Strategické prvenství slizničního imunitního systému v obraně a toleranci

Souhrn

Slizniční imunitní systém je funkčně charakterizován svou schopností bránit vstupu okolních antigenů zejména z potravy, ovzduší a komenzální mikrobioty do vnitřního prostředí makroorganismu, a omezit tak rozsah systémové imunitní odpovědi. Slizniční systém reaguje v místě kontaktu s antigenem i v slizničních lokalitách anatomicky značně vzdálených, a to tvorbou specifických protilátek a aktivací specifické buněčné imunity. Jestliže je imunitní systém exponován neoantigenům, dochází k navození tvorby specifických slizničních a systémových protilátek a současné anergizaci specifických systémových efektorových T-lymfocytů a indukci různých populací regulačních T-lymfocytů. Pozorovaný fenomén, označovaný jako slizniční tolerance, byl základem mnoha studií usilujících o navození systémové anergie na antigeny spojované zejména s vybranými autoimunitními chorobami. Tyto pokusy však nevedly k očekávanému terapeutickému efektu. Snahou tohoto přehledového článku je proto vysvětlení mechanismů zapojených do indukce imunitní odpovědi a tolerance po imunizaci přes slizniční povrchy – orální nebo intranazální cesta – a objasnění okolností, které jsou považovány za klíčové při indukci slizniční imunitní odpovědi a tolerance.

Klíčová slova:
slizniční imunitní systém, komenzální mikrobiota, slizniční tolerance, orální tolerance, sekreční IgA, epitelové buňky.

Plné znění toho článku je dostupné jen předplatitelům časopisu.
Pokud jste předplatitel, přihlaste se a zadejte kód předplatitele z obalu Vašeho časopisu.
Pokud nejste předplatitel, přihlaste se a máte možnost číst starší vydání bez omezení.