Farmakologická léčba progresivní hyperplazie prostaty
Benigní hyperplazie prostaty má u řady mužů progresivní průběh, důležité je proto její včasné odhalení a stanovení rizika progrese. Potom je možné léčbu patřičně upravit tak, aby kvalita života pacienta zůstala zachována v co největší možné míře. Přehledová práce evropských autorů shrnuje poznatky o rizikových faktorech progrese a jejich odrazech ve volbě léčebných modalit.
Kdo je progresivním průběhem nejvíce ohrožen
Mezi nejvýraznější rizikové faktory progrese benigní hyperplazie prostaty patří věk pacienta a objem prostaty (PV). Přesné určení tohoto objemu je obtížné, v současné době se obvykle používá kombinace vyšetření per rectum, ultrasonografie a stanovení sérové hladiny PSA. Vyšetření PSA je ovšem validním ukazatelem velikosti prostaty pouze tehdy, když je vyloučena přítomnost karcinomu.
Podle studie MTOPS (Medical Therapy of Prostatic Symptoms) jsou progresí hyperplazie nejvíce ohroženi pacienti, kteří mají:
- PV ≥ 31 ml,
- PSA ≥ 1,6 ng/ml,
- Qmax (maximální průtok moči) < 10,6 ml⁄s,
- postmikční reziduální objem ≥ 39 ml,
- věk ≥ 62 let.
Jak zabránit progresi
U pacientů ohrožených progresí hyperplazie a s IPSS (International Prostate Symptom Score) ≥ 7 se doporučuje léčba inhibitory 5α-reduktázy. Tato léčiva snižují riziko progrese onemocnění v dlouhodobém měřítku. U léčených přitom dochází ke snížení senzitivity vyšetření PSA pro diagnózu karcinomu prostaty.
U nemocných se zvětšenou prostatou a s výrazně obtěžujícími příznaky lze k inhibitorům 5α-reduktázy přidat ještě α-blokátory. Tato léčiva poskytují úlevu od obtěžujících symptomů, ale v dlouhodobém měřítku progresi onemocnění samy nezabrání. Vyšší účinnost kombinované léčby potvrzuje i studie CombAT (Combination of Avodart and Tamsulosin), ve které byla srovnávána kombinační léčba s monoterapií inhibitory 5α-reduktázy nebo α-blokátory. Po dvou letech došlo u pacientů užívajících kombinační léčbu k výraznější úpravě příznaků než u pacientů, kteří měli nasazenu monoterapii.
(ivh)
Zdroj: Emberton M., Cornel E. B., Bassi P. F. et al. Benign prostatic hyperplasia as a progressive disease: a guide to the risk factors and options for medical management. Int J Clin Pract 2008 Jul; 62 (7): 1076−1086; doi: 10.1111/j.1742-1241.2008.01785.x.
Líbil se Vám článek? Rádi byste se k němu vyjádřili? Napište nám − Vaše názory a postřehy nás zajímají. Zveřejňovat je nebudeme, ale rádi Vám na ně odpovíme.