Přihlášení

Přihlášený uživatel: . Nejste to Vy? Přihlašte se pod svým e-mailem.

Zadejte prosím své heslo do proLékaře.cz, abychom ověřili, že jste to opravdu Vy.

 
Acne vulgaris: Novinky
Odborné společnosti
Kongresy
Zajímavé odkazy
Časopisy
 

Metody podpůrné terapie acne vulgaris

Specializace: dermatologie gynekologie a porodnictví pediatrie praktické lékařství pro děti a dorost
Téma: Acne vulgaris

Vydáno: 6.6.2016

Metody podpůrné terapie acne vulgaris

Akné je chronické zánětlivé onemocnění postihující pilosebaceózní jednotku. Jedná se o jednu z nejčastějších zdravotních obtíží. Komplexní terapie se kromě klasické léčby zaměřuje i na podpůrné metody zahrnující individuální psychologický přístup, úpravu životního stylu a péči o pokožku.

Charakteristika onemocnění

Akné je chronické zánětlivé androgen-dependentní onemocnění pilosebaceózní jednotky. Vyskytuje se především v takzvané seboroické oblasti, což je predilekční lokalizace bohatá na mazové žlázy. Jedná se především o obličej, ramena a horní polovinu zad a hrudníku.

Acne vulgaris postihuje především osoby adolescentního věku. Touto chorobou je podle odhadů během života postiženo až 100 % osob bez ohledu na rasu a pohlaví. Onemocnění však může přetrvávat až do dospělého věku nebo se objevit již v novorozeneckém a kojeneckém věku.

Etiopatogeneze onemocnění je multifaktoriální a zahrnuje genetické vlivy, folikulární hyperkeratózu, účast bakteriální infekce, seboreu a hormonální vlivy.

Mezi základní formy akné podle klinického vzhledu patří acne comedonica, papulopustulosa, nodulocystica a conglobata.

Základní přístupy v terapii

Terapii akné lze rozdělit do tří hlavních kategorií na místní, systémovou a fyzikální:

  • Místní terapie spočívá v aplikaci retinoidů, benzoylperoxidu, lokálních antibiotik, kyseliny azelaové a kombinovaných externích přípravků. Příkladem může být přípravek obsahující klindamycin a tretinoin, který je určen k topické léčbě acne vulgaris s komedony i papulózních a pustulózních forem u pacientů od 12 let.
  • Systémová terapie zahrnuje systémové podávání antibiotik, retinoidů, hormonální terapii, použití mikrobiálních imunomodulátorů a dalších přípravků.
  • Mezi fyzikální metody patří hluboké kosmetické čištění, chemický peeling, dermabraze, laser, kryalizace a fototerapie.

Správná volba terapie závisí na klinickém obrazu a tíži onemocnění, přičemž se odvíjí od aktuálních doporučení.

Podpůrná léčba a prevence

Podpůrná léčba tvoří neméně důležitou součást komplexního přístupu.

Při terapii je vhodné zaměřit se mimo jiné na psychosociální aspekt onemocnění. Akné na jedné straně přispívá k sociální a psychické deprivaci, na druhé straně naopak emocionální stavy (např. stres) mohou zhoršovat průběh nemoci. Ve zvýšeném stresovém vypětí také může docházet k mechanické exkoriaci ložisek. Základní pomoc může poskytnout již samotný dermatovenerolog, který v případě potřeby může spolupracovat s psychologem či psychiatrem.

Do popředí se v poslední době dostává vliv diety na průběh akné. Mezi nejvíce diskutované složky potravy patří sacharidy, lipidy a mléko. Výzkumy byl prokázán prozánětlivý účinek ω6-mastných kyselin v kontrastu s protizánětlivým účinkem ω3-mastných kyselin. Obecně však neexistují žádné potraviny, u nichž by byl prokázán přímý negativní vliv na vznik akné. Pacientům se tak doporučuje vyvážená strava s dostatečným obsahem vitamínů a minerálů, nízkým obsahem sacharidů a dostatečným množstvím omega3-mastných kyselin. Extrémní nízkokalorická dieta může zhoršit přirozenou bariérovou funkci kůže.

Co se týče kouření, byla prokázána přímá závislost mezi počtem vykouřených cigaret a tíží akné. Hlavní roli v patogenezi tohoto jevu hrají polycyklické aromatické uhlovodíky a kyselina arachidonová.

Důležité je také poučit pacienty o zásadách hygieny. Radikální mytí totiž odstraní pouze povrchové lipidy, zatímco lipidy ve folikulárních rezervoárech nejsou ovlivněny, přitom právě ony jsou příčinou patologického procesu. Časté a nešetrné mytí naopak může zhoršovat funkci kožní bariéry. Obecně je doporučeno mytí 2× denně vlažnou vodou s čištěním pomocí prstů bez použití silných iritancií, mezi něž patří některá mýdla a detergenty. K čištění obličeje lze použít také minerální vody, emulze, pěny a gely. Problémy mohou nastat rovněž při použití kosmetických přípravků. Ty by obecně měly být nekomedogenní, nealergizující, s obsahem antioxidantů a fotoprotektiv.

Závěr

Akné je multifaktoriální onemocnění, čemuž je třeba přizpůsobit léčebné modality. Kromě klasických přístupů je zapotřebí uplatnit v závislosti na tíži onemocnění u konkrétního pacienta metody podpůrné terapie.

(holi)

Zdroj: Langerová E. Podpůrná léčba acne vulgaris − součást komplexní terapie. Dermatologie pro praxi 2013; 7 (2): 61–65.

 

Hodnocení článku

Ohodnoťte článek:     1/5, hodnoceno 1x
 
 

Sdílení a tisk

Doporučit článek e-mailem

Vytisknout
 
 

Čtěte dále

Akné pro lékaře - i nedermatology

Akné je jedna z nejčastějších dermatóz, která má kvůli postižení viditelných partií závažné psychosociální důsledky (úzkosti, deprese, suicidální tendence). Neléčená těžká akné má viditelné následky na celý život. Nejedná se tedy pouze o estetický, kosmetický problém.

Kombinace clindamycinu a tretinoinu − moderní efektivní terapie acne vulgaris u adolescentů

Článek pojednává o účincích fixní kombinace clindamycinu a tretinoinu (CLIN/RA) u adolescentních pacientů ve věku 12−18 let.

Kombinace klindamycinu s tretinoinem je bezpečnou a efektivní volbou při léčbě akné i u osob s tmavší pletí

Acne vulgaris je chronické zánětlivé neinfekční onemocnění multifaktoriální etiologie postihující pilosebaceózní jednotku. Je charakterizováno výskytem papul, pustul, komedonů, cyst nebo nodulů. Postihuje sice především adolescenty, ale není výjimkou ani u dospělých. Jednou z léčebných alternativ je i klindamycin v kombinaci s tretinoinem.



Všechny novinky