváno zejména při hojení ran rizikových ohledně vzniku infekce, a to včetně ran přítomných u syndromu diabetické nohy. Názory na případnou toxicitu takovýchto obvazových materiálů jsou nicméně pořád kontroverzní. Červnové vydání International Wound Journal přineslo zajímavé výsledky studie, která měla za cíl objektivně zhodnotit cytotoxicitu obvazového materiálu s obsahem stříbra na lidské fibroblasty u diabetiků.

Lidské fibroblasty diabetiků byly získány z kůže čtyř pacientů s diabetickými bércovými vředy a následně kultivovány. Efekt jednotlivých produktů s obsahem stříbra (Aquacel Ag, Acticoat*Absorbent, Medifoam Ag, Biatain Ag and PolyMem Ag) a srovnatelného materiálu bez stříbra na morfologii, proliferaci a syntézu kolagenu kultivovaných lidských diabetických fibroblastů byl porovnáván in vitro. Navíc byly extrakty všech obvazových materiálů testovány za účelem určení vlivu ostatních chemických komponent nalezených v materiálu na celkovou cytotoxicitu. Diabetické fibroblasty kultivované s materiálem bez stříbra získaly typický dendritický a fusiformní tvar, avšak pokud byl použit materiál s obsahem stříbra, diabetické fibroblasty se nepřizpůsobily typické morfologii.

U diabetiků vedly všechny testované materiály s obsahem stříbra ve srovnání s materiálem bez něj ke snížení viability fibroblastů o 54–70 % a snížení syntézy kolagenu o 48–68 %. Materiál s obsahem stříbra signifikantně změnil buněčnou morfologii a snížil buněčnou proliferaci i syntézu kolagenu diabetických fibroblastů. Používání obvazového materiálu s obsahem stříbra by proto mělo být při hojení ran u diabetiků využíváno s jistou opatrností.

(mik)

Zdroj: Zou S. B., Yoon W. Y., Han S. K., et al. Cytotoxicity of silver dressings on diabetic fibroblasts. Int Wound J. 2013 Jun; 10 (3): 306–12; doi: 10.1111/j.1742-481X.2012.00977.x.

 

Hodnocení článku

Ohodnoťte článek:     3,2/5, hodnoceno 20x
 
 

Sdílení a tisk

Doporučit článek e-mailem

Vytisknout
 
 

Čtěte dále

Konečně efektivní léčba polymikrobiálně infikovaných ran?

Hledání nových postupů v terapii chronických ran se stalo v dnešní době nezbytností. Studie publikovaná v časopise Frontiers in Immunology se zaměřila na zhodnocení přínosu humánního antimikrobiálního peptidu katelicidinu LL-37.

Kombinace progenitorových endoteliálních buněk a mezenchymových kmenových buněk v terapii ran u diabetiků

Hojení ran u pacientů s diabetem mellitem (DM) je neustále předmětem zájmu laické i odborné veřejnosti. Danou problematikou se zabývala i nedávno publikovaná studie, jejímž cílem bylo zjistit, jestli by kombinace endoteliálních progenitorových buněk (EPC) a mezenchymálních kmenových buněk (MSC) mohla vést ke zvýšení angiogeneze a zlepšení hojení ran u diabetických myší.

Těhotenství vedlo ke spontánnímu zhojení chronické rány u mladé ženy

Je známo, že sexuální hormony významně ovlivňují fyziologii kůže. Důležitou roli mají patrně i v procesu hojení ran. Estrogeny ho podporují, androgeny naopak působí antagonisticky. Italští autoři publikovali kazuistiku popisující spontánní zhojení chronické rány u mladé ženy během těhotenství, která podporuje předpoklad, že by lokální nebo systémové podávání estrogenů mohlo být terapeutickou alternativou léčby chronických ran, např. u starších nemocných, u nichž jsou hladiny estrogenů fyziologicky nižší.



Všechny novinky