Metody podpůrné terapie acne vulgaris

Charakteristika onemocnění

Akné je chronické zánětlivé androgen-dependentní onemocnění pilosebaceózní jednotky. Vyskytuje se především v takzvané seboroické oblasti, což je predilekční lokalizace bohatá na mazové žlázy. Jedná se především o obličej, ramena a horní polovinu zad a hrudníku.

Acne vulgaris postihuje především osoby adolescentního věku. Touto chorobou je podle odhadů během života postiženo až 100 % osob bez ohledu na rasu a pohlaví. Onemocnění však může přetrvávat až do dospělého věku nebo se objevit již v novorozeneckém a kojeneckém věku.

Etiopatogeneze onemocnění je multifaktoriální a zahrnuje genetické vlivy, folikulární hyperkeratózu, účast bakteriální infekce, seboreu a hormonální vlivy.

Mezi základní formy akné podle klinického vzhledu patří acne comedonica, papulopustulosa, nodulocystica a conglobata.

Základní přístupy v terapii

Terapii akné lze rozdělit do tří hlavních kategorií na místní, systémovou a fyzikální:

• Místní terapie spočívá v aplikaci retinoidů, benzoylperoxidu, lokálních antibiotik, kyseliny azelaové a kombinovaných externích přípravků. Příkladem může být přípravek obsahující klindamycin a tretinoin, který je určen k topické léčbě acne vulgaris s komedony i papulózních a pustulózních forem u pacientů od 12 let.
• Systémová terapie zahrnuje systémové podávání antibiotik, retinoidů, hormonální terapii, použití mikrobiálních imunomodulátorů a dalších přípravků.
• Mezi fyzikální metody patří hluboké kosmetické čištění, chemický peeling, dermabraze, laser, kryalizace a fototerapie.

Správná volba terapie závisí na klinickém obrazu a tíži onemocnění, přičemž se odvíjí od aktuálních doporučení.

Podpůrná léčba a prevence

Podpůrná léčba tvoří neméně důležitou součást komplexního přístupu.

Při terapii je vhodné zaměřit se mimo jiné na psychosociální aspekt onemocnění. Akné na jedné straně přispívá k sociální a psychické deprivaci, na druhé straně naopak emocionální stavy (např. stres) mohou zhoršovat průběh nemoci. Ve zvýšeném stresovém vypětí také může docházet k mechanické exkoriaci ložisek. Základní pomoc může poskytnout již samotný dermatovenerolog, který v případě potřeby může spolupracovat s psychologem či psychiatrem.

Do popředí se v poslední době dostává vliv diety na průběh akné. Mezi nejvíce diskutované složky potravy patří sacharidy, lipidy a mléko. Výzkumy byl prokázán prozánětlivý účinek ω6-mastných kyselin v kontrastu s protizánětlivým účinkem ω3-mastných kyselin. Obecně však neexistují žádné potraviny, u nichž by byl prokázán přímý negativní vliv na vznik akné. Pacientům se tak doporučuje vyvážená strava s dostatečným obsahem vitamínů a minerálů, nízkým obsahem sacharidů a dostatečným množstvím omega3-mastných kyselin. Extrémní nízkokalorická dieta může zhoršit přirozenou bariérovou funkci kůže.

Co se týče kouření, byla prokázána přímá závislost mezi počtem vykouřených cigaret a tíží akné. Hlavní roli v patogenezi tohoto jevu hrají polycyklické aromatické uhlovodíky a kyselina arachidonová.

Důležité je také poučit pacienty o zásadách hygieny. Radikální mytí totiž odstraní pouze povrchové lipidy, zatímco lipidy ve folikulárních rezervoárech nejsou ovlivněny, přitom právě ony jsou příčinou patologického procesu. Časté a nešetrné mytí naopak může zhoršovat funkci kožní bariéry. Obecně je doporučeno mytí 2× denně vlažnou vodou s čištěním pomocí prstů bez použití silných iritancií, mezi něž patří některá mýdla a detergenty. K čištění obličeje lze použít také minerální vody, emulze, pěny a gely. Problémy mohou nastat rovněž při použití kosmetických přípravků. Ty by obecně měly být nekomedogenní, nealergizující, s obsahem antioxidantů a fotoprotektiv.

Závěr

Akné je multifaktoriální onemocnění, čemuž je třeba přizpůsobit léčebné modality. Kromě klasických přístupů je zapotřebí uplatnit v závislosti na tíži onemocnění u konkrétního pacienta metody podpůrné terapie.

(holi)

Zdroj: Langerová E. Podpůrná léčba acne vulgaris − součást komplexní terapie. Dermatologie pro praxi 2013; 7 (2): 61–65.