Přihlášení
Přihlášený uživatel: . Nejste to Vy? Přihlašte se pod svým e-mailem.
Zadejte prosím své heslo do proLékaře.cz, abychom ověřili, že jste to opravdu Vy.
Přihlášený uživatel: . Nejste to Vy? Přihlašte se pod svým e-mailem.
Zadejte prosím své heslo do proLékaře.cz, abychom ověřili, že jste to opravdu Vy.
Zahraniční obsah |
|||
Vydáno: 26.8.2014
Velké množství obvazového materiálu na bázi stříbra je s oblibou využíváno zejména při hojení ran rizikových ohledně vzniku infekce, a to včetně ran přítomných u syndromu diabetické nohy. Názory na případnou toxicitu takovýchto obvazových materiálů jsou nicméně pořád kontroverzní. Červnové vydání International Wound Journal přineslo zajímavé výsledky studie, která měla za cíl objektivně zhodnotit cytotoxicitu obvazového materiálu s obsahem stříbra na lidské fibroblasty u diabetiků.
Lidské fibroblasty diabetiků byly získány z kůže čtyř pacientů s diabetickými bércovými vředy a následně kultivovány. Efekt jednotlivých produktů s obsahem stříbra (Aquacel Ag, Acticoat*Absorbent, Medifoam Ag, Biatain Ag and PolyMem Ag) a srovnatelného materiálu bez stříbra na morfologii, proliferaci a syntézu kolagenu kultivovaných lidských diabetických fibroblastů byl porovnáván in vitro. Navíc byly extrakty všech obvazových materiálů testovány za účelem určení vlivu ostatních chemických komponent nalezených v materiálu na celkovou cytotoxicitu. Diabetické fibroblasty kultivované s materiálem bez stříbra získaly typický dendritický a fusiformní tvar, avšak pokud byl použit materiál s obsahem stříbra, diabetické fibroblasty se nepřizpůsobily typické morfologii.
U diabetiků vedly všechny testované materiály s obsahem stříbra ve srovnání s materiálem bez něj ke snížení viability fibroblastů o 54–70 % a snížení syntézy kolagenu o 48–68 %. Materiál s obsahem stříbra signifikantně změnil buněčnou morfologii a snížil buněčnou proliferaci i syntézu kolagenu diabetických fibroblastů. Používání obvazového materiálu s obsahem stříbra by proto mělo být při hojení ran u diabetiků využíváno s jistou opatrností.
(mik)
Zdroj: Zou S. B., Yoon W. Y., Han S. K., et al. Cytotoxicity of silver dressings on diabetic fibroblasts. Int Wound J. 2013 Jun; 10 (3): 306–12; doi: 10.1111/j.1742-481X.2012.00977.x.
Konečně efektivní léčba polymikrobiálně infikovaných ran?
Hledání nových postupů v terapii chronických ran se stalo v dnešní době nezbytností. Studie publikovaná v časopise Frontiers in Immunology se zaměřila na zhodnocení přínosu humánního antimikrobiálního peptidu katelicidinu LL-37.
Hojení ran u pacientů s diabetem mellitem (DM) je neustále předmětem zájmu laické i odborné veřejnosti. Danou problematikou se zabývala i nedávno publikovaná studie, jejímž cílem bylo zjistit, jestli by kombinace endoteliálních progenitorových buněk (EPC) a mezenchymálních kmenových buněk (MSC) mohla vést ke zvýšení angiogeneze a zlepšení hojení ran u diabetických myší.
Těhotenství vedlo ke spontánnímu zhojení chronické rány u mladé ženy
Je známo, že sexuální hormony významně ovlivňují fyziologii kůže. Důležitou roli mají patrně i v procesu hojení ran. Estrogeny ho podporují, androgeny naopak působí antagonisticky. Italští autoři publikovali kazuistiku popisující spontánní zhojení chronické rány u mladé ženy během těhotenství, která podporuje předpoklad, že by lokální nebo systémové podávání estrogenů mohlo být terapeutickou alternativou léčby chronických ran, např. u starších nemocných, u nichž jsou hladiny estrogenů fyziologicky nižší.
KONTAKT | INZERCE | O PROJEKTU
© 2008-2018
MeDitorial | ISSN 1803-6597 | Aktualizace: 21.4.2018
Stránky proLékaře.cz jsou určeny výhradně odborníkům ve zdravotnictví. Čtěte prohlášení.